Článek
Jaroslav Moučka vzešel z chudých poměrů Vysočiny. Narodil se dne 11. listopadu 1923 ve Studené u Telče do rodiny obchodního cestujícího a švadleny. Postupně se učil kamnářem, pekařem a knihkupcem. Ani v jednom případě to ale nedotáhl do úspěšného konce, a nakonec se vyučil strojním zámečníkem a soustružníkem. Za války tuto profesi skutečně vykonával. Zároveň se začal zajímat o divadlo. Vedla k tomu náhoda, jediný záskok za nemocného herce u jihlavských ochotníků, která stačila k tomu, aby herectví úplně propadl. Po osvobození získal funkci na jihlavském národním výboru a v jejím rámci se staral o bydlení a zájezdy herců z profesionálního Horáckého divadla. V tomto souboru začal záhy působit jako inspicient s hereckou povinností.
Přiklonil se ke komunistům
Poválečné období se také neslo v duchu hercova příklonu k radikální levici. Jeho politické postoje zformovala jednak chudoba, kterou byl obklopen, jednak dělnické prostředí, ve kterém se čas pohyboval. Nemalou zásluhu na tom měla také Mnichovská dohoda a okupace. Ihned po osvobození tak společně s bratrem vstoupil do komunistické strany. V jeho životě v tomto čase nastala ještě jedna významná změna. Oženil se s dcerou holiče z Kardašovy Řečice.
Jaroslav Moučka v roce 1948
Z Jihlavy odešel do divadla na Kladno, následně hrál v Olomouci a na konci čtyřicátých let se pokoušel prosadit v Národním divadle v Praze. V ostré konkurenci ale neuspěl a odešel raději na čas do Zlína. Teprve v roce 1953 již natrvalo zakotvil v tehdejším Ústředním divadle Československé armády, tedy Divadle na Vinohradech. Do odchodu do důchodu v roce 1994 zde sehrál téměř sto padesát rolí.
Filmoví a televizní tvůrci lidového herce objevili již v padesátých letech. Hrál desítky především menších rolí. Poprvé se na stříbrném plátně objevil v dnes již zapomenutém dramatu Případ dr. Kováře. Více příležitostí začal dostávat v šedesátých letech, kdy točil i několik filmů ročně. Diváci jej mohli spatřit v kriminálkách Vrah skrývá tvář nebo na Kolejích čeká vrah. V legendárních Světácích dal podobu zednickému mistru Hovorkovi, v parodii Čtyři vraždy stačí drahoušku pro změnu šéfovi gangsterů. Vedlejší role ztvárnil v řadě seriálů, mezi které se řadí Sňatky z rozumu nebo Hříšní lidé města pražského.
S činností bratra se nedokázal smířit
Stejně jako tomu bylo v případě celé řady dalších umělců i Moučkovu kariéru ovlivňovaly jeho politické postoje. Jaroslav byl přesvědčeným komunistou. Již v padesátých letech se ale z politických důvodů rozešel s bratrem Milanem. Měl o dva roky staršího bratra opravdu rád, vzhlížel k němu. Byli si velice podobní a lidé si je často pletli. Společně vstoupili i do strany. Milan se pak ale vydal svojí vlastní cestou. Stal se vyšetřovatelem nechvalně proslulé STB v pražské Ruzyni. Přímo se podílel na mučení politických vězňů. Neváhal při tom použít sadistické praktiky. Odpůrce režimu celé dlouhé dny mučil. Patřil mezi ty nejobávanější estébáky. Dokonce zavedl soutěž v délce výslechu. Vyhráli ti, kteří vězně vyslýchali čtyřicet dní v kuse. Byl to rovněž on, kdo se podílel na výsleších Milady Horákové. Pro Jaroslava toto bylo už moc. „Měl jsem bratra strašně rád. Ale když jsem se dozvěděl, co dělá… Přestal jsem s ním mluvit. Bylo to těžké rozhodnutí… Celá ta léta, když byl nahoře, se o nás nezajímal,“ vzpomínal na rodinný rozkol později.
V šedesátých letech se Jaroslav Moučka přiklonil na stranu reformních komunistů. Zklamán vývojem po sovětské okupaci ze strany vystoupil a přijal roli v televizním snímku Dlouhé odpoledne, ve kterém ztvárňuje vesnického kulaka, odsouzeného na patnáct let žaláře. Hlavní hrdina si za údajné utajení půdy svůj trest odpykává v Jáchymově. Film na dlouhá léta putoval do trezoru, stejně jako o rok mladší snímek Ucho, kde si Jaroslav Moučka zahrál Vageru.
Nakonec se do náruče strany vrátil
Moučka se od komunistické strany na téměř deset let oprostil, což vedlo k omezení jeho činnosti. Ve filmu již dostával role pouze výjimečně. Televize mu ale nadále poskytovala dostatek uplatnění. Ať již to byly seriály Taková normální rodinka, Byli jednou dva písaři, Nejmladší z rodu Hamrů nebo Chalupáři. Moučka ale nakonec vychladl. V době vzniku Charty 77 pod příslibem nových příležitostí znovu přijal členství ve straně. Následovalo udělení titulu zasloužilý umělec a souběžně s tím začaly přicházet role všelijakých funkcionářů. Herec se objevil v seriálech Nemocnice na kraji města či Plechová kavalérie. V roce 1981 přišla role životní. V propagandistickém seriálu Okres na severu ztvárnil hlavní postavu spravedlivého tajemníka Josefa Pláteníka. Moučka se s rolí dokonale sžil. Po odvysílání seriálu jezdil na besedy po celé republice. Za seriál také obdržel státní vyznamenání, stal se laureátem státní ceny Klementa Gottwalda. O své roli prohlásil: „Já jsem Pláteníka tak trochu znal ještě před natáčením, než jsem si o něm přečetl ve scénáři.“ Přestože on sám tuto roli považoval za krásně napsanou, vnímání seriálu bylo již ve své době vesměs negativní. Mezi diváky pak došlo k propojení herce s touto kontroverzní postavou. Pro všechny byl již jednou provždy soudruhem Pláteníkem. Na řadu jeho dalších kvalitních rolí jakoby se zapomnělo.
Život na zámku se natáčel na Roztěži
Do konce devadesátých let hrál Jaroslav Moučka v řadě dalších seriálů. Jmenovat lze Dynastii Nováků, My všichni školou povinní nebo Rozpaky kuchaře Svatopluka. Byť byl pro komunistický režim populární a lidový Moučka ve skutečnosti mnohem užitečnější než Jiřina Švorcová, která své postavení neuměla herecky zúročit, po listopadu dokázal z Pláteníkova stínu vyklouznout a až do konce devadesátých let zůstal herecky aktivní. Stačil si tak zahrát ještě kupříkladu v seriálu Život na zámku. Na konci dekády se z veřejného života stáhl kvůli Parkinsonově chorobě. Žil v ústraní v Kardašově Řečici, nakonec se ale vrátil do Prahy a tady dne 26. prosince 2009 ve věku osmdesáti šesti let zemřel. Jeho pohřeb proběhl rozptylem na hřbitově na Malvazinkách.
Zdroje:
