Hlavní obsah
Lidé a společnost

Miloš Vávra: Drsňák Kotapiš starší z filmu Láska z pasáže se stal předním dabérem

Foto: ŠJů (cs:ŠJů)/Wikimedia Commons/CC BY-SA 3.0

Film Láska z pasáže se točil v pasáži Rokoko

Hrál vedlejší role, figury, které ztvárnil, jsou ale nezapomenutelné. Objevil se v téměř osmdesáti filmech či inscenacích, od devadesátých let se jeho doménou stal dabing. Zařadil se mezi nejvytíženější dabéry a svůj hlas propůjčil stovkám postav.

Článek

„Jo, dělal jsem buď grázly, anebo policajty,“ řekl v jednom ze svých nedávných rozhovorů Miloš Vávra. Předurčovala jej k tomu vizáž tvrďáka a hřmotná postava. Jak ale říká, ve skutečnosti se snad nikdy ani nepopral. U ostatních totiž budil respekt.

Rodina milovala umění

Dnes je Miloši Vávrovi již osmdesát let. Narodil se dne 16. října 1945 v Praze do rodiny úspěšného lékaře, gynekologa, a uznávané baletky Národního divadla. K umění měl vždycky blízko, kromě maminky se mu věnoval i strýc, Jan Hilbert Vávra, slavný operní pěvec a sochař, ale i tatínek. Ten byl nadšeným ochotníkem, dokonce se i párkrát objevil v Národním divadle a vystupoval v němých filmech. Miloš však zprvu zvažoval, že by se vydal právě v jeho šlépějích a stal se lékařem. „Já jsem žádný vynikající žák tedy nebyl, ale chtěl jsem studovat medicínu jako otec. To ale s mým kádrovým profilem nepřipadalo v úvahu, abych si ji zapsal jako první vysokou školu, kam chci jít. Jelikož jsem na gymnáziu v Hellichově ulici chodil na dramaťák, zapsal jsem si jako první DAMU. A oni mě vzali,“ vysvětloval před časem, jak se dostal k herectví.

Studia na DAMU dokončil v roce 1967 a vzápětí nastoupil do stálého angažmá v kladenském Divadle Jaroslava Průchy. Současně hostoval na celé řadě pražských divadelních scén, ať již se jednalo o Činoherní klub či Divadlo S. K. Neumanna, dnešní Divadlo pod Palmovkou. Po čase se stal členem souboru Městských divadel pražských. K vidění byl ale také v Divadle U hasičů, během Letních shakespearovských slavností či na scéně Národního divadla. V pozdějších letech působil nejčastěji v Divadle na Fidlovačce.

Spolupráce s režisérem Soukupem jej velmi zviditelnila

Ve filmu debutoval díky legendárnímu Karlu Kachyňovi, který mu v roce 1967 svěřil postavu vojáka v dramatu Noc nevěsty. V sedmdesátých letech se často objevoval ve filmech režiséra Jiřího Svobody. Připomenout lze drama Dům na Poříčí či Oddechový čas. V roce 1970 objevila Miloše Vávru rovněž Československá televize. Práci pro ni si poprvé vyzkoušel v hudební pohádce Jak se stal hastrman v Rokytnici ševcem, v níž mu připadla role ševcovského tovaryše Franty. Objevil se i v seriálu Třicet případů majora Zemana, a to rovnou ve dvou dílech, v první epizodě, nazvané Smrt u jezera, si zahrál sovětského vojáka, o rok později se mihnul v osmém dílu Strach.

Průlom v jeho kariéře představovala osmdesátá léta, kdy začal pravidelně spolupracovat s režisérem Jaroslavem Soukupem. Role záporáka Kotapiše staršího ve filmu Láska z pasáže jej nesmazatelně zapsala do paměti diváků. Nadále však spolupracoval i s televizí. Objevil se v Slavných historkách zbojnických či Malém pitavalu z velkého města.

V devadesátých letech pokračovala jeho spolupráce s Jaroslavem Soukupem, zahrál si v Kamarádovi do deště 2 i v komedii Byl jednou jeden polda - Major Maisner opět zasahuje. Z televizních počinů pak lze připomenout jeho inspektor Byrnes v seriálu Dobrodružství kriminalistiky. V novém tisíciletí dostal příležitost v Četnických humoreskách, objevil se i v krimi projektu Dáma a král a epizodní roli dostal v Doktoru Martinovi a v jeho volném pokračování, nazvaném Strážmistr Topinka. Výrazněji na sebe upozornil coby Zdenda Morávek, kuchař, dealer a vyděrač, z nekonečného projektu Ulice.

Z divadla přešel k dabingu

V polovině devadesátých let jej špatné vztahy v divadle přivedly k dabingu. V roce 1989 po rozdělení Městských divadel pražských přešel do Divadla Komedie. Když se však novým uměleckým vedoucím stal Jaroslav Gillar, přišli s ním noví lidé, se kterými si Miloš Vávra nesedl. Vzal to jako podnět k tomu, aby odešel a začal se věnovat dabingu. Dnes má již na svém kontě stovky filmových a seriálových dabingů. Jeho sytým chlapáckým hlasem k nám promlouvá Kabir Bedi, Robert De Niro nebo francouzská legenda Jean Reno.

V současné době je to právě dabing, kterému se osmdesátiletý herec stále věnuje. Momentálně nefilmuje a hrát divadlo, které měl nejraději, již přestal. „Já vždycky ctil, že je zapotřebí skončit, dokud je člověk alespoň trošku dobrej. Zažil jsem jiného velkého herce, který dělal Milence v kiosku. To jsem viděl dvakrát, protože tam nejdřív zazněla hlasitá nápověda a potom to řekl on. Tehdy jsem si uvědomil, že to bych zažít nechtěl,“ vysvětlil své rozhodnutí nedávno jednomu z novinářů.

Kromě práce v dabingu se věnuje rovněž rodině. Oženil se pouze jednou. Má tři dcery a šest vnoučat. Nejmladší z dcer si ponechala dívčí jméno a vnoučata se jmenují po ní. Starobylý rod Vávrů má tak pokračovatele.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz