Článek
Jarmila Kurandová přišla na svět jako Marie Martínková dne 30. ledna 1890 ve Veselé u Počátek. Narodila se do chudé a početné rodiny hajného. Dětství prožila v Dobré Vodě, kde chodila do školy. Divadlo ji přitahovalo od malička. Již jako malá holčička spolupracovala s místním ochotnickým divadelním souborem. Když jí bylo patnáct let, odešla do Prahy a přijala místo vychovatelky. Divadlo ji stále přitahovalo. Chodila pravidelně na představení do Národního i do dalších divadel. Nakonec se rozhodla, že herectví se stane jejím povoláním. Přes protesty vyděšených rodičů odešla v roce 1908 na inzerát k Housově divadelní společnosti. Během první světové války pak prošla řadou dalších amatérských kočovných divadelních společností.
Prvním kamenným divadlem bylo ostravské
Válka skončila, vznikla republika a Jarmila Kurandová nastoupila konečně do angažmá v kamenném divadel. Tím prvním bylo Národní divadlo moravsko-slezské v Ostravě. Tady se seznámila se svým manželem, divadelním hercem Františkem Kurandou, jehož jméno po zbytek života nesla. V roce 1920 se její další štací stalo olomoucké České divadlo. Tomu zůstala věrná až do roku 1935, kdy získala angažmá v Národním divadle v Brně. V Brně setrvala až do odchodu do důchodu v roce 1960, nadále zde ale i poté vystupovala pohostinsky. Na konci čtyřicátých let vystupovala jako host také na prknech Národního divadla v Praze.
Jarmila Kurandová
Silnější postava, laskavý a přirozený projev předurčovaly Jarmilu Kurandovou ke ztvárňování postav všelijakých hrdinek, obětavých žen a starostlivých babiček. Velmi dbala na kultivovaný projev a dokonalou češtinu. Film Kurandovou objevil až v pozdním věku. Poprvé se před kamerou mihla sice již v roce 1939, jednalo se ale pouze o krátkometrážní snímek, tedy přesněji reklamu pro firmu Baťa, kterou natočil režisér Elmar Klos. Teprve po válce ji Rudolf Hrušínský coby režisér obsadil do své komedie Pancho se žení. Zahrála si zde Anabelu, matku Pedra v podání Josefa Kemra. V té době jí již bylo padesát šest let. Zbyly tak na ni především postavy všelijakých laskavých chův, matek a babiček. Vzhledem k tomu, že žila v Brně, nabídek zase tak moc nebylo. Diváci ji tak mohli spatřit kupříkladu jako Bavorovou v Krejčíkově Týdnu v tichém domě, obětavou matku a ženu v dalším Krejčíkově filmu Ves v pohraničí, Třískovou v Rodinných trampotách oficiála Třísky režiséra Josefa Macha, hospodyni v zemanově Pyšné princezně, matku Aloise Jiráska v Krškově filmu Mladá léta, Kozinovu matku ve Fričových Psohlavcích nebo porodní bábu v pohádce Dařbuján a Pandrhola od téhož režiséra. V pohádce Princezna se zlatou hvězdou se pak proměnila v laskavou a moudrou chůvu.
Životní rolí se s filmovou kariérou rozloučila
Všechno to byly role menší a herečku by si v nich často ani nikdo nevybavil. Pak ale přišla ta poslední, která jednou pro vždy vše změnila. Jarmila Kurandová svoji dlouhou hereckou kariéru završila tak, jak by si patrně přál každý herec a jen opravdu málokterému z nich se to poštěstilo. Ve svých osmdesáti jedna letech získala svoji životní roli. Režisér Antonín Moskalyk ji obsadil do titulní role dvoudílného zpracování románu Boženy Němcové Babička. Celý projekt byl natáčen pro Československou televizi, ale nakonec byl uveden rovněž v kinech. Kurandová se tak stala třetí představitelkou této národem milované literární postavy. Tou první byla Ludmila Innemanová, která tuto roli ztvárnila v dnes již samozřejmě zapomenutém němém filmu. Podruhé laskavé stařence propůjčila svoji tvář Terezie Brzková ve známé černobílé verzi. Je to právě Jarmila Kurandová, kterou si český divák s touto rolí spojuje nejvíce. Sama o ní řekla: „Když jsem si přečetla scénář Babičky, ta stařenka přede mnou živě vyvstala. Viděla jsem ji, jak jde s dětmi, jak pracuje. Jsem rozená venkovanka, od mládí jsem hrála venkovské dívky. Na babičce mě zaujala její dobrota a pochopení pro bolest druhého člověka.“
Hrob Jarmily Kurandové na Ústředním hřbitově v Brně
Jarmila Kurandová se tak se světem filmu a televize rozloučila více než důstojně. Žila pak ještě dalších sedm let. Zemřela dne 6. prosince 1978 v Brně ve věku požehnaných osmdesáti osmi let.
Zdroje:
