Článek
Na svět přišel v Praze dne 11. srpna 1927. Vyučil se soustružníkem v pražské Walterově továrně na letecké motory. Během války byl totálně nasazen. V té době se prohloubila jeho láska k divadlu, kterou podědil po rodičích. Rozhodl se, že právě tomuto umění by se v životě chtěl věnovat naplno. Již v roce 1943 proto vstoupil jako elév ke královéhradecké kočovné divadelní společnosti Bohuše Boka. Nasbíral zde první cenné zkušenosti a v roce 1945 získal stálé angažmá ve Středočeském divadle v Mladé Boleslavi. V roce 1949 na něj čekala vojenská prezenční služba. Dva roky si odsloužil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Poté se přesunul do Zlína, tehdejšího Gottwaldova, a jeho novým působištěm se stalo zdejší Divadlo pracujících. Podle kritiků té doby byl výborným hercem klasického českého repertoáru. Zlínská etapa také nastartovala jeho filmovou cestu. V roce 1962 město ale opustil a stal se členem souboru Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Tomuto souboru již zůstal věrný až do penze.
Oblíbenec Vojtěcha Jasného
Navzdory skutečnosti, že působil v mimopražských divadlech, filmaři si jej našli již v době jeho zlínského angažmá. Naštěstí pro něho i toto město má své filmové ateliéry. Na plátně kin se poprvé objevil ve výraznější úloze v Zemanově snímku Vynález zkázy v roce 1957. Pak šel již z role do role. Hrál často usedlejší postavy otců, úředníků, policajtů nebo učitelů. Do svých filmů si ho vybíral především režisér Vojtěch Jasný jako představitele svérázných venkovských mužů. Počínaje filmem Touha, hrál ve většině jeho filmů. Vynikající byl především jako Franta Lampa ve filmu Všichni dobří rodáci.
Spolupracoval také s režisérem Evaldem Schormem a slovenským režisérem Dušanem Hanákem. Hynek Bočan jej obsadil do populární komedie Parta hic, kde si zahrál předsedu ROH Rudlu Janečka. „Točil jsem s ním párkrát, ale vždy byl na place perfektně připravený. Působil velmi skromně, měl rád legraci. Vzpomínám si v Partě hic na scénu, kdy jsme jako horníci museli jít nazí do sprchy. Vynutili jsme si, že na place zůstanou jen pánové a všechny ženy půjdou pryč. Když jsme celou scénu natočili a byli ještě v podobě, v jaké nás pánbůh stvořil, odhrnuli jsme závěs a za ním se v tichosti mačkalo veškeré ženské osazenstvo a s nimi Vašek Babka. Smál se až se za břicho popadal. Řekl nám, že ho ženy požádaly, ať něco vymyslí, že si tuhle scénu nemohou nechat ujít, tak je nemohl zklamat. Samozřejmě, všichni jsme se tomu zasmáli,“ vzpomínal po letech v jednom z rozhovorů herec Jan Skopeček, který ve zmíněném snímku představoval jednoho z horníků.
Věrný Olomouci až do konce svých dnů
Sám Václav Babka ale nejvíce vzpomínal na Jasného film Až přijde kocour, kde hrál po boku Jana Wericha, a na povídkový film Psi a lidé. Vypráví tři příběhy o různorodých vztazích mezi člověkem a jeho čtyřnohým přítelem. Tyto povídky připravoval ještě před odchodem do emigrace režisér Vojtěch Jasný. Po jeho odchodu převzal projekt Evald Schorm. Václav Babka se objevil v hlavní úloze hned v první povídce, která nesla název Nahý v trní. Ta líčí trampoty osamělého muže, kterému pes během jeho koupele v řece sebral veškeré oděvy. Nakonec se nad ním ale slituje a muž se stane jeho novým pánem.
Václav Babka spolupracoval také s rozhlasem, dabingem a televizí. Objevil se v seriálech jako Spadla z oblakov, Stavy rachotí, Arabela se vrací aneb Rumburak králem říše pohádek, O zvířatech a lidech či Hříšní lidé města brněnského.
Na konci života trpěl zdravotními problémy. I po odchodu do divadelní penze žil nadále v Olomouci. V tomto městě také vydechl naposledy. Dne 1. července 2010 v ranních hodinách zemřel ve zdejší nemocnici na selhání srdce. Bylo mu osmdesát dva let.
Zdroje:
