Článek
Karel Houska byl rodem Pražan. Na svět přišel 15. října 1916 do rodiny krejčího Karla a švadleny Anny. Po maturitě na reálce si nejprve odbyl vojenskou prezenční službu a poté pokračoval ve studiích na dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze. Ještě jako student vystupoval na několika divadelních scénách včetně Národního divadla a poté působil v holešovické Uranii.
Za povstání byl zraněn
Nebyla to však lehká doba. Naši zemi okupovalo nacistické Německo a oficiálně jsme byli Protektorátem Čechy a Morava. Karel Houska nezůstal jen nečinně přihlížet. Zapojil se do protinacistického odboje, byl členem ilegální organizace Pochodeň. Bojoval v pražském květnovém povstání, při střetu s ustupující jednotkou SS byl na Zlíchově zraněn. V roce 1947 za to obdržel Československou medaili Za chrabrost. V té době již působil v Divadle 5. května, kam přešel hned po osvobození. V roce 1948 se jeho domovskou scénou stalo Městské divadlo na Královských Vinohradech, dnešní Divadlo na Vinohradech. Tomuto známému stánku kultury již zůstal věrný až do smrti.
Výrazného herce nepřehlédli filmaři, kterým se hodil do rolí všelijakých intelektuálů. Nikdy mu bohužel nedali roli hodnou jeho talentu, vždy se jednalo o malé vedlejší úlohy. Kolegové si proto Karla Housku dobírali, že je věčně ve druhé řadě. Měl prostě smůlu. Na nedostatek práce si ovšem rozhodně stěžovat nemohl, šel doslova z role do role, byť hlavním hrdinou se nikdy nestal.
Často jej obsazoval Frič
V československé kinematografii se objevil již krátce po jejím zestátnění. V roce 1946 debutoval coby voják na nádraží v Cikánově dramatu Hrdinové mlčí. O rok později se stal exekutorem v Krškově psychologickém snímku Až se vrátíš… a hned v následujícím roce dostal role rovnou dvě, poručíkem byl ve Fričově dramatu Návrat domů a kresličem Sekaninou ve Weisových Dravcích. S Fričem spolupracoval i v padesátých letech, objevil se jako Helmut v Zocelení, frézař ve snímku Bylo to v máji a jako tajný policista Mach v Tajemství krve. Nevyhnul se ale ani politicky silně exponovanému dramatu režiséra Walló Botostroj, v němž ztvárnil osobního referenta a mistra. Ve volném pokračování s názvem Nevěra byl pro změnu pracovníkem exportu.
V uvolněných šedesátých letech se divákům připomněl například v roli lékaře v kriminálce Tereza nebo jako kolega docentky somniologie Růženky Beránkové ve sci-fi komedii Kdo chce zabít Jessii?. Opět si na něj vzpomněl Frič a svěřil mu postavu hejtmana ve válečném dramatu Hvězda zvaná Pelyněk. V době normalizace už filmových příležitostí ubývalo. Přesto si Housku můžeme pamatovat jako lékaře na prosektuře v komedii Pane, vy jste vdova!, školního inspektora v Dívce na koštěti nebo vědce z komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Ve všech třech případech se ocitl pod režijním vedením Václava Vorlíčka. Byl ale rovněž poslancem v Kachlíkově historickém dramatu Zločin v Modré hvězdě nebo primářem v Matějkově válečném snímku Svítalo celou noc. Ladislav Smoljak jej pro změnu obsadil do komedie Jára Cimrman ležící, spící a dal mu roli samotného Antonína Dvořáka.
Ve známých seriálech hrál lékaře
Karel Houska hojně spolupracoval i s Československou televizí, byť ani v tomto případě se nestal hercem velkých rolí. Diváci si jej pamatují především ze seriálů, jichž natočil okolo dvaceti. Za připomenutí stojí jeho psychiatr z kultovního dílu 30 případů majora Zemana Studna, nebo primář ze Sanitky. Mnohým se jistě vybaví jeho rozhovor s doktorem Skalkou alias Jiřím Bartoškou, který je veden v latině. Houska v něm říká: „Sanguis vitam est.“ Skalka odpovídá: „Ars longa, vita brevis.“ Česky to znamená: „Krev je život.“ Skalkova odpověď je pak Senecovým citátem: „Umění je dlouhé, život krátký.“
Pod seriálem Sanitka byl podepsán režisér Jiří Adamec, s nímž o několik let později Houska spolupracoval i na seriálu Rodáci, v němž se představil v roli správce majetku Krásových. Jednalo se o jednu z jeho posledních prací. Jiří Adamec na něj vždy vzpomínal jako na skvělého herce a muže s velkým charismatem. „Patřil mezi herce, kteří měli smůlu. Štěstí nebo smůla jsou, stejně jako třeba talent, nedílnou součástí hereckého osudu. A právě Karel Houska si bohužel herecké smůly užil měrou vrchovatou. I já sám jsem mu svěřil několikrát pouze malé role, i když jsem věděl, že by i ty větší a velké zvládl stejně dobře jako třeba jeho šťastnější vrstevník Martin Růžek. Ale tak už to v hereckém životě chodí,“ řekl Adamec v jednom z rozhovorů.
Dabingu kraloval
Houska sice nehrál velké a významné role ve filmu a televizi, jeho silnou stránkou byl ale výrazný a nezaměnitelný hlas, díky němuž našel velké uplatnění v rozhlase, a především v dabingu. Nenamlouval pouze zahraniční umělce, často předaboval i své daleko známější české kolegy.
Houskovým velkým přítelem byl herec Vlastimil Brodský. Trávili spolu hodně času jak v Praze, tak v severočeské Kytlici, kde měli oba chalupu. Hercovou životní družkou pak byla Olga, rozená Jílovská, s níž se oženil v roce 1946. Olga pocházela z významné rodiny. Jejím pradědečkem byl politik a novinář Julius Grégr, dědečkem lékař, spisovatel a ministr zdravotnictví Ladislav Prokop Procházka a otcem kabaretiér a ředitel nakladatelství Rudolf Jílovský. Matka Staša, rozená Procházková, byla pro změnu novinářkou a překladatelkou. Sama Olga absolvovala Státní grafickou školu a stala se spolumajitelkou ateliéru Fotografie OKO, později působila jako archivářka a fotografka Divadla na Vinohradech. Manželé spolu měli syna a tři dcery. Nejmladší z nich, Kateřina, se stala pomocnou režisérkou.
Karel Houska usilovně pracoval prakticky až do konce svého života. Několik svých posledních filmů a seriálů dělal až na samém jeho sklonku a premiéry se tak již nedožil. Zemřel 22. prosince 1987 v rodné Praze ve věku jednasedmdesáti let.
Zdroje:
