Článek
Na svět přišel dne 16. února 1936. Od útlého dětství vyrůstal v bratislavské Karlově Vsi. „Máma mi říkala, že jsem se narodil v krásný slunečný den. Byla neděle a venku byly dva metry sněhu. Porod trval nekonečně dlouho, až mě vytáhli ven kleštěmi, snad proto mě občas bolí hlava,“ dával k dobru herec. Původně se chtěl stát kominíkem. Jeho otec se ale stal osvětlovačem v Slovenském národním divadle a malý Leopold z osvětlovacího můstku sledoval prvá divadelní představení. Umění jej uchvátilo. Lákala jej především hudba a snil o tom, jak se jednou stane hudebním skladatelem. Nakonec u něj ale vyhrálo divadlo, byť hudbě zůstal nadále věrný a hrál na kytaru a klavír.
Skvěle mu šlo štěkání
Počátkem padesátých let absolvoval odborný divadelní kurz při bratislavské státní konzervatoři. Zprvu to na škole neměl vůbec jednoduché. Jeho matka byla Rakušanka, proto chodil nejprve do německé a až potom do slovenské školy, na základě čehož pochytil zvláštní přízvuk. Právě v té době získal přezdívku Hafi. Nešlo o zkratku či zkomoleninu jeho příjmení. Ještě během konzervatoře hrál v představení, ve kterém uměl velmi dobře napodobit štěkot psa, z čehož následně vzniklo toto pojmenování. Po dokončení kurzu putoval šest let po Slovensku se souborem zájezdového Dědinského divadla. V kamenném divadle, konkrétně v trnavském, získal poprvé stálé angažmá v roce 1960. O osm let později dosáhl nejvyšší herecké mety, stal se členem činoherního souboru Slovenského národního divadla. Netrvalo dlouho a vypracoval se mezi nejvýznamnější slovenské herce. Jeho herecký projev se opíral o bezprostřednost s mimořádnou šíří charakterů a s typickým hlasovým projevem.
Účinkoval v celé řadě divadelních představení, byl básníkem Villonem, knížetem Andrejem Bolkonským ve Vojně a míru, vypravěčem v muzikálu Na skle malované. „Nikdy jsem sice nehrál milence typu Romeo, spíše takové charakterové, kteří byli něčím poznamenáni – rodově nebo psychicky. Hrál jsem spoustu šlechticů, později mnoho charakterových postav, jako jsou Raskolnikov, Don Carlos, Falstaff. No nejraději jsem měl vždy postavy šmrnclé komikou. Vždy jsem toužil hrát Švejka. Nikdy se mi to ale nepodařilo,“ svěřil se novinářům v jednom z rozhovorů. Na divadle mimochodem právě Leopold Haverl ztvárnil úplně prvního mileneckého partnera Zdeny Studenkové. Dala si s ním pusu na jevišti v začátcích své profesionální kariéry.
Byl malířem Rembrandtem
Na filmovém plátně debutoval v roce 1959 menší rolí poručíka v Bielikově válečném dramatu Kapitán Dabač. Mezi jeho nejslavnější role patří úloha malíře Rembrandta ve Vávrově Putování Jana Ámose a Babuška v Nočních jezdcích. Daleko více prostoru mu ale již od šedesátých let poskytovala televize. Z mnoha televizních her lze jmenovat Prípad jasnovidca Hanussena či Hájnikovu ženu. Objevil se i v celé řadě seriálů, ať již to byly Zaprášené histórie Ema Bohúňa, Straty a nálezy, Povstalecká história či Alžbetin dvor. Českým divákům se do paměti nejvíce vryl coby Kühnel v epizodě Pes ze seriálu Dobrodružství kriminalistiky nebo jako statkář Kesler z epizody Četnických humoresek s názvem Beáta. Ke konci svého života se připomněl kupříkladu v seriálu Kriminálka Staré Město. Jeho doménou byl rovněž dabing.
Na konci života tvrdil, že již žije jen ze vzpomínek. „Nechci mluvit o smrti, ale celá moje generace je už vlastně nebohá. V šatně jsem sedával s Mistríkem, Rajniakem, Müllerem, Durdíkem, Mrvečkou. Více přátel mám už mrtvých než živých. Je to vlastně takové memento, že nic netrvá věčně,“ říkal v rozhovoru na jaře roku 2010. Navzdory tomu byl rád, že stále dostává herecké příležitosti.
Co se týče žen, do chomoutu vlezl rovnou dvakrát. Z prvního manželství měl syna Miloše, dceru Yvett a několik vnoučat. S druhou manželkou Boženou, s níž se poznal v práci, děti neměli. Velkou oporou se mu stala zejména v posledních letech života, kdy ho neustále trápilo zdraví. Měl velké problémy s ledvinami, chodil na dialýzu. Před smrtí vyslovil i své poslední přání. „Budu točit, dokud neumřu. Nejraději bych byl, kdyby mě porazilo na nějaké ženě. To by bylo správné,“ řekl novinářům ještě v roce 2015. Vymyslel si také titulek do novin, které by pak o jeho smrti psaly - Haverl doskákal. Na počátku února následujícího roku absolvoval operaci cév, poté jej lékaři propustili do domácí léčby. Pár dní nato měl mozkovou příhodu a zemřel. Stalo se tak dne 5. února 2016 jen několik dní před jeho osmdesátými narozeninami. Patřil k posledním hereckým velikánům slovenské scény, který dokázal zahrát prakticky jakoukoliv roli.
Zdroje:
