Článek
„B
yla to krásná žena. Vypadala jako socha z porcelánu. Měla zelené oči, rovný, ušlechtilý nos. Jako tanečnice byla vynikající, jako člověk byla zlá a sobecká,“ řekla kdysi na účet Nikolské její žačka Nina Jirsíková. Jen málo osobností naší taneční historie vyvolává i desítky let po své smrti tolik kontroverzí a zároveň obdivu jako Jelizaveta Nikolská. Její životní příběh by vydal na román a dodnes fascinuje.
Šlechtična z Vladivostoku a šlechtic z Kutné Hory
Na svět tato mimořádně krásná a nesmírně talentovaná žena přišla dne 24. října 1904 v ruském Vladivostoku. Její skutečné jméno údajně znělo Jelizaveta de Boulkin a její rodiče měli mít šlechtický původ a ruské a francouzské kořeny. Gymnázium vystudovala v Oděse, poté navštěvovala konzervatoř a učila se tanci. V roce 1919 se stala nejprve elévkou, později i první tanečnicí oděského divadla.
Jelizaveta Nikolská
Již v roce 1917 se ale v Rusku chopili vlády bolševici. Jelizavetin otec byl carským generálem a nezbylo mu nic jiného než emigrace. Sama Jelizaveta rodnou vlast opustila v roce 1921. Nejprve zamířila do Polska, odsud pokračovala do Francie, až nakonec přišla do Prahy.
Felix Achille de la Cámara
Nikolskou zajímal okultismus a možná ten ji svedl dohromady s podivínským Felixem Achillem de la Cámarou. Budoucí český spisovatel, publicista, scénárista, překladatel a nacistický kolaborant se narodil jako Felix Emil Josef Karel Cammra dne 8. listopadu 1897 v Kutné Hoře. Vedl velmi pestrý život provázený řadou afér. Podle vlastního tvrzení byl po otci potomkem španělské šlechty a proto si nechal v roce 1924 úředně změnit jméno na Felix Achilles de la Cámara del Campo y del Padrone. Největší zájem projevoval o tehdy módní okultismus, magii a démonologii. jeho strýc Emil Šolc na naléhání mladého synovce poprvé vydal v českém jazyce román o hraběti Drákulovi. Ostatně mladý Felix byl k nerozeznání podobný od tehdejších vyobrazení transylvánského hraběte. V roce 1926 vstoupil do Národní obce fašistické a vrhnul se do politiky. Nikolskou pojal za manželku již v roce 1922. Nový pár patřil k pražské bohémě. Pojila je náklonnost k fašismu, láska k divadlu a znalost několika světových jazyků.
Odchod do Paříže zničil manželství
Již v roce 1922 začala Jelizaveta hostovat v Národním divadle. Založila také vlastní baletní školu a později vedla i baletní školu Národního divadla. V roce 1925 ale z divadla odešla pro neshody se svým uměleckým partnerem a baletním mistrem Remislavem Remislavským. Jako tanečnice a choreografka spolupracovala s manželovým divadlem Komedia. V roce 1927 odešla do Francie, aby své umění zdokonalila. Manželství se tím uzavřelo a skončilo rozvodem. Jelizaveta vystupovala pod pseudonymem Lila Nicolska ve Folies – Bergere a jako tanečnice se zjevila i ve filmu La Revue des revues s Josefinou Bakerovou v titulní úloze. Díky pobytu v Paříži zdokonalila své možnosti v klasickém tanci, akrobatické a gymnastické prvky, charakterizovala své postavy pohybem a mimikou a znalostí řeckých, českých, španělských a orientálních tanců.
Pařížský plakát z roku 1928
Z Francie vedla její cesta do Egypta, kde působila jako baletní mistryně v Královské opeře v Káhiře. Po návratu do Prahy v roce 1932 hostovala opět v Národním divadle, ve Vinohradském divadle, ve Varieté. Nakonec se usadila v Národním a postupně zde působila jako primabalerína, baletní mistryně a nakonec i jako šéfka baletu. V roce 1937 vytvořila taneční skupinu Soubor Jelizavety Nikolské, se kterým vystupovala doma i v zahraničí. Pořádala turné po Evropě a po Spojených státech a zažila obrovský úspěch.
Kolaborovala a raději na nic nečekala
Několikrát přišla do styku i s českým filmem. Představovala cikánskou tanečnici v Cechu panen kutnohorských, primabalerínu v Maskované milence, primabalerínu Národního divadla madame Richetti v Tanečnici. U několika filmů se podílela i na choreografii.
Nikolská v roce 1932
Za války pořádala četná turné do Říše. Její činnost v této pohnuté době rozhodně příkladná nebyla. Nenávist ke komunismu a krajně pravicové názory ji za okupace přivedly k veřejné kolaboraci s nacisty. Nacismus aktivně propagovala, stala se členkou zločinecké organizace Vlajka. Jejím největším morálním pokleskem bylo, když ze ctižádostivosti a konkurenční řevnivosti za pomoci nacistických úřadů vyštípala druhého baletního choreografa a baletního mistra, levicově smýšlejícího Joe Jenčíka, z Národního divadla a zavinila tím nepřímo jeho smrt. Svůj vliv sice využívala především k udržení svého souboru a podpoře ruských emigrantů, ale to ji v žádném případě neomlouvá.
Na rozdíl od svého manžela, který byl po osvobození zabit, se jí společně s matkou v květnu 1945 podařilo utéct z Prahy. V nepřítomnosti byla odsouzena Lidovým soudem. Mezitím se přes Německo a Spojené státy dostala až do Venezuely. Tady opět vedla taneční školu. Zemřela ale předčasně dne 16. srpna 1955 ve venezuelském Caracasu ve věku nedožitých padesáti jedna let.
Zdroje:
