Článek
Psal se rok 1966, když český režisér Václav Vorlíček natočil svůj první velký film s názvem Kdo chce zabít Jessii?. Roli komiksového supermana vytvořil náš tehdejší nejlepší kulturista Juraj Višný.
Za vše mohla náhoda a jeden časopis
Budoucí sportovec a filmový hrdina se narodil dne 7. června 1937 v Bratislavě. Byl vysoký, hubený a spolužáci se mu proto často posmívali a přezdívali mu čáp. V době, kdy studoval architekturu na Slovenské vysoké škole technické, se mu náhodně dostal do rukou americký časopis o u nás v té době téměř neznámé kulturistice. „Na vysoké škole jednou přinesl na přednášku spolužák Muscle Power. Na titulní straně časopisu byl Steve Reeves, chlap s fantastickou muskulaturou a neskutečným charismatem. Já jsem měl do té doby děsné komplexy, při mé výšce 186 cm jsem vážil kolem 67 kilo, byl jsem takový hubeňour. Kluci se mi často na ulici posmívali a křičeli na mě: „Bocian, bocko!“. A pohled na vypracovanou postavu mě elektrizoval! A od té chvíle jsem v tom lítal, jak se říká. Takhle chci vypadat. A začal jsem denně cvičit. Šíleně mě to motivovalo,“ vzpomínal Juraj Višný před několika lety v jednom z rozhovorů.
Juraj Višný v počátcích kariéry
Rok 1957 se tak stal v jeho životě přelomovým. Začal denně cvičit a posilovat, nejdříve s podomácku vyrobeným cvičebním náčiním a nářadím. Dával si neuvěřitelně do těla a po pouhých třech měsících se stal zázrak. Posměváčkům spadla brada, když mladého sportovce uviděli na koupališti. Vůbec ho nepoznali. Ihned se snažili zjistit, jak k takové proměně došel. Zvěst o kulturistice se rychle šířila Bratislavou a následně i celou republikou. Višný založil s kamarády činkárnu, a protože se nedalo nikde nic koupit, šikovní soustružníci vyráběli činky. Brzy se k prvotní partičce nadšenců přidávali další a další. V Československu začaly vznikat první posilovny. Trvalo ale ještě velmi dlouho, než byla kulturistika uznána jako sport. Politici i média byli proti, označovali ji za imperialistický sport. První oficiální závody se prosazovaly velice obtížně. Teprve na jaře roku 1964 byla konečně kulturistika oficiálně uznána a přičleněna ke vzpěračské sekci ČSTV. A již na podzim téhož roku se konala první oficiální soutěž v Československu, která nesla název O putovní pohár Mladé gardy, odvozený od pojmenování vysokoškolských kolejí v Bratislavě. Juraj Višný se stal absolutním vítězem. V roce 1968 pak vyhrál i první mistrovství Československa v kulturistice. V té době se již vedle sportu věnoval i herectví.
Pro roli Supermana byl jasnou volbou
Svalnatý mladík na svých prvních závodech v roce 1966 neunikl oku filmařů. Zanedlouho hledali filmoví producenti z Barrandova vhodného sportovce pro postavu Supermana v připravovaném snímku Kdo chce zabít Jessii?. Tehdejší ČSTV jim poslala asi dvě stě fotografií. Na konkurz bylo následně pozváno dvacet vhodných mladíků a mezi nimi nechyběl ani Juraj Višný. Po prvním castingu zbyli tři kandidáti. Ve druhém kole museli předvádět všelijaké svoje dovednosti. Skákali z okna, lezli po laně, běhali, demolovali nábytek. Juraj Višný se stal i v tomto případě absolutním vítězem.
A tak se bratislavský architekt a kulturista ocitnul coby Superman, jeden z trojice komiksových hrdinů, kteří mluví za pomoci bublin, po boku krásné Olgy Schoberové, filmového padoucha Karla Effy, Dany Medřické, Vladimíra Menšíka a Jiřího Sováka. „Vedle toho, že to byli všichni špičkoví herci, byli to i mimořádně milí a vtipní lidé, stejně jako režisér Vorlíček. Od prvního okamžiku mě mezi sebe přijali a ve všem mě podpořili,“ přibližoval atmosféru dávnéhonatáčení Višný s tím, že si tehdy všichni užili spoustu legrace. Olga Schoberová se mu samozřejmě líbila. Byl v té době ale již ženatý a tak zůstalo pouze u přátelství.
Američané komedii chtěli natočit znovu v barvě
Komedie režiséra Václava Vorlíčka a scénáristy Miloše Macourka byla natolik úspěšná, že o niv roce 1967 projevila zájem americká produkce. Chtěla natočit remake v angličtině a barvě. Role Dany Medřické a Jiřího Sováka by převzali Shirley MacLain a Jack Lemmon, Komiksové obsazení postav by zůstalo původní. Přípravy již běžely na plné obrátky. Natáčet se mělo v Praze, New Yorku a Hollywoodu od září 1968. Dřív než měla možnost padnout první klapka, Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy. Rázem bylo po americké verzi Vorlíčkova filmu i po úspěšné filmové a sportovní kariéře Juraje Višného. Ten v této době měl za sebou již účast na dalších dvou filmech. Stihl si zahrát postavu profesionálního boxera po boku Rudolfa Hrušínského ve filmu Povídky O’Henryho a menší roli řidiče Julia v komedii Objížďka.
Juraj Višný
Po příchodu vojsk nadějný sportovec na nic dlouho nečekal. Opustil Slovenské národní divadlo, kde působil jako architekt technického oddělení, vzal svou ženu Alici a s rodinou emigroval do Švýcarska, kde žije dodnes. Naštěstí se mu bez problémů podařilo během pouhých několika dní získat práci architekta a setrval u ní až do důchodu. Pracoval v Curychu u jednoho z nejlepších architektů té doby. Ateliér byl známý po celém Švýcarsku. Stavěl univerzity i administrativní budovy. Juraj Višný byl jako architekt plně vytížený, na soutěže v kulturistice mu již bohužel nezbýval čas. Zůstal jí ale věrný, nepřestával trénovat a nepolevil ani s osmi křížky na krku.
V emigraci se mu splnil sen, cestoval po celém světě. Setkal se také se svým vzorem Stevem Reevesem. Osobně poznal i další hvězdy kulturistiky, včetně Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stalloneho. Před filmovou kameru se ale již nikdy více nepostavil.
Zdroje:
