Článek
Jozef Kroner se narodil dne 20. března 1924 ve Staškově na Kysucku do početné rodiny železničáře. Pocházel z rovných dvanácti dětí. Umělecké sklony se u Kronerových dědily a dědí. Otec byl milovníkem divadla a vášnivým ochotníkem, matka tíhla k hudbě. Hercem se tak stal i Jozefův bratr Ľudovít a později i synovec Ján a dcera Zuzana.
Rodný dům Jozefa Kronera
Herecké vzdělání neměl, přesto byl nejlepší
Jozefova cesta ke kumštu nebyla ale lehká a přímočará. Za války byl totálně nasazen a po návratu pracoval jako kreslič v Povážských strojírnách v Povážské Bystrici. Při práci se věnoval ochotnickému divadlu a propadl mu natolik, že se, ač nevzdělán, nakonec vydal na profesionální hereckou dráhu. Začínal v Armádním divadle v Martině. V roce 1956 se stal členem činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě. Na počátku ho tu přijali jako venkovského začátečníka a obsazovali jej do malých epizodních rolí. Ledy prolomil až režisér Budský, který mu svěřil úlohu doktora Galéna v Čapkově Bílé emoci. Další, kdo si všiml obrovského potenciálu nenápadného herce, byl Karol Zachar. Jozef Kroner dostával sice stále velmi často role vedlejší, ale výrazné, které se díky jeho schopnostem dostaly do středu dění. Předváděl pestré variace veselých lidových hrdinů neurčitého věku, často uťápnutých a osudem poznamenaných. Jako ryba ve vodě se cítil především v komediích, tragedie mu byly cizí. Zakrátko se propracoval mezi nejvýznamnější a největší slovenské herce.
Zalíbil se i českým režisérům
Ještě coby provinčního herce martinského divadla jej zaregistrovali filmaři z bratislavské Koliby. V roce 1949 debutoval ve filmu Katka coby mistr Jozef, pak následovaly takové snímky jako Pole neorané, Drevená dedina, Štvorylka či Čert nespí. Již po příchodu do hlavního města si zahrál například v historickém dramatu Posledná bosorka či v komedii Štastie príde v nedeľu. Netrvalo dlouho a talentovaného herce si všimli i čeští filmaři. V roce 1962 jej Jiří Krejčík obsadil do válečného dramatu zasazeného do prostředí Slovenského státu Polnočná omša. Snímek točený na Slovensku, ve slovenštině a převážně se slovenskými herci, vypravuje o osudech maloměšťácké rodiny Kubišových, jejíž členové pokud přímo nekolaborují s Němci, touží alespoň přežít v bezpečí. Vážnou hrozbou se pro ně stává zraněný syn, který bojoval s partyzány.
Tragický Tóno Brtko vynesl Oscara
Životní roli Jozef Kroner získal v roce 1965. Ve filmu režisérské dvojice Ján Kádár a Elmar Klos Obchod na korze ztvárnil postavu tragického truhláře Tóna Brtka, poctivého a slušného člověka, který pod nátlakem své ženy a vysoce postaveného švagra přijme místo arizátora v obchodě stařičké Židovky Lautmannové. Obchod na korze byl prvním československým filmem, který získal Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film. Podobně jako Polnočná omša byl natočen na Slovensku a ve slovenštině, záštitu nad ním ale neměla bratislavská Koliba. Proti natáčení byl totiž Alexandr Dubček, podle jehož názoru příběh negoval Slovenské národní povstání. Stranická ideologická komise scénář sice schválila, vedení ateliérů na Kolibě ale politickému tlaku raději ustoupilo a filmu vystavilo stopku. Gesci nad natáčením tak nakonec převzal pražský Barrandov.
Socha Jozefa Kronera na náměstí v Sabinově
Oscara předával dne 18. dubna 1966 do rukou Jána Kadára legendární herec Gregory Peck. Originál sošky putoval nejprve do ústředí Československého filmu v Praze, odkud si ji Kádár vyzvedl krátce před emigrací do Spojených států. Po jeho smrti se bohužel ztratila neznámo kam. Jozef Kroner byl ale mezi těmi tvůrci filmu, kteří si nechali udělat sádrové odlitky sošky a později si ze svého odlitku nehal vyrobit bronzovou kopii, která je vystavena v jeho rodném domě ve Staškově.
Hrál ve filmu i televizi a mnoho rolí je nezapomenutelných
Po tomto Kronerově fenomenálním úspěchu přicházely další a další nabídky na zajímavé role jak ve slovenských, tak nadále i v českých filmech. Diváci si tak herce mohou pamatovat jako starého klauna v Lidech z maringotek, Paľa Cesnaka z Očovského pastorále, Pacha z komedie Pacho, hybský zbojník, otce Hudce z dramatu Kosenie jastrabiej lúky, královského šaška z pohádky Sůl nad zlato nebo zednického nestora Martina Pichandu z Jakubiskovy Tisícročné včely. Tento snímek vznikl paralelně i jako třídílný seriál. U diváků je Jozef Kroner velice oblíbený rovněž coby svérázný vesničan Košťál z komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Naposledy si v roce 1996 zahrál v české komedii …ani smrt nebere.
Plakát k filmu Tisícročná včela
Velkou příležitost Jozefu Kronerovi poskytla televize. Zahrál si v celé řadě inscenací a seriálů. Z těch prvních lze jmenovat snímky Kubo, Živý bič či Cudzinci, z těch druhých pak především legendární Slovácko sa nesúdí, kde se do srdcí televizních diváků nesmazatelně zapsal jako svérázný dědeček Pagáč. Lze jmenovat ale i další vydařené seriály, kupříkladu Bez ženské a bez tabáku, Lekár umierajúceho času nebo Konec velkých prázdnin. Jozef Kroner byl činný i v rozhlase a v dabingu. Jeho hlasem mluvil na Slovensku mimo jiné Louis de Funès.
Divadlo ho začalo opomíjet
Divadlo Jozef Kroner opustil již v roce 1984. Stalo se tak poté, co ho poslední dva roky nikdo neobsadil. Podal proto výpověď, ve které napsal: „Při vší skromnosti, dovolím si tvrdit, že by se pro mne, herce ne vrcholu tvořivých sil a plného chuti pracovat, našla přiměřená role… Doufal jsem marně… .“ Divadlo s hercem pracovní poměr rozvázalo a on se nadále věnoval již jen filmové, televizní a rozhlasové tvorbě.
Hrob manželů Kronerových
Geniální slovenský herec Jozef Kroner zemřel dne 12. března 1998 v Bratislavě, osm dní před svými sedmdesátými čtvrtými narozeninami a je pohřben na známém bratislavském hřbitově Slávičie údolie. Jeho manželka Terézia, rozená Hurbanová, která bylo rovněž herečkou, jej na onen svět následovala o rok později. V rodinné tradici dnes úspěšně pokračuje dcera Zuzana Kronerová.
Zdroje:
