Článek
Nesmrtelná francouzská komedie Křidýlko nebo stehýnko, založená na konfrontaci tradiční francouzské kuchyně a rychlého občerstvení, to není jen Louis de Funės a Coluche, ale také představitel jejich protivníka, výrobce umělých blafů Jacquese Tricatela, Julien Guiomar.
Hrál komisaře i revolucionáře
Herec není možná tak známý jako jiní jeho krajané, přesto se objevil ve více než šedesáti filmech, z nichž nejeden se stal kultovním. Julien Guiomar se narodil dne 3. května 1928 v Morlaix v Bretani. Zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že by se stal hercem. Chtěl se vydat ve stopách svého otce a stát se zubařem. Rozmyslel si to doslova na poslední chvíli, odešel do Paříže a začal navštěvovat známé divadelní kurzy. Divadlo začal hrát již v roce 1950, v druhé polovině padesátých let posílil soubor pařížského divadla TNP. V roce 1958 mu dala první příležitost televize. Film si ho povšiml až v polovině šedesátých let, zato jej ze svých osidel již nepustil. Poprvé si Guiomar zahrál v roce 1966 ve válečném komediálním dramatu Srdcový král. O rok později se před kamerou sešel s Jeanem-Paulem Belmondem ve filmu Zloději z Paříže.
Nejúspěšnějším obdobím představovala pro herce sedmdesátá léta, kdy se stal součástí řady skvělých snímků. Již v roce 1970 se utkal v roli komisaře s Jeanem Gabinem v kriminálním thrilleru Heroin. Ještě v témže roce se objevil ve filmu Borsalino s Jeanem-Paulem Belmondem a Alainem Delonem v hlavních rolích. O rok později již sekundoval Belmondovi a Marlėne Jobert ve filmu Manželé z roku II. Ačkoliv není ve filmu jmenován, jeho představitel lidu odkazuje na historickou postavu revolucionáře Jeana Baptistu Carriera, který nakonec skončil jako mnoho dalších strůjců revoluce pod gilotinou.
Tricatel měl živou předlohu
Svůj komediální talent mohl Guiomar plně rozvinout roku 1971 v komedii Hlavně v klidu, kde ztvárnil postavu Francisca. Ve stejném roce získal jednu z mála hlavních rolí ve své kariéře. Společně s Paulem Crauchetem vytvořili roztomilou dvojici inteligentních, ale roztržitých starších pánů, Bouvarda a Pécucheta, ve stejnojmenné televizní inscenaci. Zajímavostí jistě je, že jen o pouhý rok později přepracoval literární předlohu Gustava Flauberta do podoby seriálu Jaroslav Dietl. Guiomarovu roli pana Bouvarda zde bravurně ztvárnil Jiří Sovák.
S kolegy v rozhlasu
V roce 1973 se Guiomar setkal před kamerou s Pierrem Richardem v komedii Nejpomatenější rozum, hned v dalším roce na spolupráci navázal v komedii Hořčice mi stoupá do nosu. V roce 1975 se po boku Belmonda převtělil v lupiče Camilla v komedii Nenapravitelný. Toho roku byl ještě politickým vlivům podléhajícím šéfem policie v dramatu Nelítostný souboj. Pak již přišel rok 1976 a s ním nezapomenutelná role Tricatela, majitele mnoha restaurací, zakladatele a propagátora tovární syntetické kuchyně, nejzavilejšího protivníka Funėsova krále labužníků Charlese Duchemina. Tricatelova postava byla inspirována podnikatelem Jacquesem Borelem, známým tím, že ve Francii zavedl rychlé občerstvení. Pro své úspěchy byl označovaný jako Napoleon hotových jídel. Již v roce 1960 získal koncesi na motoresty při dálnicích. První francouzskou hamburgerovou restauraci, franšízu americké společnosti Wimpy, otevřel v květnu 1961 Paříži. Jeho portfolio se záhy rozšířilo na patnáct restaurací v Paříži a pět ve zbytku země. Již na konci desetiletí ale všechny zmizely kvůli sporům s centrálou ve Velké Británii. V roce 1962 Borel založil Ticket Restaurant, nynější Edenred, poukázky prodávané velkým zaměstnavatelům, aby je vydávali svým zaměstnancům namísto provozování vlastních jídelen. Pro mnohé Francouze, celosvětově proslulé gurmány, se stal symbolem úpadku gastronomie. Není tak divu, že byl zparodován ve filmu.
Jeho představitel Guiomar neprožíval v době natáčení právě to nejlepší období. Stejně jako Funės se zotavoval z prodělaného infarktu.
Hrál i v dalších notoricky známých filmech
V roce 1977 se Guiomar opět před kamerou sešel s Belmondem, tentokráte ztvárnil neurotického produkčního v komedii Zvíře. Doktora Landryho si zahrál v následujícím roce v další komedii, a sice ve filmu Jeden hot a druhý čehý. Hereckými partnery mu protentokrát byli Louis de Funės a Annie Girardot.
Coby komisař Bloret se objevil v jedné nejúspěšnějších komedií režiséra Zidiho, ve filmu Prohnilí. Snímek s Philippem Noiretem v hlavní roli byl natočen v roce 1984. O dva roky později se Guiomar stal Lucienem Bergerem v komedii Debutant. Na konci dekády propůjčil svůj hlas Prolixovi v animovaném snímku Astérix a Velký boj. V roce 1994 natočil ve spolupráci s českými tvůrci televizní inscenaci Přetržený výkřik. V novém tisíciletí již filmovou práci omezil a věnoval se především divadlu. Naposledy jej diváci před kamerou mohli spatřit v roce 2003 ve snímku Clandestino. V televizi si zahrál ještě o rok později. V roce 2005 pověsil herecké řemeslo definitivně na hřebík a odešel společně s manželkou Marií Franҫoise Egret, s níž byl od roku 1982, žít do svého venkovského domu v Monpazieru. Tam také dne 22. listopadu 2010 vydechl naposledy. Příčinou byly jeho letité problémy se srdcem. Urna s hercovým popelem je uložena právě v Monpazieru.
Zdroje:
