Článek
Příběh Jany Novákové je jedním z nejvíce fascinujících, ale zároveň nejtragičtějších osudů v rámci československého filmu šedesátých let. Byla kometou, která zazářila na filmovém nebi, okouzlila diváky i kritiky, a pak naráz, v pouhých dvaceti letech vyhasla za okolností, které dodnes vyvolávají mrazení v zádech.
Krásná dívka s mnoha talenty
Budoucí herečka se narodila 25. září 1948 v Praze. Od malička byla neuvěřitelně aktivní a obdařená noha talenty. Chodila na gymnastiku, na balet, jezdila na vodních lyžích, hrála tenis a golf, jezdila na koni. Moc hezky také kreslila a pokoušela se psát krátké povídky a skládat verše. Mentora jí dělal sám František Hrubín. Uměním či sportem se ale živit nechtěla. Měla jiné sny. Lákalo ji zdravotnictví a doufala, že jednou oblékne bílý plášť a bude z ní lékařka. Nejprve si proto zvolila střední zdravotnickou školu, po dvou letech studia ale raději přešla na dvanáctiletou střední školu.
Osud jí však nadělil i něco navíc, nejen talent a ctižádost, Jana disponovala mimořádnými půvaby. Nebyla to přitom klasická, chladná kráska, měla v sobě klukovský šarm, obrovskou jiskru v oku a přirozenou eleganci. Okolí ji přesvědčovalo, aby tohoto daru patřičně využila. Ona rady vyslyšela a přihlásila se na kurz pro manekýnky, jak se tehdy říkalo modelkám. Dokončila jej ještě před dovršením svých osmnáctých narozenin a okamžitě byla zahrnuta nabídkami fotografů a módních tvůrců. Pravidelně se rovněž pokoušela o štěstí na různých soutěžích krásy. V rodné Praze se rovnou třikrát utkala o titul Dívka Prahy, v soutěži Miss Film 66 skončila na krásném druhém místě. V prosinci téhož roku si ji švédské velvyslanectví v Praze zvolilo za patronku svého tradičního svátku svaté Lucie.
Jako noblesní Angličanka byla dokonalá
Jana se ale s modelingem nespokojila, začala pošilhávat po kariéře herečky. Zhlédla se v takových hercích, jako byli Gregory Peck, Audrey Hepburn či Marcello Mastroianni. Zprvu se objevovala v krátkých filmech a dokumentech o módě. Na plátna kin vstoupila v roce 1966 a rovnou se objevila v několika titulech. Ve filmovém podobenství Jana Němce O slavnosti a hostech si zahrála drobnou roličku jedné ze svatebčanek, v dětské detektivce Milana Vošmika Martin a devět bláznů, která se točí okolo znojemského podzemí a krádeže hraček, se proměnila v chuligánku a v legendárním muzikálu Ladislava Rychmana Dáma na kolejích představovala jednu z účastnic na módní přehlídce. Především se ale stala krásnou Mabel, asistentkou sira Hanibala Morrise, v hudební parodii Bořivoje Zemana Fantom Morrisvillu. O roli se ucházelo na čtyři sta dívek. Do užšího výběru se společně s Janou nakonec probojovaly i Olga Schoberová, Jitka Zelenohorská, Jana Drbohlavová a Zuzana Burianová. Režisér se nakonec rozhodl pro dosud téměř neznámou Janu. Nejlépe totiž splňovala jeho představy o noblesní Angličance z vyšší společnosti z dvacátých let minulého století.
Jana se na svoji první velkou roli dokonale připravila. Opatřila si anglickou literaturu a pečlivě prostudovala dobové zvyklosti. V roli Mabel excelovala, kritici její výkon označili za bezchybný a diváci si ji okamžitě zamilovali. Zaujala i své starší a zkušenější herecké kolegy. Herečka Vlasta Fabiánová jí doporučila, aby se přihlásila na DAMU a získala patřičné vzdělání. Sama Fabiánová zde jako docentka učila. Jana ale měla na přípravu málo času, a navíc by těžko získala povolení od ředitelství dvanáctiletky, kterou stále ještě studovala. Propásla proto konzultační hodiny a rozhodla se přihlášku podat až v následujícím roce. Napodruhé již byla úspěšná, DAMU ale nakonec nedokončila.
Patricie z Nebeských jezdců
V roce 1968 připravoval režisér Jindřich Polák ambiciózní a na svou dobu nevídaný projekt – válečné drama Nebeští jezdci. Snímek podle románu Filipa Jánského vzdával hold československým letcům v řadách britské RAF během druhé světové války. Pro totalitní režim to bylo ožehavé téma, ale uvolněná atmosféra pražského jara roku 1968 dovolila filmu vzniknout v maximální možné upřímnosti a kvalitě. Jana Nováková v tomto filmu dostala svou životní roli. Ztvárnila postavu Angličanky Patricie Watkinsonové, příslušnice ženského pomocného leteckého sboru WAAF a přítelkyně jednoho z hlavních hrdinů přezdívaného Študent, jemuž svoji tvář propůjčil Jiří Bednář. Opět byla ve své úloze bezchybná. Zdálo se, že jí svět leží u nohou.
Ambiciózní Jana ale již v době, kdy Nebeští jezdci vznikali, viděla svoji budoucnost mimo Československo. Během natáčení koprodukčního amerického snímku Lyžařská horečka, které probíhalo mimo jiné i v Tatrách, potkala muže, který měl od základu změnit její život – a nakonec ho i ukončit. Byl jím bohatý západoněmecký obchodník Eugen Gruber, starší o neuvěřitelných čtyřicet pět let. Janě imponovaly nejen jeho peníze, ale rovněž kontakty ve filmovém průmyslu. Pro dvacetiletou dívku zpoza železné opony představoval ztělesnění úspěchu, zajištění a svobody. Jana se za něj provdala a doufala, že prorazí na Západě.
Poslední dějství
Usadila se s ním v Mnichově, natočila několik filmů a užívala si luxusu. Jenže idylka netrvala dlouho. Svatba byla osudovou chybou. Gruber byl velmi majetnický a chorobně žárlivý. Janin úspěch, její krása a zájem, který vzbuzovala u jiných mužů, ho nenechávaly spát. Dokonce se dožadoval, aby byl přítomen natáčení milostných scén. Napětí ve vztahu se neustále stupňovalo. Krásná blondýnka se v Mnichově cítila čím dál víc izolovaná a uvězněná ve zlaté kleci. Na konci roku 1968 se údajně během natáčení zamilovala do vrstevníka a začala pomýšlet na rozvod. Eugen se s představou, že by ji ztratil, odmítl smířit. Co se přesně stalo oné osudové noci 3. prosince 1968 se už nikdy nedozvíme. V mnichovské vile mělo dojít k hádce, během níž Gruber Janu v záchvatu zuřivosti začal nejprve škrtit a pak na ni čtyřikrát vystřelil z pistole. Zbraň nakonec obrátil proti sobě a následoval svoji oběť na onen svět. Německý bulvár si na celé kauze nesmírně smlsnul a brzy se začaly šířit všemožné spekulace. Říkalo se, že za smrtí nerovného páru mohl být nelegální prodej zbraní či špionážní aféra. Kdosi odhalil, že Eugen Gruber byl jedním z prvních západoněmeckých obchodníků, kteří spolupracovali s naším státem již v padesátých letech.
V tehdejším Československu se o tragédii mluvilo jen šeptem. Režim neměl zájem oslavovat emigrantku, natož rozmazávat kriminální kauzu ze Západu. Snímek Nebeští jezdci navíc brzy putoval z politických důvodů do trezoru, takže z očí veřejnosti zmizel jak samotný film, tak i jeho hlavní hrdinka. Teprve když se film po roce 1989 vrátil na obrazovky, diváci znovu objevili jeho sílu – a s ním i tragický příběh krásné Patricie. Jana Nováková odešla v momentě, kdy měla celou kariéru i život před sebou. Přesto díky jejímu civilnímu a procítěnému výkonu v Nebeských jezdcích zůstává její stopa v české kinematografii nesmazatelná. Pokaždé, když vzlétnou filmové Wellingtony, Jana Nováková tam na zemi s nadějí a strachem v očích znovu čeká na jejich návrat.
Jany Novákové byly dvě
Zajímavostí je, že Jana Nováková měla ve své době jmenovkyni a čas od času se proto stává, že jsou jí přičítány i další rozsahem nevelké role. Druhá Jana se poprvé objevila v drobné roličce kamarádky hlavní hrdinky Anduly ve filmu Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky. Forman si ji vybral, protože se mu líbila, ve Zruči nad Sázavou v Baťově závodě, kde tehdy pracovala. Zahrála si ještě ve filmu Konec srpna v hotelu Ozon. Byla přibližně stejně stará jako její zavražděná kolegyně a republiku opustila v roce 1968, což způsobilo, že mnohým obě dívky slynuly. Jeden zahraniční divák tuto herečku posléze potkal na retrospektivě filmů Miloše Formana v Melbourne a podivoval se nad tím, že ji některé databáze vedou jako mrtvou.
Zdroje:
