Článek
Josef Kobr se narodil dne 9. září 1920 do rodiny krejčovského mistra na Kladně. Skutečně „na“, nikoliv „v“, i když i druhá varianta je správná. Čeština je v tomto ohledu u některých měst trochu specifická. Vazba s předložkou na se pojí s městy a místy, která vznikla na vyvýšeném místě nebo mají hornickou minulost. Kladno není jediné, které tak trochu zlobí. Předložka „na“ vítězí i u Mělníku či Sázavy. V případě hornické Ostravy toto ale neplatí, a tak si musel Josef Kobr zvyknout, když právě s tímto městem spojil svůj profesní život.
Hercem díky okupantům
Kobr miloval divadlo od dětství, nicméně po maturitě na kladenské reálce zahájil studium na ČVUT, obor kreslení a deskriptivní geometrie. Osud s ním měl ale zcela jiný plán. Okupační úřady české vysoké školy uzavřely a Josef se musel rozhodnout co dál. Chtěl studovat na pražské Umělecko-průmyslové škole, matčina přítelkyně, herečka Anna Prchalová, mu však zprostředkovala úspěšný konkurz v zájezdovém souboru Zdenky Sulanové ve veselohře Kotrmelce mládí. Osvědčil se a v roce 1940 si našel angažmá v holešovické Uranii, kde vystupoval v činoherních i operetních představeních. Právě v této době se poprvé seznámil i s filmem. Jako statista se dostal do filmových ateliérů a účastnil se natáčení filmů Muzikantská Liduška a To byl český muzikant. Vzhledem k nejisté existenci divadelního souboru přijal ale již po roce angažmá v Českém divadle moravskoostravském, tedy v dnešním Národním divadle moravskoslezském. Poslední válečný rok byl k zastižení v Městském divadle Kladno, ale hned po osvobození své rodiště opustil a na jednu sezonu se přesunul do brněnského operetního souboru. Po krátkém působení v Jablonci nad Nisou se vrátil na ostravskou scénu, tehdy již Státního divadla. Působil tu jako herec, režisér a nějakou dobu i umělecký šéf operety až do svého odchodu na odpočinek v roce 1989. Následujících pět let tu hostoval.
V Ostravě byl Kobr vytíženým a oblíbeným hercem, jen ve zpěvoherním souboru vytvořil na dvě stě postav a postaviček a stal doslova symbolem operety, byť své umění prokázal mnohokrát i v činohře. Jelikož byl komik tělem i duší, velký úspěch měla i jeho estrádní vystoupení na mnoha místech republiky. „Estrády dělám strašně rád a nejraději v takových menších sálcích pro dvě stě až dvě stě padesát diváků; tam se dá s publikem navázat nejlepší kontakt, tam si mohu s diváky nejlíp popovídat, reagovat na jejich podněty a rozdat se jim až do mrtě,“ řekl Kobr v jednom z rozhovorů. Hojně jej využívalo i ostravské televizní studio. Kvůli svému mimopražskému angažmá byl ale jen ojediněle využíván pražskými filmaři.
Roli vyfoukl Marvanovi
Zatímco jej domácí publikum dobře znalo, mimo Ostravu tak příliš známý nebyl. To se mělo změnit na počátku sedmdesátých let. V ostravském televizním studiu se v té době hodně natáčely operety, mezi nabízenými scénáři se objevilo i dílko Rudolfa Kubína Děvčátko z kolonie. „Když mělo dojít k realizaci, pečlivě jsem si scénář přečetl a zjistil jsem, že v předložené podobě je nerealizovatelný,“ vzpomínal při jedné příležitosti režisér Zdeněk Havlíček. Dostal spásný nápad: „Tohle by mohl upravit snad jenom Jaroslav Dietl.“ Jeho nabídka padla na úrodnou půdu. Známý scénárista přišel tehdy kvůli slavné Modlitbě pro Martu o místo v pražské televizi. Neměl tedy, jak se říká, do čeho píchnout a příležitost chňapl za pačesy. Improvizoval přímo na místě, po nocích na hotelu přepisoval scénář a připisoval i řadu osobitých figurek havířské dechovky, v nichž následně zazářili herci Karel Vochoč či Bohuslav Čáp. Pro hlavní postavu štajgra, tedy důlního dozorce, a zároveň kapelníka Leopolda Juřici se původně počítalo s Jaroslavem Marvanem. Nakonec ale volba padla právě na hvězdu ostravské operety Josefa Kobra. Ukázalo se, že to bylo rozhodnutí více než správné. Devítidílný seriál, který Československá televize odvysílala pod názvem Dispečer, u diváků zabodoval. Kobrovi samotnému pak zajistil nesmírnou popularitu po celé republice. Postavu autoritativního bručouna, uvyklého, že všechno vždy jde jen podle něj, ztvárnil doslova na výbornou. A patrně i díky jeho brilantnímu herectví tehdy skousli hudební téma i mladí diváci, kterým již dechovka nic neříkala, lépe řečeno, nemohli ji ani cítit. Zcela oprávněně získal Josef Kobr za postavu Juřici televizní cenu Zlatý krokodýl.
Později se divákům připomněl takovými tituly, jako byly seriály Arrowsmith nebo Hříšní lidé města brněnského. Napsal taktéž vzpomínkovou humoristickou knížku Smějeme se s Josefem Kobrem.
Jeho manželkou byla herečka a zpěvačka Zdeňka Poláčková, s níž měl syna Tomáše, který ovšem nešel v otcových šlépějích. Herec jménem Tomáš Kobr je pouhým jmenovcem, ale do rodiny nepatří. Josef Kobr zemřel 10. května 1999 v Ostravě v nedožitých sedmdesáti devíti letech. „Byl to bard a Kladeňák, který se pak usídlil v Ostravě, tedy přešel z hornického prostředí do hornického prostředí. Tak mu to nedělalo problém. A my jako Ostravani jsme ho měli rádi, protože takových srandistů bylo málo. Jeho Lumpacivagabundus na divadle taky byla role jako vrata,“ vzpomněl po letech na ostravského herce emeritní novinář Zdeněk Svoboda.
Zdroje:
