Článek
Filmová pohádka Tři oříšky pro Popelku si svoji premiéru odbyla na podzim roku 1973. Divákům okamžitě učarovala a milují ji dodnes. Kromě hlavních tváří, Libuše Šafránkové a Pavla Trávníčka, se v kouzelném snímku objevila celá plejáda českých i německých herců. Byla mezi nimi i východoněmecká herečka Karin Lesh.
Život v diktatuře kvůli matce
Karin východní Němkou nebyla od narození. Na svět přišla dne 18. května 1935 na klinice Hirslanden ve švýcarském městě Curychu. Jejím otcem byl švýcarský režisér a dramatik Welter Lesch. Matka, rakouská herečka Mathilde Danegger, hrála od roku 1912 v Berlíně, odkud v roce 1933 emigrovala do Švýcarska. Vystupovala poté v kabaretu a v curyšském Schauspielhausu, kde se seznámila s budoucím otcem své dcery. Karinini rodiče ovšem nebyli jedinými umělci v rodině. Také její dědeček z matčiny strany byl rakouský charakterní herec a režisér Josef Danegger a babičkou byla Bertha Müller, rakouská divadelní herečka a filmová herečka němé éry. Strýc Josef Danneger byl rakouský divadelní a filmový herec, druhý strýc Theodor Danegger se stal kromě divadelního herce i operním zpěvákem, účinkoval jak v muzikálech, tak v operetách, ale i v čistě dramatických rolích.
Mezi rodinnými přáteli se to hemžilo režiséry, scénografy, hudebníky a herci. Karin tak od nejútlejšího dětství žila obklopena divadelní kulturou. Doma o ničem jiném než o divadle ani neslyšela mluvit, volné chvíle trávila v matčině šatně, občas sledovala herecké zkoušky. O jejím budoucím povolání tak nebylo pochyb.
Své dětství trávila v rodném Curychu, na Karl-Stauffer-Strasse 7. Švýcarsko bylo neutrální zemí, vzdálenou od běsů druhé světové války. Budoucí herečka tak žila doslova uprostřed ráje. Po válce však v jejím životě nastal nečekaný zvrat. Manželství jejích rodičů se ocitlo v troskách a matka se rozhodla Švýcarsko nadobro opustit. V roce 1947 i s dcerou a novým partnerem odešla do západního Německa. To však nebyl konečný cíl její cesty. Byla přesvědčenou komunistkou, a proto se již v roce 1951 rozhodla pro život v nově vzniklém, komunisty ovládaném, NDR. Usadila se ve východním Berlíně.
Divadlo, televize i film
V tomto městě začala Karin studovat na Státní herecké škole. Po absolutoriu prošla divadly v Postupimi a v Drážďanech, nakonec zakotvila opět v Berlíně.
Netrvalo dlouho a pohledné herečky si povšimla televize. V roce 1953 si zahrála v televizním filmu Velikonoční zajíc. O šest let později si poprvé vyzkoušela i práci před filmovou kamerou. Na stříbrném plátně debutovala ve filmu Stará láska. V roce 1960 si zahrála mlynářovu dceru Marii v pohádce Kouzelný mužíček. Nejvíce ji ale proslavila právě úloha královny v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Roli získala díky představiteli krále Rolfu Hoppovi, který na Popelku kývl pod podmínkou, že si svou hereckou partnerku bude moci sám vybrat. Karin o natáčení pohádky mluvila vždy s nadšením. „Při natáčení převládala přátelská atmosféra, lidé se vzájemně respektovali a u některých scén jsme se hodně zasmáli,“ říkávala. Nejvíce se prý bavili při natáčení plesových scén.
Když Karin jednu z nejslavnějších českých pohádek natáčela, bylo jí třicet sedm let. Vítězslavu Jandákovi, který ztvárnil postavu princova pobočníka Kamila, o dvanáct let méně. Zatímco zbytek pánského osazenstva se během natáčení opájel krásou Libuše Šafránkové, jemu se líbila právě Karin Lesch. Marně se na ni ale snažil udělat dojem. Ani si ho nevšimla. „Libuška byla krásná, milá kolegyně, pamatuji si ty obdivné pohledy všech kolegů, které jí věnovali, i jak kvůli ní dělali nejrůznější skopičiny, ale nebyla můj typ. Mně se líbila Karin, byla taková ledově krásná, to mi imponovalo. Pro ni jsem byl ale neznámý Čecháček, navíc o hodně let mladší,“ zavzpomínal před časem herec a bývalý politik.
Odchod do ústraní
V českém znění propůjčila Karin svůj hlas Květa Fialová. Pro východoněmeckou herečku to bohužel byl jeden z posledních filmů v její kariéře. Ještě v roce 1974 natočila televizní snímek Případ s duchy a pak ze světa kinematografie zmizela. Příčinou měl být její manžel Hans Dieter Mäde. Divadelní režisér, dramaturg, umělecký ředitel, producent a jeden z oblíbenců režimu Ericha Honeckera se v roce 1976 stal generálním ředitelem filmového studia DEFA a tím pádem i pánem nad osudem své ženy. „On jí potom už žádnou roli nedal. Přestala hrát a starala se pouze o svého muže, ale byla to báječná žena,“ potvrzoval svými slovy režisér Václav Vorlíček. Karin se nadále věnovala divadlu a začala i učit na berlínské dramatické škole. Ani ona, ani její manžel, přítomnost médií nevyhledávali a upřednostňovali soukromý život. Žili nedaleko Berlína, ve městě Königs Wusterhausen. Děti nikdy neměli. Pouze Hans měl z předchozího vztahu syna Michaela.
Hans Dieter Mäde (vlevo)
Do důchodu odešli oba manželé společně v roce 1988. Když v roce 2009 Hans Dieter Mäde zemřel, Karin se k herectví již nevrátila. Naopak se ještě více stranila společnosti a přestala téměř s kýmkoliv komunikovat. Novináři se jí často ptali, zda nelituje, že už nehraje. Vždy jen odvětila, že vše již řekla. Výjimku učinila v roce 2014, kdy poskytla rozhovor listu Tagblatt der Stadt Zurüch. Tehdy se svěřila, že by ráda hrála v pohádce, která je humorná a probouzí lásku ke zvířatům. K tomu ale již nikdy nedošlo. Karin Lesch zemřela dne 12. března 2025 v domově důchodců v německém Wernsdorfu, aniž by se znovu postavila před kameru. Bylo jí děvetaosmdesát let.
Zdroje:
