Článek
Johanna Tesařová se narodila 13. září 1945. Lásku k divadlu a umělecké vlohy zdědila po rodičích. Otec Alois Tesař byl operním a operetním zpěvákem, maminka zpívala ve sboru. Na konci války působili rodiče v Rakousku, proto se hereččiným rodištěm stal Klagenfurt. Zakrátko se ale celá rodina vrátila zpátky do republiky a Alois Tesař byl angažován jako sólista opery v Olomouci.
Role nelichotivá, pamatuje si ji ale každý
Johannu tak od dětství obklopovalo umění a nebylo divu, když se po maturitě přihlásila na brněnskou JAMU. Studia řádně dokončila v roce 1967 a v Brně ještě nějaký čas zůstala. Její herecké začátky jsou spojeny s divadlem Husa na provázku, které založili právě studenti z JAMU a Tesařová stála u jeho zrodu. V roce 1970 se ale rozhodla změnit působiště a přijala angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Prožila tu deset let svého života a našla uplatnění především v klasickém repertoáru. Pobyt v ocelovém srdci republiky jí ale také přinesl první malé zkušenosti před kamerou. Objevila se v televizních seriálech Dispečer a Haldy, které vznikly v místním televizním studiu.
Divadelní prkna opustila na počátku osmdesátých let poté, co se jí narodil syn Jan. Sňatkem s jeho otcem získala jméno Dvořáková, v uměleckém světě ale nadále zůstala Tesařovou. Po mateřské dovolené našla nové uplatnění na západě Čech, a sice v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Na této scéně své dosavadní role rozšířila o moderní repertoár, zároveň ale také více začala spolupracovat s filmaři.
V roce 1983 si zahrála vdovu po hajném v Jirešově Katapultu. Záhy na to začala natáčet s režisérem Menzelem lyrickou komedii Slavnosti sněženek. Film vznikl podle literární předlohy Bohumila Hrabala a odehrává se v Kersku. V příběhu figuruje celá řada všelijakých svérázných postaviček a jednou z nich je i dobrácký Leli v podání Jaromíra Hanzlíka. Tento kerský obyvatel nakupuje rád výhodně kazové zboží, i když většinou nepoužitelné, a zamořuje jimi svůj dům i zahradu. Svoji družku, popudlivou vousatou ženštinu, získal výměnou za obraz Krajinka v zimním hávu. A právě tuto nesympatickou osobu zahrála velmi přesvědčivě Johanna Tesařová. Scéna, kdy vtrhne do dveří a začne na Jaromíra Hanzlíka a Rudolfa Hrušínského řvát: „Tak dost! Spát a rozchod! Kdo to má poslouchat. Kde jste se zase tak vožrali? Měli byste se oba léčit!,“ je legendární.
Hrála i nacistickou ošetřovatelku
Z dalších Johanniných filmů z osmdesátých let stojí ještě za zmínku historické drama Člověk proti zkáze, kde ztvárnila hospodyni Růženu. V roce 1992 byla angažována do činohry Národního divadla, kde od té doby odehrála desítky rolí.
Johanna Tesařová v roce 2012
Před kamerou se od té doby objevovala již jen sporadicky. Zapamatovatelnou roli nacistické ošetřovatelky ztvárnila například ve filmu Pramen života. Zahrála si ale například také matku v Díře u Hanušovic nebo Hanu Rozsívalovou ve filmu Okresní přebor – Poslední zápas Pepíka Hnátka. K vidění ale byla rovněž v několika televizních inscenacích a především v celé řadě seriálů. Jmenovat lze Kriminálku Anděl, Čapkovy kapsy, Život a dobu soudce A. K., Doktora Martina, Rapla, Kapitána Exnera, Ohnivé kuře či Docenta. V současné době je k vidění v seriálu Buldok z Poděbrad.
Zdroje:
