Článek
Jiří Dohnal přišel na svět dne 12. srpna 1905 v Holoubkově u Rokycan. A právě v této obci s poetickým názvem se zrodila jeho láska k divadlu a ke kinematografii. Jednoho dne totiž dostal promítací stroj a od pojízdného biografu si opatřil kousky poničených filmů, které poslepoval a promítal místním dětem a dalším zájemcům. Měl obchodního ducha, a tak za projekci vybíral peníze. Od dětí dva haléře, od dospělých dvacet haléřů. Pak však jeho dětství poznamenala tragédie. Jeho otec Adolf, úředník v železárnách, narukoval do armády a padl na bojišti první světové války.
Hercem se stal z nouze
Malý Jiří se s maminkou přestěhoval do Strašic v Brdech ke svým prarodičům. Chodil do školy, pomáhal doma i na poli. Na herectví nebyl čas ani prostředky. Vyučil se zámečníkem a plánoval studia na průmyslové škole v Plzni. Hraní se věnoval jen ochotnicky. U toho by možná zůstalo, kdyby nezasáhl osud. Jiří v roce 1923 přišel o práci, na studia mohl zapomenout a z nedostatku jiných příležitostí se začal pohlížet po kočovných divadelních společnostech, jak mu bylo doporučeno i jeho přítelem Antonínem Modrem, jenž tehdy učil na pražské konzervatoři.
Jiří Dohnal
První roličku získal v Rokycanech u společnosti Alfréda Vladyky. Představoval číšníka ve frašce Pan farář a jeho kostelník. Jak později sám vzpomínal, rozhodně se nejednalo o úspěch, byl to spíš velký průšvih. V dalších podobných kočovných souborech pak již nadále ztvárňoval především role milovníků. Na nějakou dobu ale divadlo opustil. Stála prý za tím nešťastná láska. Po návratu začal hrát v kamenných divadlech. Hrál v Košicích, Bratislavě i Plzni, ve třiceti letech se propracoval do Národního divadla a tady již s přestávkami zůstal až do svého odchodu do důchodu.
O roli jej připravily uši
K filmu se snažil dostat již v době svého plzeňského angažmá. Na počátku třicátých let se mluvilo o natáčení Vančurova románu Útěk do Budína. Dohnal proto vyhledal doktora Vančuru a nabídl mu své služby. Vančura mu skutečně domluvil kamerovou zkoušku. Ta sice dopadla dobře, ale filmařům se nelíbily Dohnalovy příliš odstávající uši a ztratili o něj zájem. Mladého herce handicap pak velmi trápil, uši si lepil pryskyřicí a nakonec podstoupil plastickou operaci. To již měl za sebou první filmové zkušenosti. Poprvé se dočkal role v roce 1933. V hudební komedii režiséra Svatopluka Innemanna U svatého Antoníčka si zahrál malíře Jiřího Voborného. Od poloviny třicátých let šel z role do role. Největší slávu mu přinesly nenáročné komedie, v nichž ztvárňoval různé milovníky. K vidění byl v Uličnici, Vandiných trampotách, Dcerušce k pohledání, Světlu jeho očí, Otci Kondelíkovi a ženichu Vejvarovi či Arturovi a Leontýně. Po válce se propracoval i k charakterním rolím především v historických filmech. Ztvárnil kupříkladu Jakuba Arbese v životopisném snímku Mikuláš Aleš nebo Pavla Josefa Šafaříka v Krškově filmu Revoluční rok 1848.
Kvůli Gottwaldovi dostal masku
V podstatě již zcela zapomenuty jsou propagandistické snímky, v nichž se Dohnal objevoval po roce 1948. Za připomenutí ale stojí snímek Výstraha, v němž se v roce 1953 herec proměnil ve vůbec prvního filmového Klementa Gottwalda. Hrát ho asi nebylo příliš jednoduché. Dohnal musel po celou dobu na obličeji nosit latexovou masku. Jednalo se o naprostou novinku, kterou na Barrandově zavedli podle sovětského vzoru. Dohnal byl ale patrně přesvědčivý a tak mrtvého politika oživil ještě jednou o dva roky později ve válečném dramatu Tanková brigáda.
Jiří Dohnal byl velký straník. Již ve třicátých letech byl aktivním členem komunistické Levé fronty, propagátorem přátelství se Sovětským svazem a členem antifašistického Klubu českých a německých divadelníků. V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. Patřil k angažovaným umělcům, přesto se ve filmu již příliš neuplatnil. Jeho elegantní vzhled se nehodil pro role různých úderníků. O to více se ale zaměřil na divadlo.
Švandovo divadlo bylo svého času Divadlem realistickým
Již po osvobození pomáhal zakládat Realistické divadlo a stal se jeho prvním ředitelem. V době normalizace byl vysokým funkcionářem Svazu dramatických umělců. Později působil jako umělecký šéf Divadla Jaroslava Průchy v Kladně. Spolupracoval také s televizí a rozhlasem, kde se na mnohém podílel i jako scénárista a režisér.
Někdejší filmový idol Jiří Dohnal zemřel dne 9. září 1984 ve věku sedmdesáti devíti let. Zanechal po sobě manželku Vilmu a dceru Evu.
Zdroje:
