Článek
„Panenko Maria Podsrpenská, vidíš to?“ Kdo by si nepamatoval energického faráře Otíka z komediálních filmů Slunce, seno a …, který se pravidelně pohoršoval nad hříchy svých farníků. Nezapomenutelně jej ztvárnil představitel malých rolí Luděk Kopřiva.
Zářící hvězda malých rolí
Narodil se jako Ludvík Kopřiva dne 19. června 1924 v Praze. Po absolutoriu Státní konzervatoře studoval ještě na pražské DAMU, kterou dokončil v roce 1948. První angažmá získal v Ostravě, kde setrval až do roku 1951. Jeho další kroky vedly do Plzně. Od roku 1960 až do svého odchodu do důchodu v roce 1991 pak působil v činoherním souboru Divadla E. F. Buriana v Praze.
Luděk Kopřiva v mládí
Luďku Kopřivovi nebyly souzeny velké a hlavní role. Stal se představitelem těch malých. I v těch ale dokázal zazářit tak, že se stal nepřehlédnutelným. Byl především vynikajícím představitelem drobných komických a satirických postav s velmi charakteristickým hlasem a nezaměnitelným vzhledem. Režiséři se o něj doslova prali. Kromě filmu byl žádaným i v televizi, rozhlase a dabingu.
Na kariéru u filmu čekal dlouhá léta
Svůj debut před kamerou si odbyl již v roce 1949 menší postavičkou natěrače Pepíka v osvětovém filmu I andělé ztrácejí trpělivost. Nepůsobil v té době ale v Praze, a tak si na svoji další filmovou kariéru musel řadu let počkat. Až v roce 1964 dostal druhou roličku v krátkém školním filmu FAMU Kouzelná noc. Po opětovné čtyřleté přestávce si zahrál žoviálního pana Pepíka v krátkometrážní Švankmajerově grotesce Zahrada. Od té chvíle se stal již vyhledávaným představitelem všelijakých menších, především komediálních postav. Hrál učitele v pohádkové komedii Dívka na koštěti, jihoamerického velvyslance v komedii Což takhle dát si špenát, alkoholika v dramatu Dobří holuby se vracejí, prokuristu v komedii Anděl svádí ďábla či panovníka ve filmech Kačenka a strašidla a Kačenka a zase ta strašidla.
Nezřídka jej obsazovali i slovenští filmaři. Objevil se kupříkladu ve filmech Život na úteku, Koncert pre pozostalých či Citová výchova jednej Dáše. Mnoho příležitostí mu poskytla televize. K vidění byl v inscenacích Zločin lorda Savila, Zvony pana Mlácena nebo třeba v Arabele.
Nezapomenutelný hoštický farář
Českému publiku se ale nejvíce otiskl do paměti postavami nervního divadelního režiséra Branda ve Vorlíčkově komedii Pane, vy jste vdova!, přehnaně afektovaného a pohybově nadaného choreografa Huga v komedii Jak svět přichází o básníky režiséra Dušana Kleina, upírobijce doktora Hermana v hororové komedii Jaroslav Soukupa Svatba upírů a především lehce praštěného faráře Otíka v letních bláznivých komediích Zdeňka Trošky Slunce, seno a jahody, Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika. S věrnou hospodyní Cecilkou a drbnou Kelišovou po boku se v roli faráře zabydlel natolik, že se stala jeho vůbec nejslavnější postavou. Lidé jej hned po odvysílání prvního dílu začali oslovovat Vaše velebnosti a setkal se i s řadou kuriózních situací. Jednou jej o filmové pauze na návsi odchytila jedna z místních babiček a zeptala se ho, zda by jí pokřtil vnuka. Herec jí na to odvětil: „Což o to, já vám ho klidně pokřtím, ale bude vám to h***o platné.“ Stařenka se zděsila, neboť slovo, které použil, od duchovního nečekala. On jí ale okamžitě vysvětlil, že je pouhý herec v kostýmu a poslal ji za opravdovým farářem do nedalekého kostela.
Luděk Kopřiva
Po čase se v Plzni dopustil dopravního přestupku. Vjel autem do protisměru a načapal jej při tom policista. Když zjistil, o koho jde, řekl prý jen: „Sodoma Gomora, Velebnosti… Jeďte!“
Obratný tanečník a svůdce žen
Přestože Luděk Kopřiva působil jako nešikovný a nepraktický vědátor, opak byl pravdou. Patřil mezi obratné tanečníky a také velké milovníky žen. Rád si užíval dámské přízně a byl v jednom kuse na lovu. Svoji manželku Olgu nesmírně miloval, ale to mu nezabraňovalo ji na každém kroku podvádět. Na druhou stranu na ni strašlivě žárlil. Dokonce na ni políčil past v domnění, že ji nachytá při činu. Nenachytal. Nepodváděla ho.
Nakonec mu ženu vzala rakovina. Velice se pro ni trápil, ubíjela ho samota, protože manželství bylo bezdětné. Nakonec našel spřízněnou duši a v sedmdesáti třech letech se znovu oženil.
Hrob Luďka Kopřivy
Před kamerou se naposledy objevil v koprodukčním snímku Nexus, kde ztvárnil Fuccaneliho. Po této filmové roli herectví dobrovolně zanechal a stáhl se z veřejného života do soukromí. Ke konci života trpěl Parkinsonovou chorobou, které nakonec podlehl dne 2. října 2004 v Praze čtyři měsíce po svých osmdesátých narozeninách. Místo svého posledního odpočinku nalezl na Vyšehradě. Hrob na hřbitově slavných osobností si zajistil ještě za svého života, dokonce měl na pomníku již napsané i jméno a datum narození, jen úmrtí ještě dlouho chybělo. Pohřben byl bez obřadu, pohřeb si totiž nepřál, nechtěl, aby si jej lidé spojovali s něčím tak smutným.
Zdroje:
