Článek
Kdo by si nepamatoval roztomilého klučíka, jenž v seriálu Pan Tau představuje Emila, jedno z dětí Jiřího Sováka a Slávky Budínové. Jmenoval se Josef Filip a ve své době býval známou hereckou tváří. Narodil se v roce 1958 v Praze a filmaři jej objevili již v mateřské školce. Jako pětiletého si jej vybral režisér Pavel Hobl pro svůj dobrodružný rodinný snímek Máte doma lva? Sám Josef Filip v pořadu Osudy hvězd v roce 2007 řekl, že zaujal možná tím, že nebyl stydlivým dítětem: „Byl jsem malej kluk. Jestli teda jsem je zaujal něčím, možná tím, že jsem se třeba nestyděl. Ostatní se styděli, tak třeba tím možná jsem je zaujal. Nebo nevím, těžko říct. Ale dopadlo to, jak to dopadlo, a pak už mi to zůstalo.“
Film plný dětské fantazie
Ve filmových ateliérech strávil dalších deset let života. V Hoblově snímku z roku 1963 ztvárnil předškoláka Honzíka, který se spolu s bráškou Pepíkem, poté co je tatínek omylem zanechá před zavřenou školkou, vydává na svou první samostatnou vycházku po Praze. Oba chlapci si to opravdu užijí. Řídí dopravu, seznámí se s malířem na Jiráskově mostě, a co namalují, to je skutečné. Následně je doprovází mluvící pes, ať již Národním muzeem, nebo černokněžníkovou říší pod fontánou. Dostanou se dokonce na zasedání strašidel a vše skončí dramatickými automobilovými závody. Film kombinoval realitu s dětskou fantazií, stal se průlomovým dílem v československé kinematografii pro děti a získal několik ocenění. Odborníky zaujal ale i samotný Josef Filip a udělili mu Cenu za mužský herecký výkon na 16. mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež v Benátkách v roce 1964. Stejnou cenu tehdy obdržel i představitel Pepíka Vladimír Očenášek. Samotné natáčení se ovšem neobešlo bez komplikací. Ve scéně, kde bylo potřeba, aby bylo zakouřeno, napadal Josefovi do očí spálený prášek a skončilo to ošetřením v nemocnici na Bulovce a zastavením natáčení na několik dní.
Filmový svět si bezprostředního, sympatického klučinu se šibalským pohledem okamžitě oblíbil a další nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned v roce 1964 se Josef objevil v povídkovém filmu Povídky o dětech, konkrétně v Hanibalově povídce Kapr, kde ztvárnil starostlivého chlapce Ludvíka. I tento snímek obdržel několik cen. Ve stejném roce si Josef Filip zahrál ještě v jednom povídkovém filmu, a sice v dramatu Místo v houfu. Na další filmování si musel čtyři roky počkat. Stálo to ale za to. Stal se Ondrou z Kolče v historickém dobrodružném snímku pro děti Na Žižkově válečném voze. Film režiséra Milana Vošmika je zasazen do doby husitských válek a vypráví příběh dvou dospívajících hochů, zemanského synka a jeho kamaráda, kteří chtějí vysvobodit zraněného zemana ze zajetí. Jelikož bylo potřeba, aby Josef Filip ovládal jízdu na koni, filmaři mu zaplatili kurzy. Stejně tak se díky herectví naučil jezdit i na kolečkových bruslích, šermovat či plavat.
Emil z nesmrtelného seriálu
Jen, co se dokončilo natáčení středověkého snímku, obsadila malého herce režisérka Věra Plívová-Šimková do svého rodinného filmu Tony, tobě přeskočilo. Zahrál si tentokráte chlapce Rudu, zvaného Prášílek. Režisérka později vzpomínala, že Josef v průběhu natáčení natrhal švestky a filmovému štábu se je snažil prodat. Ona to nijak nekomentovala, ale když potřebovala, aby v záběru plakal a nedařilo se, připomněla mu tuto událost a zdramatizovala ji tak, aby jej rozplakala. Po letech uvedla, že tohle nedělala ráda a snažila se takovýmto situacím vyhnout.
Rok 1971 byl pro Josefa Filipa zlomovým. Právě tehdy se totiž stal Emilem v seriálu Pan Tau. Objevil se rovnou v sedmi epizodách, včetně úvodní s názvem Pan Tau přichází či v epizodě pan Tau naděluje, která se do paměti diváků nesmazatelně zapsala díky mluvícímu kapříkovi Albertkovi, který málem způsobil psychický šok postavě ztvárňované Jiřím Sovákem.
Herectví bral jako hru
Se světem filmu se Josef Filip rozloučil rolí Tondy v Machově krimikomedii Tři nevinní. Herectví vždy bral především jako hru. Později vzpomínal, že měl moc rád pauzy, kdy se mohl s ostatními dětskými herci chodit dívat do dalších ateliérů, v nichž byly kulisy z úplně jiných filmů. Dokonale se seznámil i s filmařským žargonem a svá filmová léta považuje za krásné roky. Na rozdíl od některých jiných dětských hvězd, které se snažily v herecké dráze pokračovat i v dospělosti, se ale svět kinematografie rozhodl nechat jednou pro vždy za zády.
Raději se v dospívání věnoval sportu. Pocházel totiž ze sportovní rodiny. Maminka hrála pozemní hokej za národní tým, tatínek pro změnu ragby. Josef vyrostl v podstatě na hřišti a sám začal sportovat. Vydal se ve šlépějích svého otce a s ragbyovým mužstvem projel celou Evropu. V dospělosti se živil jako služební řidič, tak zvaný panský kočí. U jedné stavební firmy vozil ředitele, náměstky a jiné vedoucí pracovníky. Po čase jej přesvědčil kamarád, aby zkusil dělat taxikáře. Poslechl jej a u tohoto řemesla již zůstal. V roce 2007 o něm byl natočen jeden díl z cyklu Osudy hvězd. Tehdy Josef Filip přesvědčil diváky, že je stále tak veselý a bezprostřední, jako býval coby jedna z československých dětských hvězd.
Zdroje:
