Článek
Krásná okatá Němka se narodila jako Käthe Rose Derr dne 22. února 1938 v hesenském Wiesbadenu do dobře zajištěné měšťanské rodiny. Pro film se nadchla již v dětském věku. Za svým cílem si tvrdě šla. Začala hrát v komparzu. A vyplatilo se. Bylo jí sotva patnáct, když se seznámila s o třicet let starším rakouským režisérem Haraldem Reinlem. Následujícího roku s ním vstoupila do manželství. Šestnáctiletá dívenka se tehdy obávala, že jí sňatek nebude povolen a raději předstírala, že je o dva roky starší. Z tohoto důvodu je v některých spisech uveden rok 1936 jako datum jejího narození.
Karin Dor v roce 1969
Sňatek s režisérem přinesl zlom v její kariéře. Nyní již nehrála v komparzu, naopak dostávala jednu roli za druhou. Samozřejmě, že se jednalo především o filmy jejího manžela. Harald v té době točil především kriminálky na motivy knih Edgara Wallace. Mladičká půvabná Karin ztvárňovala mladé nevinné dívky a ženy, které vždy nějakým způsobem pomohou hlavním hrdinům. Brzy se jí začalo přezdívat Miss německých kriminálek.
Filmy s Vinnetouem točil manžel
Dobře rozjetou kariéru nezastavilo ani narození syna Andrease v roce 1955. Největší sláva na Reinla a Karin čekala v šedesátých letech. Harald od dětství miloval mayovky. Byl jimi doslova fascinován. Rozhodl se proto, že se vedle detektivek bude věnovat i tomuto žánru. Poklad na stříbrném jezeře z roku 1962 byl prvním z řady jeho veleúspěšných westernů a postavy Vinnetoua a Old Shatterhanda si rázem získaly miliony fanoušků. Hvězdami se stali i jejich představitelé, Pierr Brice a Lex Barker. Režisér samozřejmě nezapomněl ani na svoji krásnou ženu. V první mayovce si zahrála slečnu Ellen. Nejvíce ji pak proslavila role krásné indiánské dívky Ribanny, do které se zamiluje indiánský náčelník Vinnetou, stejně jako Robert Meryll, syn velitele pevnosti Niobara Johna Frederika Merylla. Snímek Vinnetou – Rudý gentleman vznikl v roce 1964. Karin se objevila i v dalších dvou mayovkách, a sice ve filmech Vinnetou – Poslední výstřel a Vinnetou a Old Shaterhand v Údolí smrti. Zahrála si také v dalším westernu svého manžela, Posledním Mohykánovi, který pro tentokrát vznikl na motivy knihy J. F. Coopera.
Harald Reinl
Rainl se v této době pokoušel i o žánr hororu. Natočil snímky Tajemný mnich a Hadí jáma a kyvadlo. Karin samozřejmě musela být u toho. Stejně tak byla obsazena i do hrdinského eposu Die Nibelungen. Díky filmům svého úspěšného manžela byla již natolik známá, že o ni projevily zájem i zahraniční produkce. V roce 1967 ji režisér Lewis Gilbert obsadil do bondovky Žiješ jenom dvakrát. Po boku Seana Conneryho ztvárnila rusovlasou agentku Helgu Brandt, kterou nakonec sežerou piraně. Podobně spektakulární byla i její smrt v druhém snímku, v Hitchcockově špionážním thrilleru Topaz, kde na ni připadla úloha Kubánky Juanity. Režisér chtěl, aby scéna její smrti vypadala jako milostná scéna. Kamera byla umístěna přímo nad ní a jejím partnerem. Ozval se výstřel, Dor klesla k zemi a její fialové šaty se rozevřely jako květina. Hitchcock měl za tímto účelem k šatům připevněné nitě, za které v okamžiku pádu zatáhlo několik asistentů, kteří stáli mimo zorný úhel kamery.
Karin si prošla těžkými časy
Film šel do kin v roce 1969 a Karin v té době neprožívala právě nejlepší období, ba naopak. V roce 1968 se jí rozpadlo manželství s Haraldem. Reinl se později dal dohromady s bývalou českou herečkou Danielou Marií Delisovou. Stálo jej to život. Psychicky narušená žena a alkoholička jej v roce 1986 ubodala na Tenerife. Karin mezitím pochovala oba rodiče a onemocněla rakovinou. Zběsilé tempo, kdy točila i šest filmů za rok, si navíc vyžádalo ještě jednu daň. Herečka se stala závislou na prášcích. „Byla to hrozná doba. V pět ráno jsme skončili jedno natáčení a v sedm hodin na mě před hotelem čekalo taxi a vezlo mě na další natáčení. Brala jsem hodně prášků na uklidnění, a když jsem se po nich cítila omámená, vzala jsem si prášek na povzbuzení. A tak pořád dokola,“ vzpomínala později na odvrácenou stranu své slávy.
Dekorace z filmu Žiješ jenom dvakrát
Rozvod, nemoc, závislosti. To vše se podepsalo na její další kariéře. Filmové nabídky se nehrnuly, a tak jí nezbylo nic jiného, než se přeorientovat na divadlo. Ojedinělé příležitosti dostávala také z televize. V závěru své kariéry se objevila v cyklu romantických příběhů podle předloh Rosamunde Pilcher.
Trápil ji vztah se synem
V roce 1972 se podruhé vdala za podnikatele Günthera Schmuckera. Manželství ale nebylo šťastné a skončilo již po dvou letech. Do třetice se jejím vyvoleným stal kaskadér Georg Robotham. Provdala se za něj snad v roce 1985, možná až 1988. Od té doby pobývala střídavě v Beverley Hills a v bavorském Rottalu. Manžel na konci života trpěl Alzheimerovou chorobou, vrátila se s ním proto natrvalo do Německa a pečovala o něj až do konce. Robotham zemřel v únoru 2007 v Bonnu ve věku osmdesáti šesti let.
Herečku po celý život trápil vztah se synem Andreasem, který vytrvale odmítal jakoukoliv snahu o komunikaci. Důvod byl prý ten, že jeho matka dávala v době své největší slávy přednost kariéře před rodinou.
V roce 2016 Karin Dor upadla na chodníku v severní Itálii. Příčinou byla srážka s kočárkem, který tlačila nejmenovaná žena. Karin padla hlavou na obrubník a zůstala ležet patnáct minut v bezvědomí. Z nemocnice, kde lékaři nerozpoznali závažnost poranění, byla propuštěna a dokonce ještě hrála divadlo. V březnu roku 2017 se její stav začal náhle zhoršovat. Zemřela v mnichovském pečovatelském době dne 6. listopadu 2017.
Zdroje:
