Článek
„Hele, Ludvo, to tě řikám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž!“ „Hele, tak já ti něco řeknu. Především, až někomu napíšu, že umřu, rozumíš, tak si lehnu do postele a ani se z ní nehnu! Už ze slušnosti!“ „Každej normální civilizovanej člověk ví, že když tluče a někdo na něj tluče, tak tluče proto, aby netlouk.“ Kdo by si nepamatoval perly, které pronášel Josef Šebánek coby děda Homolka v trilogii o typické české rodince. To, že se stane hercem, by dlouhá léta nikoho ani ve snu nenapadlo.
Muž mnoha řemesel
Josef Šebánek přišel na svět dne 22. července 1915 v Podskalí u Písku do rodiny zaměstnance Elektrických podniků. Dětství prožil v pražském Karlíně, kterému pak zůstal věrný po zbytek života. V Praze vychodil obecnou i měšťanskou školu a vyučil se automechanikem u firmy Vobořil. Auta se pak stala jeho celoživotní vášní. Prošel ale celou řadou všelijakých dělnických profesí. Stal se vorařem, taxikářem, lesním dělníkem, soustružníkem, automechanikem v ČKD, řidičem náklaďáku a autobusu, leteckým mechanikem a také autojeřábníkem v podniku Konstruktiva.
Do svého rodného kraje se často a rád vracel, i když bylo Podskalí v padesátých letech zatopeno Orlickou přehradou. Na jejím břehu si pořídil chatu, v níž trávil veškeré volné chvíle. V šedesátých letech se na Orlíku, v místě osady jménem Vystrkov, začalo stavět letní sídlo pro vysoké funkcionáře. Kdosi přišel s tím, že naproti stranickému letovisku nesmí nikdo z bezpečnostních důvodů pobývat a zbourají se proto všechny chaty. Nakonec k tomu nedošlo. Jestli pomohl někdo, kdo měl Šebánka rád, nebo si mocní uvědomili, že již nejsou padesátá léta a nemohou si dovolit všechno, není známo. Traduje se, že když se Josef Šebánek přiopil, pokřikoval přes řeku: „Tondo přijď na kafe.“ Na mysli neměl nikoho jiného než tehdejšího prezidenta Antonína Novotného.
Formanovi naprosto učaroval
Šebánek byl známý svým bohémským způsobem života a smyslem pro humor. „Moje dcera? Tu mrchu mi ani nepřipomínejte! Zdrhla do Albánie a nechala mi na krku malý dítě!“ Takové a podobné historky vyprávěl Josef Šebánek užaslým lidem na milovaném Písecku. Ani trochu mu nevadilo, že nic z toho nebyla pravda. Když později dostal od dcery Jany vynadáno, že jí dělá ostudu, bezelstně vysvětloval: „Prosím tě, to jsou lidi na vesnici, nemají z čeho žít, něco jim musíš hodit.“
Byl mimo jiné i skvělým vypravěčem. Všelijaké historky prý sypal z rukávu a vždycky kolem něj bylo soustu posluchačů. Miloval jídlo, pití, život vychutnával plnými doušky. Po slávě však nikdy netoužil, k filmu jej přivedla náhoda. Šebánkova žena Marie byla tetou manželky kameramana Miroslava Ondříčka. „Když jsme s Milošem Formanem hledali vhodný interiér pro natáčení filmu Lásky jedné plavovlásky, šli jsme se podívat do jeho bytu. Pořád nám něco vykládal, Miloš z něj byl nadšený a hned mu řekl: ,Vy u nás musíte hrát,‘“ vzpomínal Ondříček ve své knize Tudy jenom procházíme.
Hrál bez scénáře
K filmování museli Josefa Šebánka dlouho přemlouvat. Neměl žádné herecké zkušenosti a nedokázal by se naučit více jak dva řádky textu. Nakonec svolil a úlohu otce přelétavého klavíristy Mildy přijal. Před kamerou se kromě Vladimíra Pucholta, kterému připadla úloha Mildy, setkal také s další debutující neherečkou, představitelkou své filmové manželky, a sice Miladou Ježkovou. Formana ale dopředu varoval, že se žádný scénář učit nebude. To po něm nikdo ani nechtěl. První Formanovy filmy byly typické tím, že režisér jen hercům vysvětlil podstatu scény a situace a dialogy nechal čistě na nich. Působily pak naprosto autenticky. Kupříkladu slavná postelová scéna, v níž leží Šebánek s Ježkovou a Pucholtem, byla celá pod improvizační taktovkou trojice herců.
Film Lásky jedné plavovlásky odstartoval krátkou, ale intenzívní hereckou kariéru tehdy již padesátiletého Šebánka. Stejně jako jeho filmová partnerka Milada Ježková se stal hvězdou mezi neherci. O dva roky později si zopakoval spolupráci s Formanem ve snímku Hoří, má panenko, popisujícím hasičský bál ve Vrchlabí, jenž nemilosrdně tepal morální úpadek obyvatelstva naší země. Šebánek tentokráte ztvárnil jednoho z hasičů, členů plesového výboru.
Rodina Homolkova přichází na scénu
Záhy se stal nepostradatelným pro dalšího režiséra. Byl jím Jaroslav Papoušek. Nejprve se objevil v jeho režijním debutu, komedii Nejkrásnější věk, odehrávající se v prostředí sochařského ateliéru AVU, kde představoval uhlíře a dočasného modela Jindru Voštu, pak již přišly na řadu filmy, které jej učinili nesmrtelným. Ve třech pokračováních příhod rodiny Homolkovy Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka a Homolka a tobolka ztělesnil otce rodu – svérázného dědu Homolku. Kolegové později vzpomínali, že se zprvu zdráhal vstoupit před kameru vedle Heleny Růžičkové nebo Františka Husáka. „On si těch herců nesmírně vážil a bál se, že jim to bude kazit,“ popsal režisér Jaroslav Papoušek. „Dalo mi velké přemlouvání, ho nakonec přesvědčit. Zabralo až to, když jsem řekl, že si ho sami vyžádali,“ dodal. Šebánek nakonec nelitoval. Mezi zkušené herce zapadl a když je i několikrát o přestávkách rozesmál, rozpaky z něj spadly. „Hrál sám sebe. I ty proslulé hlášky byly jeho,“ řekla kdysi vdova Marie Šebánková s tím, že: „Pepi rád bavil společnost, bylo ho všude plno.“
Šebánek pro potřeby natáčení zapůjčil i vlastní automobil. Jednalo se o Škodu 100 L, kterou filmová rodinka zakoupila v díle Hogo fogo Homolka. K natáčení slavné trilogie se pojí celá řada historek. O jednu z nich se kdysi podělila Marie Šebánková: „Když natáčeli v Krkonoších, paní Růžičková s panem Hrzánem museli odjíždět na divadelní představení do Prahy. Josef mě poprosil, abych mu po nich poslala něco k jídlu, dvě stovky a čistou košili. Tak jsem usmažila pár kotlet a z dobré vůle přidala stokorunu navíc. Za několik hodin zazvonil telefon: ‚Máňo, už mi nikdy nic neposílej! Kotlety sež… snědla Růžičková, Hrzán prochl… propil tři stovky. Ještě že mu ta moje košile byla velká.‘“
Wericha se bál
Papouškovy filmy z Josefa Šebánka vytvořili prototyp malého českého človíčka, který si nenechá sáhnout na své tři velké životní lásky – fotbal, pivo a cigarety. Kromě snímků Miloše Formana a Jaroslava Papouška se Šebánek zjevil ještě coby dozorce zvaný Baňour v povídce Otakara Fuky Hippokratova přísaha z nikdy nedokončeného filmu Návštěvy, oslavenec Josef Havel v psychologickém příběhu Jana Matějky Návraty a úplně naposledy jako dělník Olda v Hníkově povídce Básník z povídkového triptychu Maturita za školou. Tím se v roce 1973 jeho filmografie uzavřela. Ze zdravotních důvodů se musel stáhnout do ústraní. Ještě předtím, než jej zradilo zdraví, stačil odmítnout účast na seriálu Pan Tau. Když se dozvěděl, že v obsazení je Jan Werich, zalekl se a odmítl. Byl pro něj až přílišným velikánem.
S Werichem si hrát netroufal
Šebánek ve filmech působil dojmem dobře živeného a statného člověka, zdraví ho začalo brzy opouštět. Problémy ho začaly sužovat po druhém dílu Homolků. Lékaři mu diagnostikovali nádor na močovém měchýři. „Měli jsme pochopitelně strach. Vyšetření naštěstí ukázalo, že nádor nebyl zhoubný. Ale Pepimu i tak nebylo dobře. Zadýchával se, bylo mu najednou všechno zatěžko,“ líčila Šebánkova manželka v televizním dokumentu Předčasná úmrtí.
Neměl sílu se ani oholit
Postupně mu začaly otékat nohy, zlobilo ho srdce, život mu komplikovala také cukrovka. Nakonec předčasně skončil v invalidním důchodu. Třetí, závěrečný díl Homolka a tobolka, už ani nechtěl točit. Nakonec se ale nechal přemluvit a dnes víme, že to je dobře. Bez něj by úspěch závěrečného dílu byl sotva poloviční. Chřadl ale nadále před očima a jeho zdravotní stav se neustále zhoršoval. V posledním období svého života již šetřil síly, kde to jen šlo. Nechal si narůst vousy, protože nechtěl plýtvat energií na holení. Hodně ho navíc trápilo, že už neměl dost sil jezdit na svou chatu, kde to měl moc rád. Veškerá radost ze života se tak začala vytrácet.
Nakonec skončil v nemocnici, kde zemřel v náručí svého syna Bohumila na srdeční selhání. Stalo se tak dne 13. března 1977, bylo mu tehdy pouhých jednašedesát let. „Nesl jsem mu dršťkovou polévku a škvarkové placky, které měl tak rád,“ popsal jejich poslední setkání syn.
Ještě dlouho po hercově smrti chodily na jeho adresu nabídky na další filmy. Ty už ale bohužel neměl kdo přijmout.
Zdroje:
