Článek
Jarmila Vacková dnes patří již mezi pozapomenuté herecké osobnosti. Uplatnila se především v éře němé kinematografie, v době nástupu zvuku přesídlila do Německa, kde nadále hrála a k československému filmu se vracela již jen sporadicky.
Maminka vlastnila kino
Narodila se jako Jarmila Sylvie Vacek dne 19. srpna 1906 v americkém Chicagu do zámožné rodiny Čechoameričana a bankéře Rudolfa Vacka. Rodina se krátce po vzniku republiky vrátila do vlasti a začala se zajímat o novou, rozvíjející se kinematografii. Jarmilina matka Josefa vlastnila kino Alma a založila filmovou a distribuční společnost Chicagofilm. Společnost v rozmezí let 1921 až 1933 vyrobila a distribuovala osm filmů. Mladá Jarmila se pro film nadchla a zatoužila stát se filmovou hvězdou. Matka využila svého vlivu a bezohledně ji protlačila do titulních rolí dvou filmů, které její společnost produkovala. Jarmila si tak v roce 1925 zahrála v komediích Vdavky Nanynky Kulichovy a Do panského stavu. V obou těchto snímcích představovala její matku Antonie Nedošínská.
Jarmila Vacková
Jarmila byla krásná, usměvavá dívka s magickým pohledem. Filmaři tak o ni projevili zájem i bez protekce její matky. Prvním, kdo jí po filmovém debutu nabídl roli, byl Svatopluk Innemann. Svěřil jí úlohu Eleonory Šomkové v životopisném snímku Josef Kajetán Tyl. O rok později již hrála v rovných pěti filmech. Nejvíce se do srdcí diváků zapsala coby Pepička, dcera manželů Kondelíkových, v komedii Otec Kondelík a ženich Vejvara. O rok později se vrátila k hlavní dívčí roli ve volném pokračování filmu Do panského stavu, který protentokrát nesl název V panském stavu. S němým filmem se rozloučila opětovně rolí Pepičky, a sice ve filmu Tchán Kondelík a zeť Vejvara. Film šel do kin v roce 1929 a to byl rok, který se pro Jarmilu stal zlomovým. Seznámila se s režisérem Andrewem Martonem, Američanem narozeným v Uhersku, a provdala se za něj dne 18. listopadu 1929. Společně se usadili v Berlíně.
Točila v Grónsku a pak odešla do Ameriky
Pod novým jménem Jarmila Marton se snažila prosadit v německé kinematografii. V novém působišti debutovala rolí španělské tanečnice Lupity v snímku Seitensprüge. V českém zvukovém filmu si zahrála již jen tři menší úlohy. Ve všech si ovšem zazpívala. Diváci ji tak mohou znát jako dceru plukovníka Krause Irenu ve Fričově komedii Dobrý voják Švejk, prodavačku Evu v operetce Děvčátko, neříkej ne! nebo jako komtesu Miru v Hašlerově melodramatu Srdce za písničku.
V rozmezí let 1932 a 1933 společně s manželem natočila v Grónsku filmovou expediční komedii Nordpol – Ahoj!, ve které ztělesnila filmovou divu Ritu Noru. V roce 1934 si pak opětovně pod režijní taktovkou svého muže zahrála ve švýcarském filmu Der Dämon des Himalaya. Manželé zůstali v Berlíně až do poloviny třicátých let, kdy se tváří tvář rostoucí rasové perzekuci rozhodli raději vrátit do Spojených států amerických. V roce 1948 se jim tu narodila dcera Anna Antonie Marton, zvaná Tonda. Zatímco Andrew dál pokračoval ve své režijní činnosti, Jarmila se ze světa kinematografie stáhla. Před kameru se postavila výjimečně již jen jednou, a sice v roce 1952. V dobrodružném snímku svého manžela Storm Over Tibet si zahrála vedlejší roli, která jakoby byla zároveň poctou její vlastní filmové minulosti. Ztvárnila manželku v Německu narozeného kolegy Haralda Dyrenfortha, který byl synem někdejšího himalájského badatele a vedoucího expedice Güntera Oskara Dyhrenfurtha, s nímž Jarmila natočila svůj poslední předválečný snímek Der Dämon des Himalaya.
Fotografie z filmu Storm over Tibet
Víckrát se již Jarmila k filmování nevrátila. Zemřela dne 26. října 1971 v Santa Monice ve věku šedesáti tří let. Andrewe Marton se krátce po její smrti znovu oženil s herečkou Lacertou Weiss.
Zdroje:
