Článek
„Já ho zabiju! Já ho budu řezat. Ne, já ho uškrtím!“ Kdo by si nevybavil výhrůžky, kterými častoval jeden z myslivců řeznického mistra v podání Jiřího Krejčíka, když z udírny sežral čtyři salámy. Naštvaný nimrod jménem Macháček se u toho tvářil tak divoce, že i diváci měli o slavného režiséra strach. Oním cholerikem nebyl nikdo jiný než Ladislav Křiváček.
Věrný jedinému divadlu
Křiváček se narodil v Praze dne 13. září 1940. Vystudoval herectví na DAMU a ihned po absolutoriu nastoupil do Divadla E. F. Buriana, jemuž zůstal věrný až do smrti. Vytvořil zde desítky rolí. Jeho herectví se vyznačovalo velmi temperamentním, cholerickým projevem. Podivínsky působící herec s ostře řezanou tváří s plnovousem, dlouhými vlasy a neupraveným vzhledem brzy zaujal i filmaře. V šedesátých letech ještě jako student debutoval ve filmu Spadla s měsíce. Ve stejné době si jej všimla i televize. Z jeho dalších filmových spoluprací lze jmenovat kupříkladu snímky Začít znova, Třiatřicet stříbrných křepelek, Čintamani a podvodník, Jak se krade milion, Utrpení mladého Boháčka, Světáci, Pasťák nebo Ucho. V sedmé dekádě filmoval méně. Zahrál si kupříkladu zřízence Piroha ve filmu Už zase skáču přes kaluže, kriminalistu Trepinského v detektivním filmu Na kolejích čeká vrah nebo hoteliéra Rejska v Kronice žhavého léta. Osmá dekáda k němu byla opět více než štědrá. Čekala na něj výrazná vedlejší role hospodáře Alfreda Habigera v dramatu Zánik samoty Berhof. Pazderu si zahrál v Třetí skobě pro Kocoura, již zmiňovaného myslivce Macháčka ve Slavnostech sněženek, vraždícího kajícníka v Oldřichovi a Boženě, Benedikta v dramatu Skalpel, prosím, Mirka v komedii Smích se lepí na paty, Lorence v Mágovi nebo čerta Haramáše v pohádce O zatoulané princezně.
Vyzkoušel si i práci na seriálech. Diváci jej mohli spatřit v Třiceti případech majora Zemana, Ženě za pultem, Nemocnici na kraji města, Létajícím Čestmírovi, Sanitce, Slavných historkách zbojnických nebo v Rodácích. Ve většině těchto rolí dostál své herecké pověsti. V Nemocnici na kraji města ohrožoval sekerou primáře Sovu, v Třiceti případech si zahrál zabijáka, kterému major Hradec přerazí ruku. V Sanitce pro změnu vyhrožoval sebevraždou.
Milenec ve skříni
Ladislav Křiváček měl pověst podivína i mezi svými hereckými kolegy. S nikým se nepřátelil a nebavil. Jakmile odehrál, co měl, zmizel do ústraní. „Byl to svéráz. I když se nikdy moc nebavil, měl jsem ho rád. Byl hodně svůj, ale byla s ním sranda. K tomu, aby ho člověk nastartoval, stačilo opravdu málo. Byl to rozený cholerik,“ vzpomínal na zvláštního herce Jiří Krampol v jednom ze svých rozhovorů. K dobru přidal i několik historek, které s ním zažil. „On byl v nižším ročníku na DAMU než já, ale zkoušel s námi jednu hru. Pan profesor Nedbal nás vzal na pivo. Servírka nám ho všem přinesla, ale na Křiváčka zapomněla. On se strašně rozzuřil a začal křičet: ‚Přines mi okamžitě pivo, nebo se neznám!‘ Holka byla v šoku, rozbrečela se a obrátila se na pana profesora Nedbala se slzami v očích: ‚To máte teda pěkně vychované žáky.‘ Nedbal nehnul ani brvou, otočil se na mě a povídá: ‚Krampoule, objednej si pivo.‘ Tak já s úsměvem na rtu: ‚Slečno, prosím vás… Byla byste tak laskavá a přinesla mi pivo?‘ Nato Nedbal spokojeně zakýval hlavou a pravil: ‚Tak vidíte, slečno, Krampoul… To je můj žák! Křiváček? To je žák paní profesorky Fabiánové,‘“ popsal jeden ze společných zážitků populární herec.
K dobru pak přidal ještě jednu zkazku z Křiváčkova soukromého života. Ten si podivínský herec velmi střežil, nikomu se nesvěřoval a zůstával tak zahalen tajemstvím. Krampol přesto jednu historku znal: „Co vím, na nějaké vážné známosti si nepotrpěl. Vztahy měl zvláštní, prapodivné. Vyprávělo se o něm, že měl milenku, která byla vdaná. A jak byl jednou u ní doma, nečekaně se vrátil její manžel z pracovní cesty. Křiváček se schoval do skříně. Jenže ta ženská nekouřila a on jo – a to je prozradilo. Podváděný manžel v popelníku našel dva vajgly a vystartoval na ženu: ‚Ty tady někoho máš?‘ A ona celá vyděšená: ‚Ne, nikdo tu není.‘ Vtom Křiváček vylezl ze skříně, vlepil jí facku a zařval: ‚Ty mrcho, já jsem pro tebe nikdo?‘“
Ať již to byla pravda, nebo ne, Křiváček byl skutečně strašlivý nervák. Cholerik, který i v soukromí dokázal pořádně vybuchnout. Neustále se stresoval a vše si až moc bral. Jeho povaha se mu nakonec stala osudnou. Zemřel v pouhých čtyřiceti osmi letech na infarkt.
Zdroje:
