Článek
Na tento svět přišla dne 11. března 1952. Maminka pocházela z jižních Čech a tatínek se narodil na Zakarpatské Ukrajině. Marie od dětství chtěla hrát divadlo. Nejvíce milovala balet. Začala proto navštěvovat baletní školu a hodiny dramatické výchovy pod vedením známé herecké pedagožky Jiřiny Stránské. Otec jí ale kariéru baletky neschválil. Marie si nakonec prosadila alespoň studium herectví na pražské DAMU. Neponechala nic náhodě, pečlivě se připravila a byla přijata. K jejím spolužákům patřili například Jana Paulová, Simona Stašová a Zdeněk Žák.
Jandákovou milou v Dýmu bramborové natě
Netrvalo dlouho a půvabné a talentované herečky si povšimli filmaři. Svůj filmový debut si odbyla v povídkovém filmu Jaromila Jireše Lidé z metra. Pak přišla nabídka, na kterou jiní herci marně čekali celý život. Geniální režisér František Vláčil si ji vybral pro roli lehkomyslné venkovské dívky Markéty Zitové do svého nezapomenutelného dramatu Dým bramborové natě. Ocitla se tak po boku takových hvězd jako byli Rudolf Hrušínský, Věra Galatíková nebo Jana Dítětová. Jejího milého ztvárnil Vítězslav Jandák. Na okolnosti, které filmování předcházely, před časem vzpomínala takto: „Zavolali mi z Barrandova, abych přišla na zkoušky, čekala jsem v šatně, až mě pozvou do studia. Najednou se otevřely dveře a nějaký děda strčil dovnitř hlavu. Myslela jsem, že je to garderobiér. Jenom na mě koukal a nic neříkal. Pak jsem to pochopila. Vláčil mi vyprávěl, jakou holku pro tu roli shání a byl tak úžasný, že jsem měla chuť vyběhnout na ulici a sehnat mu ji. Úžasný pán.“
S Vláčilem natáčela opravdu ráda a po roce si práci s ním zopakovala. To již žila v Ostravě, kde získala v roce 1976 po svém absolutoriu angažmá v Divadle Petra Bezruče. Ve filmu Stíny horského léta dostala ale již jen drobnou roličku. „Vláčil mi volal, že tady v okolí točí. Měla jsem tam roličku, když jde doktor po ulici a já kolem něj projdu. On jenom prohodí: Pavlínko, kam jdeš? A já odpovídám: Enem za kamaradku. A tak jsme se minuli,“ popisovala svoji druhou zkušenost s Vláčilovým filmem. Utekla tehdy kvůli natáčení z divadelní zkoušky a vyrazila do Valašského Meziříčí, kde na Vláčila čekala v hospodě. Ten si ji pak dobíral slovy: „No kde jinde tě člověk najde, než v hospodě?“ V té době ale již sám hodně pil.
V Ostravě hrála v nářečí
V Divadle Petra Bezruče dostávala hned od začátku řadu velkých rolí v klasickém i moderním repertoáru. Další práce před kamerou byla ale vzhledem k mimopražskému angažmá již jen příležitostná. Uplatnila se ovšem v ostravském televizním studiu, kde hrála v pohádkách, inscenacích nebo seriálech. Kvůli práci v televizi se musela naučit i různá nářečí. „Tehdy se tady mluvilo hodně ostravsky, anebo i lašsky, což už dnes není tolik patrné. Moc jsem jim tady nerozuměla, ale uměla jsem se přizpůsobit. Natáčela jsem adaptaci románu Stavy rachotí od Vojtěcha Martínka, ve kterém jsem hrála robku z hor, pak Bez ženské a bez tabáku, vše bylo v nářečí. Posléze se mi znalosti nářečí hodily při natáčení na východním Slovensku, kde jsem pracovala se Štefanem Uhrem,“ vyjmenovala v jednom z rozhovorů své zkušenosti.
Byl to právě již zmíněný Štefan Uher, který jí po delší době nabídl větší úlohu před filmovou kamerou, když ji obsadil do role venkovanky Jozefky ve filmu Pásla kone na betóne, kterou si pak zopakovala i v pokračování …kone na betóne.
Po dlouhé době točila s Krobotem
Z Divadla Petra Bezruče přešla v roce 1982 do Státního divadla, dnešního Národního divadla moravskoslezského, kde působí dodnes. Rovněž tu získala celou řadu zajímavých hereckých příležitostí. Od roku 1995 až do roku 2023 vyučovala také na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.
V roce 2014 se po dlouhé době vrátila na filmová plátna, když se objevila v Krobotově Díře u Hanušovic, která se natáčela v Jeseníkách. Z natáčení měla velkou radost a těšila ji i spolupráce s režisérem. „Taková nabídka se neodmítá a ani se o ní příliš nepřemýšlí, protože Krobotovo jméno je automaticky zárukou kvality. Natáčení bylo příjemné a samotný příběh je velmi hezký,“ řekla krátce po dokončení filmu. Zahrála si v něm matku venkovského vagabunda a ztracené existence Olina. Zatím naposledy se před kameru postavila v roce 2022 v komedii Tři Tygři ve filmu: JACKPOT.
Rodilá Pražačka Marie Logojdová dnes žije na vesnici – v Bartošovicích na Ostravsku a je stále aktivní. Před časem ale již přišla o manžela a opustila i myšlenku na chov koní.
Zdroje:
