Článek
Jarmila přišla na svět 16. června roku 1920 do rodiny ostravského ševce. Měla talent od pánaboha. Navštěvovala baletní školu a již ve svých třinácti letech vystupovala v menších rolích v baletním souboru Saši Michalova.
K divadlu se protančila
Posléze začala tančit i v ostravském divadle. Režisér Jan Škoda ji přesvědčil, aby se i bez patřičného vzdělání stala členkou zdejší činohry. Na začátku čtyřicátých let již byla Jarmile Ostrava malá a odešla do Prahy, kde nejprve hrála v holešovické Uranii a následně prošla ještě několika dalšími menšími scénami, až v roce 1945 zakotvila v Realistickém divadle a od roku 1950 v Městských divadlech pražských. Objevila se v celé řadě rolí. Nedělalo jí problém drama ani komedie. Celorepublikovou popularitu jí zajistil ale film. Poprvé přišla do styku s českou kinematografií ve Vávrově melodramatu Maskovaná milenka. Tento snímek z roku 1940 jí ale přinesl pouze epizodní roličku.
Do paměti diváků se vepsala až o dva roky později coby Helenka Krutinová, která si vezme milence své babičky a zároveň i matky, Stáňu Járského, ztvárněného Janem Pivcem, v dodnes populární Slavínského komedii Muži nestárnou. O dva roky později si zahrála módní návrhářku Marcelu v další ze Slavínského filmů, a sice v komedii Neviděli jste Bobíka? Tentokráte byla partnerkou Svatopluka Beneše. Ještě před koncem okupace stačila s režisérem Václavem Krškou roztočit lyrický snímek Řeka čaruje, který se však do kin dostal až po osvobození. Jarmila si v něm zahrála účetní Lidušku, která pomůže milostnému procitnutí omladnuvšího Leopolda Koháka v podání Františka Hanuse.
Největší role na ni čekaly ale až po ukončení války. V roce 1946 se stala učitelkou Evou Matouškovou, jež tragicky ukončí svůj život v Cikánově okupačním dramatu Hrdinové mlčí. O tři roky později na ni čekala role schovanky Klárky v parodii Martina Friče Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář.
Komunisté ji odsunuli na vedlejší kolej
Nastupující totalitní režim Jarmilinu umění již nepřál. V padesátých a šedesátých letech na ni již zbyly jen malé a vedlejší roličky, a tak její jméno začalo pomalu a jistě upadat do zapomnění. Důvodem byl patrně fakt, že v roce 1951, tedy v době politických procesů, demonstrativně vystoupila z Komunistické strany Československa, v níž se začala angažovat po válce. A to soudruzi neodpouštěli. Jarmila sice natočila několik filmů, v nichž se divákům představila v úlohách zralých žen, velkou úlohu ovšem již nedostala. Pamatovat si ji můžeme například jako lékařku Špačkovou v komedii Kam čert nemůže. Díky svému talentu uměla i v takovýchto malých rolích vytvořit dokonale ztvárněnou postavu. Předvedla to také ve filmech Zde jsou lvi, Strach nebo Nejlepší ženská mého života.
Další omezení na ni čekalo v době normalizace. Rolí měla v té době jako šafránu. Ojediněle hrála v televizi a čas od času spolupracovala s rozhlasem či dabingem. Na sklonku své herecké kariéry se připomněla výraznější rolí v seriálu Křeček v noční košili, kde si zahrála postavu babičky hlavních hrdinů, bratrů Berkových.
Jarmila Smejkalová se během života stačila dvakrát vdát. Poprvé se jejím vyvoleným stal herec Rudolf Deyl mladší. Provdala se za něj za okupace, manželství nemělo dlouhého trvání. Napodruhé vplula do manželských vod s divadelním režisérem, hercem a překladatelem Otou Ornestem, bratrem tragicky zemřelého básníka Jiřího Ortena a herce Zdeňka Ornesta. Z manželství s Otou Ornestem se Jarmile narodil syn Jiří, který se vydal ve šlépějích svých rodičů a stal se rovněž hercem a režisérem. Jeho manželkou byla Daniela Kolářová.
Jarmila Smejkalová zemřela pozapomenutá 15. července 1994 v Praze, den před svými sedmdesátými čtvrtými narozeninami.
Zdroje:
