Článek
„Je to možné, aby si miloval aj nemožné dievča?,“ ptala se slovy písně filmová Maja ve filmu Fontána pre Zuzanu. Interpretkou písničky byla zpěvačka Silvia Slivová. Představitelkou brýlaté Maji se ale stala česká herečka a zpěvačka Jana Mařasová. Bylo jí teprve sedmnáct let, rozhodně však nepatřila mezi nezkušené nováčky.
Dítě z umělecké rodiny
Jana se narodila v Praze dne 11. května 1969 a její skutečné jméno znělo Jana Svobodová. Umění ji obklopovalo od kolébky. Jejími rodiči byli Jana a Luboš Svobodovi. Otec byl skladatelem, zpěvákem a farářem Církve československé husitské. Na vojně se setkal s Miloslavem Šimkem a ten ho po nějaké době přizval ke spolupráci v divadle Semafor. Luboš k sobě přibral i manželku. Účinkovali pak společně především v představeních Miroslava Šimka a Jiřího Grosmanna, kde zpívali křesťanské písně.
Jana Mařasová s rodiči
Jablko nepadlo daleko od stromu a brzy je na cestě za uměním následovala i malá Jana. Začala navštěvovat lidovou školu umění, kde se učila hrát na klavír. Studium zakončila absolventským koncertem na Novotného lávce. Rodiče ji odmalička brali s sebou do divadla a ona tak již v pěti letech uměla texty všech hereckých rolí i písní nazpaměť. Miroslav Šimek pro ni za to, že mu vždy napovídala, když zapomněl nějaký text, napsal první roli. Jako desetiletá se tak postavila na pódium vedle svých rodičů, jimž hrála dítě v představení Návštěvní den č. 7. Následovala představení Besídka bývalých žáků zvláštní školy, Zavěste, prosím, volá Semafor, Jedeme do Evropy, Čichám, čichám Ameriku. Se Semaforem Jana jezdila i se zájezdovými pořady po republice. V divadle získala také svůj umělecký pseudonym Mařasová, odvozený od přezdívky Mařaska, kterou pro ni vymyslel Luděk Sobota. „Moje maminka se jmenuje taky Jana, tak aby si nás diváci nepletli, vymyslel tohle jméno. Ale proč, to neví, prostě ho to tak napadlo,“ vzpomínala v jednom z rozhovorů.
Krásná dívka hrála obrýlenou dívku
V osmdesátých letech začali půvabnou Janu vídat diváci pravidelně na televizní obrazovce, když vystupovala jako zpěvačka v semaforském pořadu Zajíc v pytli. V té době již byla studentkou hudebně dramatického oddělení Státní konzervatoře v Praze. Na škole navštěvovala také oddělení pop-music a začala tehdy spolupracovat i s rozhlasem. Konzervatoř úspěšně dokončila v roce 1987.
Talentované mladé herečky si povšimli i filmaři. V roce 1983 debutovala malou rolí ve filmu Anděl s ďáblem v těle. O dva roky později si zahrála svoji nejznámější roli Maji ve filmovém muzikálu Fontána pre Zuzanu. Režisér Dušan Rapoš ji natočil podle literární předlohy Eleonóry Gašparové. O filmovou hudbu se postaral Vašo Patejdl. Filmový příběh vypravuje o partě patnáctiletých školáků, kteří právě ukončili základní školu a prožívají své poslední prázdniny před nástupem na různé střední školy. Středobodem všeho dění je opuštěná vyschlá sídlištní fontána, u níž se všichni scházejí. Hvězdami party, která se tu setkává, jsou dvě hezké dívky, Bela a Zuzana.
Byť hlavní hvězdou snímku byla budoucí gymnazistka Zuzana v podání Evy Vejmělkové, láska trápila nejen ji, ale i její sestru Maju. Ta se zamilovala do mladého sochaře ze sídliště, kterého tajně pozorovala při práci. Napsala o něm i báseň začínající slovy: „Chlapec ako mnohí a predsa si iný. Ty vdychuješ život chladnej hrude hliny.“ Mnozí diváci v obrýlené a do slovenštiny nadabované představitelce Maji, která sama sebe nazývala nemožnou, tehdy Janu Mařasovou dost možná ani nepoznali. Přesto to byla opravdu ona. Objevila se pak rovněž v pokračování s názvem Fontána pre Zuzanu 2 a mihla se ještě v několika dalších českých filmech a seriálech.
Stala se hvězdou dabingu
Poté, co po patnácti letech opustila Semafor, stal se její hlavní životní náplní dabing. K práci na tomto poli jí dopomohl Jiří Krampol, když ji seznámil s dabingovým režisérem Pavlem Klemensem. Jana mimo jiné namluvila a nazpívala většinu princezen ve filmech Walta Disneyho. Její hlas mohli diváci zaslechnout ale i ve filmu Forrest Gump nebo v seriálech Dynastie, To je vražda, napsala či Sběratelé kostí. Po roce 1989 se dostala i k práci na úpravě dialogů. „To znamená, že mi mailem přijde obrázek s časovým kódem a překladem. Musím to nově okódovat, napsat smíchy, dechy, pokud je věta delší než originál, musím ji zkrátit, nebo naopak prodloužit. Není to činnost, která by mě naplňovala, ale už v ní mám rutinu a pomohla mi přežít covid,“přiznala herečka před časem.
Manželem Jany Mařasové se stal herec a dabér Zbyšek Pantůček, kterému porodila dva syny, Roberta a Zbyška. Ani jedno z dětí se ale v jejich šlépějích nevydalo. Jeden ze synů vystudoval hotelovou školu, druhý studoval pro změnu výpočetní techniku. Jana žila celá léta s rodinou v Praze, nakonec se ale odstěhovala na venkov, kde se může věnovat své další zálibě – vášnivému chovatelství zvířat a pěstování květin.
Zdroje:
