Článek
Jaromíra Mílová se narodila dne 24. července 1961 v severočeském Varnsdorfu. Dětství ale prožila na Hané a dodnes výborně ovládá hanácký dialekt. Její matka byla divadelní herečkou a vyučovala také na Lidové škole umění, kde malá Jaromíra absolvovala první krůčky na cestě ke stejné profesi. Pro herectví se prý rozhodla nejen pod vlivem rodiny, ale i z vlastního zájmu. Žertovně to komentovala v jednom z rozhovorů s redaktorem časopisu Kino: „To proto, že neumím nic jiného, než hrát.“
Stala se ideální představitelkou dospívajících dívek
Po základní škole tak měla hned jasno, kam se bude její život ubírat dál. Nastoupila na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a již tehdy se její fotografie objevila v katalogu barrandovských ateliérů. Netrvalo dlouho a byla obsazena do velké role dcery hlavního protagonisty Pasparta, Pepičky, v Menzelově snímku Báječní muži s klikou. Před kamerou stála poprvé, hned se ale dočkala ocenění. Dostalo se jí ho na mezinárodním filmovém festivalu ve švýcarském Vevey, který pořádala Oona Chaplin.
Svým neokoukaným mladistvým vzhledem zaujala i další režiséry. Ti v ní spatřovali ideální představitelku adolescentních dívek. Taková byla její učnice Šárka ze Smyczkových Housat. Film pojednával o problémech dospívající mládeže a životě na internátu textilního učiliště a Jaromíra tu po boku Yvetty Kornové ztvárnila jednu z klíčových postav. Ještě lépe vynikla její hlavní role dívky, která se chce zbavit panenství v Muchnově hořké komedii Hon na kočku. Snímek byl na svou dobu velice otevřený v tom, s jakou nenuceností přibližoval první sexuální zkušenosti teenagerů. Ústřední postavou příběhu je naivní, maloměstská studentka Bláža, která se rozhodne přijít o panenství. Když se jí to doma nedaří, vydá se do Prahy za náhodným známým, sympatickým tenistou Pavlem. Podobně jako hrdinka Formanových Lásek jedné plavovlásky ovšem i ona rychle přichází o veškeré iluze a zbavuje se romantického snění. Dobová kritika film velmi chválila. „Jedním ze snímků, které si zaslouží neupadnout v zapomnění, je komedie režiséra Milana Muchny z roku 1979,“ uváděl dobový zpravodaj Filmový přehled s tím, že bez Mílové by tento snímek ztratil na působivosti: „Typově výbornou představitelku hlavní hrdinky našel Milan Muchna v Jaromíře Mílové.“ Komedie je dnes již pozapomenutá, ve své době ale měla i mimořádný divácký úspěch a v kinech se těšila větší návštěvnosti než některé dosud reprízované filmy z téhož roku.
Výrazná role nemusí vždy přinášet sympatie
Mladičká herečka byla rázem považována za vycházející hvězdu a povšimla si jí i televize. V roce 1980 se tak s ní diváci mohli setkat v oblíbeném seriálu Přátelé zeleného údolí, který vznikl v ostravském studiu. Jaromíra to tak ze školy na natáčení neměla daleko. Jako konzervatoristka mezitím získávala praxi v místním Státním divadle a v Divadle Petra Bezruče. Pohostinsky vystupovala také v HaDivadle, které tehdy působilo v Prostějově.
Jaromíra Mílová
Po absolvování konzervatoře v roce 1982 nastoupila Jaromíra Mílová do souboru v Západočeském divadle v Chebu, kde našla uplatnění v titulních rolích stěžejních kusů domácí i světové klasiky. A bylo to právě v době chebského angažmá, kdy na sebe diváky upozornila asi nejvíce. Režisér Karel Smyczek, který s ní měl výbornou zkušenost již ze své filmové prvotiny Housata, si na ni opět vzpomněl a svěřil jí roli Hanky Tiché ve svém šestidílném seriálu Třetí patro. Ústřední postavou tohoto kdysi velice oblíbeného příběhu je Martin Brázda, který po návratu z vojny nastoupí jako mistr odborné výchovy na střední odborné učiliště. Na starost dostane ostřílené třeťáky, kteří jsou věkem jen o něco málo mladší, než je on sám. Získat si v takovém prostředí autoritu je velmi složité. Kromě problémů v práci Martin řeší i problémy v osobním životě. Jeho dívka Hanka čekala, že se po vojně hned vezmou a snaží se jej ke svatbě dotlačit. Martin se ale postupně sbližuje s vychovatelkou Veronikou, a nakonec se mezi nimi zrodí láska. Chce se proto rozejít s Hankou, ta mu ale oznámí, že s ním čeká dítě. Na konci seriálu je to tedy právě ona, která v souboji o jeho srdce zvítězí. V hlavní roli Martina se představil tehdejší idol Lukáš Vaculík, Hančinu sokyni v lásce si zahrála krásná Markéta Fišerová a na Jaromíru zbyla role mírně unylé Hanky Tiché. Seriál ji nesmírně zpopularizoval, příliš sympatií jí ale nepřinesl. Diváci totiž snad až do jednoho fandili Markétě Fišerové.
Hraběnkou po boku skutečného hraběte
Z Chebu Jaromíra již v roce 1986 odešla do Činoherního klubu v Ústí nad Labem. Setrvala tu ale pouze jednu jedinou sezónu a získala angažmá v Městském divadle v Mostě, které se ovšem tehdy ještě jmenovalo Divadlo pracujících. Na této regionální scéně se Jaromíra vypracovala v přední osobnost mladé generace hereckého souboru a znovu hrála velké role. Svým výkonem zaujala režiséra Jana Kačera, který ji v polovině devadesátých let přivedl do Prahy a Jaromíra se v roce 1994 stala členkou činohry Národního divadla. V té době již herečka ve filmu příliš nehrála. Jakmile totiž dozrála, ztratil o ni filmový svět částečně zájem a už na ni zbyly jen vedlejší role. Objevila se sice v titulech jako Nahota na prodej, Kráska v nesnázích nebo Bolero, vždy ale v méně výrazné úloze. Výjimkou byla postava hraběnky Kinské v oceňovaném dramatu Zapomenuté světlo. Zajímavostí bylo, že jejího manžela zde ztvárňoval skutečný hrabě Antonín Kinský.
O to větší úspěch měla ale Jaromíra Mílová právě na divadelních prknech. V Národním divadle ztvárnila celou řadu významných rolí, například Solvejg v Peer Gyntovi, Pegeen Mikeovou v Hrdinovi západu či Smeraldinu ve Sluhovi dvou pánů. Její výkon v titulní roli Maryši byl kritikou i diváky velmi ceněn. Nadále spolupracovala i s televizí. K vidění byla například v seriálech Specialisté, Semestr či Vraždy v kruhu. Kromě herectví se začala věnovat také pedagogické činnosti. V letech 2009 až 2011 vyučovala herectví na Pražské konzervatoři a od roku 2011 začala učit na pražské VOŠ herecké.
V Národním divadle působila až do roku 2016. Po odchodu z první scény pokračuje na různých scénách a nadále se objevuje i ve filmových a televizních projektech. Ve volném čase se věnuje cyklistice, plavání, hře na kytaru, bruslení, běhu, vážné hudbě, malířství a četbě.
Zdroje:
