Článek
Když se na televizní obrazovce objevil Jozef Adamovič, všechny divačky seděly u obrazovek jako přikované. Takový to byl svého času fešák. Vysoký, tmavovlasý a tmavooký, co víc si přát. On však nakonec svět filmu opustil.
Obdivoval jej i Fidel Castro a s ním celá Kuba
Jozef Adamovič se narodil dne 23. dubna 1939 v Trnavě. Jeho dětství poznamenala tragédie. Podle jeho vlastních slov jeho matku na konci druhé světové války přejel tank Rudé armády a tak se v útlém dětství stal polovičním sirotkem. Invalidní otec se po nešťastné události přestěhoval z Trnavy do Hlohovce a znovu se oženil. Jozef po maturitě odešel do Bratislavy a přihlásil se na Vysokou školu múzických umění. Během přijímacích pohovorů se jej jeden z členů komise zeptal, jak hodnotí Hamleta, kterého natočil Lawrence Olivier. Odpověděl, že se jedná o mládeži nepřístupný film a proto jej v kině nemohl vidět. Jelikož ale uspěl u talentovek, na školu jej přijali i přes tuto nevědomost.
Jozef Adamovič
Herecká studia absolvoval v roce 1960 a ihned zamířil do souboru Slovenského národního divadla. V té době měl za sebou již epizodní roličky ve dvou dávno pozapomenutých slovenských filmech. Ve stejném roce, kdy dokončil školu, na něj ale čekala hlavní úloha trumpetisty Franty v české hudební komedii Valčík pro milion. Jednalo se o klasickou socialistickou agitku, tentokráte na téma mladí lidé versus Spartakiáda. Po návratu z vojenské prezenční služby odletěl Adamovič na Kubu, kde jej znali právě z tohoto filmu, který v této zemi slavil obrovský úspěch. Kubánci si přesně takto představovali socializmus a tak se mladý herec stal nepřímo a zcela nechtěně jedním z budovatelů režimu na Kubě. Když byl v Havaně, pozval si jej k sobě na návštěvu sám Fidel Castro.
Byl králem Madagaskaru
Adamovič svůj nesporný talent potvrdil v celé řadě dalších českých a slovenských filmů, seriálů a televizních inscenací. Jednalo se mimo jiné o Hry lásky šálivé, Hájnikovu ženu, Kým kohút nezaspieva či Noční jezdce. Nejvíce jej proslavil televizní seriál Vivat Beňovský, který pojednával o slovenském šlechtici, dobrodruhovi a cestovateli z osmnáctého století, který se nakonec stal králem Madagaskaru, Mórici Beňovském. Byl to jeden z nejnákladnějších a nejvýpravnějších počinů své doby. Natáčelo se na řadě míst nejen na Slovensku, ale i v Čechách a dokonce i na skutečném Madagaskaru. Móricovu manželku hrála překrásná Božidara Turzonovová, která byla v reálu manželkou Jozefa Adamoviče. Po jeho boku se objevovala na filmovém plátně a na televizní obrazovce často. Seznámili se v době studií na VŠMU. Z Jozefovy strany šlo o lásku na první pohled, ale atraktivní spolužačku si nedovolil ihned oslovit. Prý o něj z počátku nejevila zájem. Domnívala se, že je namyšlený. Nakonec spolu ale začali chodit a posléze se i vzali. V manželství se narodily dvě dcery, Andrea a Lucia.
Vztah s nádhernou Božidarou prošel řadou zkoušek
Vztah atraktivní dvojice překonal mnohá úskalí. Jozef měl v roce 1971 vážnou autonehodu, po které mu zůstala charakteristická jizva na tváři. Vážně si poranil také nohu. Kost mu navzdory skutečnosti, že jej operovali ti nejlepší ortopedi, špatně srostla a končetina zůstala kratší. Herec tak až do konce života mírně kulhal.
V letech 1981 až 1985 Jozef Adamovič studoval divadelní a filmovou režii v Moskvě. Při jednom z návratů na Slovensko absolvoval leteckou havárii. Letadlu začal hořet motor. On se prý ale nebál, neboť mu herečka Vilma Jamnická předpověděla, že ho nečeká tragická nehoda. A měla pravdu. „Seděl jsem u okénka a všiml jsem si jakéhosi namodralého plamínku. O pět minut později vyhlásili poplach. Padali jsme prý šest kilometrů, než se kapitánovi podařilo vyrovnat letadlo. Naštěstí dva kilometry nad zemí byla bouřka, která oheň přidusila,“ popsal později hororové chvíle Adamovič.
Rakovinu léčil kozím mlékem
Do třetice všeho špatného herci diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. „Byl to pro mě šok, naštěstí jsem se rychle vzpamatoval a začal bojovat,“ vyprávěl Adamovič. Nemoc se mu nakonec podařilo překonat. Připisoval to čtyřicetidenní hladovce, během které pil pouze dekarbonizovanou a demineralizovanou vodu, poté přešel na makrobiotickou dietu. Pil kozí mléko, které muselo mít fyziologickou teplotu a muselo se vypít ihned po podojení. Domů si proto přivezl na zadním sedadle auta kozu a choval ji na balkóně. Kozičkám zůstal věrný i po svém uzdravení. Z Bulharska jich dovezl rovnou tisícovku a založil firmu Gemersan. Podnik však záhy zkrachoval a herci zůstaly pouze astronomické dluhy.
V roce 1995 musela Božidara Turzonovová překonat další manželův malér. Na svět přišla jeho nemanželská dcera Jozefína, kterou si nechtěně pořídil s hotelovou recepční. Ke cti herci slouží, že se k dítku přihlásil a řádně se o něj staral. Manželství tuto krizi nakonec překonalo.
Jozef Adamovič před filmovou kameru naposledy stál coby král Leopold v Šípkové Růžence v roce 1990, svět divadla opustil o rok později. Nakonec se k němu přece jenom ale znovu přiblížil a stal se jedním ze zakladatelů Akademie múzických umění v Banské Bystrici, kde i učil. Začalo ho ale zlobit srdce a dostal kardiostimulátor. Zemřel na srdeční selhání dne 2. srpna 2013 v Košicích ve věku sedmdesáti čtyř let. Pohřben je na bratislavském Martinském hřbitově.
Zdroje:
