Článek
Málokdo si dokáže Vánoce a vánoční svátky představit bez oblíbené pohádky Princ a Večernice, kde se v hlavních rolích představili půvabná Libuška Šafránková a chrabrý Juraj Ďurdiak.
Rodiče ze syna herce mít nechtěli
Šafránková byla v té době již velkou hvězdou, Juraje Ďurdiaka ale čeští diváci příliš neznali. Narodil se dne 27. dubna 1952 v Bratislavě do rodiny právníka a knihovnice. Pocházel z pěti dětí, měl dva starší bratry a dvě rovněž starší sestry. Zažíval tak všechny výhody i nevýhody benjamínka rodiny. K herectví jej to táhlo od dětství, poprvé si zahrál již jako tříletý. Rodina tomu ale nebyla příliš nakloněna. „K herectví mě nevedl nikdo. Spíš z toho byli rodiče velmi, ale opravdu velmi znepokojení,“ přiznal v jednom z rozhovorů.
Přesto si Juraj nakonec prosadil svou. V rodném městě vystudoval operní zpěv na konzervatoři a herectví na VŠMU. Po absolutoriu dostal umístěnku do trnavského zájezdového Divadla pro děti a mládež. Soubor divadla tehdy tvořil celý jeden ročník absolventů VŠMU spolu s několika herci ze starší generace. Toto seskupení dosáhlo největších úspěchů v historii divadla. V Trnavě Ďurdiak působil dva roky, poté dal výpověď a nějaký čas působil na volné noze. V roce 1983 se stal členem Poetického souboru bratislavského Divadla Nová scéna a od roku 1987 Komorní opery ve Slovenské filharmonii. V roce 1989 začal hostovat v Komorní opeře Slovenského národního divadla. Na Nové scéně začal zpívat a hrát v muzikálech a v roce 2002 se na několik let stal jejím uměleckým šéfem a později i generálním ředitelem. Na jaře roku 2006 se stal také manažerem Štúdia L + S.
Do kin jej dostali Maďaři, české pohádky se bál
Televize mu první příležitost poskytla v roce 1972. Od té chvíle se objevil v celé řadě televizních filmů a seriálů. Hrál i v populárních Bakalářích. Na stříbrném plátně debutoval v roce 1975 v maďarském filmu Dlouhé čekání. Do role Petera si jej vybral sám režisér Imre Gyöngyössy. Ve stejném roce si zahrál i v dramatu Zora Záhona Tetované časom. Následovaly další maďarské snímky. Zlom v Jurajově kariéře nastal v roce 1978. Tehdy se na něj obrátil český režisér Václav Vorlíček s tím, jestli nechce ztvárnit prince Velena v již zmíněné pohádce Princ a Večernice, ke které napsal scénář význačný scénárista Jiří Brdečka. Juraj se konkurzu nejdříve odmítl zúčastnit. Měl již špatné zkušenosti. Zažil několik neúspěšných castingů a chtěl si ušetřit čas a zklamání. Vorlíček o něj ale velmi stál, osobně za ním přijel do Bratislavy a domluvili se. „Už cestou na schůzku jsem se styděl. Ale dopadlo to dobře,“ vzpomínal Juraj Ďurdiak. Pohádka se velmi povedla a z Juraje se stala doslova přes noc československá hvězda.
Mezi jeho další významné filmové role patří hygienik Pavel Tomáš ve Skalského dramatu Čistá řeka. Citově frustrovaným synem překladatele Michalem se stal v psychologickém krimifilmu Kam nikdo nesmí. Výraznější rolí byla i úloha Tibora v dramatu Martina Hollého mladšího Smrť šitá na mieru. V době, kdy byl Juraj tak zvaně na volné noze, natočil spoustu seriálů a televizních filmů, ale na své předchozí úspěchy nenavázal.
Stal se na čas kavárníkem
Po roce 1989 se snažil nějakou dobu podnikat a mimo jiné vlastnil i známou kavárnu U Anjelov na Starém Městě v Bratislavě. Kromě práce v divadle působil nějaký čas i jako pedagog a přednášel na Státní konzervatoři v Bratislavě. Po padesátce se znovu připomněl českému divákovi. Ve filmu Román pro ženy ztvárnil Hanse, německého přítele matky s tváří Simony Stašové, která měla špatné zkušenosti s českými muži. Málokdo si této skutečnosti povšiml. Juraj Durdiak se od časů prince Velena změnil a nebyl k poznání.
V šestapadesáti letech jej dohnaly zdravotní problémy. Prodělal mozkovou příhodu a od té doby se potýká s jejími následky, přičemž se k tomu v posledních letech přidaly také problémy se srdcem. I přes své zdravotní obtíže se ale sem tam stále věnuje herectví, jak tomu televiznímu a filmovému, tak i divadelnímu. Na divadelních prknech se dokonce v roce 2015 znovu vrátil do pohádky Princ a Večernice. Tentokráte rolí krále, což označil za mírně dráždivý fakt. To, že má odvahu i v reálném životě, nejen na filmovém plátně, dokázal ve svých osmapadesáti letech, když se zastal své herecké kolegyně a manželky svého úhlavního nepřítele Mrakomora, Hany Gregorové, na kterou v centru Bratislavy pokřikoval nejmenovaný muž nemístné poznámky. Oblíbený herec si z incidentu odnesl přeražený nos, ale vše dobře dopadlo.
Zdroje:
