Článek
Nezaměnitelný projev, zvláštní, jakoby pomačkaná tvář a specifický hlas. To byly hlavní devízy předního slovenského herce Júlia Vaška.
Mistr sprintu chtěl být malířem
Narodil se dne 29. prosince 1926 ve slovenských Nových Zámcích. Dětství ale prožil v nedaleké vsi Mojzesovo. Byl velmi sportovně nadaný. Stal se dokonce republikovým mistrem ve sprintu na dvě stě a čtyři sta metrů. Chtěl studovat malbu. „Na přijímačky do Prahy se však nedostavil. Rodiče mu neměli jak zaplatit cestu.,“ vzpomínala před časem jeho starší dcera Claudia. Vašek se tedy nakonec přihlásil na práva v Bratislavě. Svět umění jej ale nepřestal lákat. Nově se jeho zájem zaměřil na herectví. Po dvou semestrech práv školy zanechal a přešel na Státní konzervatoř. Po jejím absolutoriu v roce 1949 nastoupil na rok do zájezdového Dedinského divadla. Poté se na dlouhá léta stal členem činohry bratislavské Nové scény. Na jevišti představoval dva protikladné druhy postav, a to jak záporné typy či charakterově pokřivené hrdiny, tak typy kladné a dobrosrdečné. Ke konci své kariéry se na domovské scéně uplatnil i jako režisér her pro děti a mládež.
Julius Vašek patřil mezi poměrně oblíbené a často obsazované filmové a televizní herce a zahrál si v celé řadě slovenských i českých filmů. Na stříbrném plátně debutoval jako Ondro Ončo v Lettrichově dramatickém příběhu o sociálním a politickém přerodu slovenského venkova nazvaném Dřevěná dědina. Pak již přicházela jedna nabídka za druhou. Vašek vynikal především v rolích mužů v hraničních situacích, hrál gardisty, německé vojáky i partyzány z dob druhé světové války, osoby zapletené do zločinu či podivíny. Za připomenutí stojí jeho rakouský kaprál Matěj Frujak, jeden ze vzbouřenců z dramatu Štyridsaťstyri, pojednávajícím o vzpouře 71. trenčínského pěšího pluku v Kragujevaci v době první světové války. Nezapomenutelný je Vaškův výkon ve válečném dramatu Kapitán Dabač, v němž ztvárnil gardistu. Nejvíce jej však proslavila role Prašivce ve filmech Martina Hollého mladšího Medená veža a Orlie pierko. Naposledy na Slovensku natáčel v roce 1991, když se coby Nočak objevil v dětském snímku Gemini.
Hrál starého Hanzlíka
Nemalé příležitosti Júliu Vaškovi dali čeští režiséři. Do českého filmu poprvé pronikl v roli poručíka Martina Dzurniaka v Blumenfeldově válečném snímku Tam za lesem. To se psal právě rok 1962 a od té chvíle se Vašek do českých filmových ateliérů vracel s různými časovými přestávkami. Do paměti diváků se patrně nejvíce vryl svou rolí padesátiletého řídícího učitele Vojty ve Vávrově poetickém snímku Romance pro křídlovku, vzniklém na motivy básně Františka Hrubína. Mezi jeho významné úlohy patří rovněž tajemná postava Karla Neumana v kriminálce Případ mrtvého muže. Vznik tohoto filmu poznamenala velká tragédie. Scéna, kdy málem dojde k usmrcení Karla Neumanna nákladním vozem, si vyžádala smrt kaskadéra Jiřího Plachého.
Julius Vašek byl také otcem Marušky Kudeříkové v Jirešově dramatu …a pozdravuji vlaštovky, sběračem Hojgrem ve Vláčilově Pověsti o stříbrné jedli, parťákem Babiakem v Jirešově filmu Lidé z metra či pytlákem Gáborem v Balíkově psychologickém snímku Jeden stříbrný. Naposledy si v českém filmu zahrál v roce 1994, když ztvárnil starce Hanzlíka v Posledním přesunu. Tímto snímkem se také definitivně rozloučil s velkým plátnem. Spolupracoval ale rovněž s dabingem, rozhlasem a televizí. Za připomenutí stojí televizní snímky Balada o sedmi oběšených, Červené víno nebo Americká tragédia. Diváci mohli Vaška spatřit i v seriálech. Jmenovat lze Povstaleckou históriu nebo Alžbetin dvor.
Hanzlíka neodmítl
Konec života slavného herce byl trpký. Poznamela jej smrt ženy i ztráta milované profese. Július Vašek byl ženatý dvakrát. Z prvního manželství měl dceru Claudiu. Jeho druhá manželka Alena mu porodila dceru Vieru. Alena byla o generaci mladší než její manžel, na druhý břeh se ale odebrala jako první. Zemřela v pouhých padesáti třech letech. Její smrt Vaškem otřásla. Dva roky poté, v roce 1990, byl vyhozen z divadla. Když na Nové scéně začali preferovat muzikály, tehdejší vedení herce jeho formátu již nepotřebovalo a spolu s několika dalšími jej propustilo. Cítil, že jeho odchod nebyl adekvátní a k divadlu zahořkl. Uchýlil se do ústraní a sem tam ještě přijal nějakou filmovou či televizní nabídku. Později začal odmítat i ty. Hereckou příležitost mu nabídl mimo jiné americký režisér Terry Gilliam, který jej chtěl obsadit do filmu Kletba bratří Grimmů. S Vaškem se dokonce sešel i osobně. Ten sice absolvoval kamerové zkoušky, ale věděl, že by již fyzicky neměl na to, být každý den na place. Roli tak s díky odmítl. Stejně tak se nechtěl zúčastnit ani na filmování slovenského Létajúceho Cypriána, kde se s ním také počítalo. Na počátku února roku 2009 však neodmítl pozvání svého českého kolegy Jaromíra Hanzlíka, jehož starší já představoval v již zmiňovaném snímku Romance pro křídlovku. Zavzpomínali si společně na staré časy a také si zazpívali v relaci Slovenské televize Takí sme boli. To již bylo ale opravdu naposled, kdy se Július Vašek objevil na veřejnosti.
Chuť do života jej však neopustila do konce jeho pozemských dnů. Nedokázal si představit, že by měl doma jen tak nečinně sedět. Nezastavila ho ani vážná nemoc, kterou na konci života trpěl. Ještě den před smrtí plánoval, jak bude v létě zavařovat okurky. Zemřel tak zcela symbolicky, na Svátek práce, dne 1. dubna 2009 ve věku nedožitých osmdesáti tří let. Jelikož rád četl, rodina mu na poslední cestu přibalila detektivku a brýle, aby se v nebi nenudil.
Zdroje:
