Článek
Naivní a nesmírně milá dcera primáře Lucie Fabiánová ze seriálu Zkoušky z dospělosti, tak si nejeden televizní pamětník vybaví Jindru Bartošovou, někdejší českou herečku. Zelenooká tmavovláska se narodila dne 26. května 1962 v Praze. V dětství navštěvovala po nějakou dobu lidovou školu umění a zaměřovala se na zpěv a divadelní herectví. Věnovala se ale rovněž skicové malbě. Zvláštní zálibu kromě toho měla v jízdách tramvají po Praze.
Proslavila se již na škole
Na počátku druhé poloviny sedmdesátých let se Jindře podařilo projít konkurzem na celovečerní film Leť, ptáku leť!, kde si zahrála dívku Markétu. Film se dostal do kin v roce 1978, tedy ve stejném roce, kdy začínající herečka nastoupila ke studiu na herecké konzervatoři. Ještě během studia na sebe výrazně upozornila široké publikum v již zmíněném seriálu ze středoškolského prostředí. Šestidílný seriál Zkoušky z dospělosti natočil ostřílený režisér Jiří Adamec podle scénáře Jiřího Bednáře a Karla Štorkána. O hudební doprovod se postaral Ladislav Štaidl. Natáčelo se především v Chrudimi a jejím okolí.
Dnes není tento počin bůhvíjak hodnocený, ve své době byl ale nesmírně populární a často reprízovaný. I z tohoto důvodu stejný tým natočil o několik let později seriál Bylo nás šest, kde studenty z maturitního ročníku pro změnu nahradili začínající vysokoškoláci.
Se Sokolovským to nešlo
V rolích maturantů se kromě Jindry Bartošové objevili například Antonín Novotný, Jan Čenský. Ljuba Krbová nebo Dana Bartůňková, které připadla úloha třídní krasavice. Režisér Jiří Adamec na výběr představitelky Lucie vzpomínal takto: „Hledali jsme pro hlavní roli někoho, kdo měl v té době málo hereckých zkušeností. Nakonec jsme vybrali Jindru Bartošovou, odpovídala našim představám svým typem a právě tím, že v herecké profesi začínala.“ Jindra se spolu s dalšími herci ze Zkoušek dospělosti objevila rovněž v seriálu Inženýrská odysea. Stalo se tak proto, že oba seriály se natáčely ve stejnou dobu a v sousedních studiích, a herci tak mimo svou roli často vypomáhali v menších úlohách v konkurenčním seriálu. Dnes vzpomínají na to, že zatímco ve Zkouškách z dospělosti panovala uvolněná atmosféra, v Inženýrské odyseji, kterou režíroval Evžen Sokolovský, panovala naopak velmi přísná.
Jindra Bartošová studia konzervatoře dokončila v roce 1983. Po absolutoriu získala angažmá v divadle Semafor, ve kterém hrála několik let v inscenacích Smutek bláznivých panen, Dr. Johan Faust a Případ Eleonora. V posledně jmenované hře předvedla, že umí i skvěle zpívat. Postupem času se začala věnovat také dabingu. Její hlas mohou diváci zaslechnout v takových trhácích, jako jsou Tři dny kondora.
Stala se z ní finská učitelka
Na film a televizi ale nezanevřela. Ve stejném roce, kdy ukončila studium, si zahrála svoji jedinou hlavní roli ve filmu s komediálním námětem Evo, vdej se!, jenž vznikl pod režisérskou taktovkou Jaroslavy Vošmikové. Příběh tohoto snímku se točí okolo mladé učitelky, která se osamostatňuje a snaží se navázat vážný vztah. V průběhu osmdesátých let se Jindra Bartošová objevila ještě v menších úlohách ve filmech V hlavní roli Oldřich Nový, V podstatě jsme normální a Prodloužený čas.
Více prostoru jí poskytla televize, která ji obsazovala do kladných pohádkových postav. Taková byla její Liduška v inscenaci Kouzelnice od křídového potoka nebo Márinka z pohádky Čertova skála. Oba snímky vznikly v roce 1988, což byl zároveň poslední rok, kdy se Jindra Bartošová postavila před kameru. Po roce 1989 se odstěhovala do finských Helsinek společně s filmovým střihačem Emilem Ptáčkem, za kterého se následně provdala. V roce 2006 absolvovala tato již bývalá herečka studia na University of Jyväskylä a začala se věnovat předškolní výchově dětí.
Zdroje: