Článek
Když se řekne Marek Perepeczko, většině z nás se asi vybaví odporný škrtící vrah z krimifilmu Smrt stopařek. Marek toho na svém kontě měl ale daleko více, jen to nebylo v rámci československé kinematografie, ale v jeho rodném Polsku.
Byl ve skutečnosti jemným člověkem
Režisér Jindřich Polák pro roli vraha do filmu, který byl inspirován skutečným případem Miroslava Somory, nejprve zvolil Petra Kostku. Záhy si ale uvědomil, že daleko lepší bude, půjde-li o zcela neznámou tvář. V barrandovské kartotéce si vyhlédl polského herce Marka Perepeczka, který mu připadal velmi autentický. Perepeczko souhlasil a kvůli filmu se uvolnil na celé čtyři měsíce ze závazků ve Varšavě, což nebylo v té době zcela obvyklé. Hlas ve filmu samozřejmě nebyl jeho, daboval ho český herec Vilém Besser. Ve filmu byl kamioňákem, jízdu ale pouze imitoval. Seděl jen v kabině posazené na korbě jiného vozu a točil volantem. Ve skutečnosti nebyl ani hrubým a neotesaným chlapem, kolegové jej popisovali jako velmi milého a romantického člověka. „Měl krásnou manželku Agnieszku, jezdila za ním na natáčení, byla to vysoká elegantní blondýna. Tvořili nádherný pár. Vypadal jako hromotluk, ale byl to velice něžný člověk, jeho vzhled odporoval tomu, jaký byl: sečtělý, skvělý, úžasný. Když mě měl škrtit, projevila se jeho křehká duše, nechtěl mě stisknout. Řekla jsem mu, ať se nebojí, a on mě chňapnul tak, že jsem měla pár dní jeho prsty otisknuté na krku,“ vzpomínala v jednom z rozhovorů na Marka Dagmar Patrasová, která ve filmu hrála jednu z jeho obětí.
Marek Perepeczko
Otec nechtěl, aby se mu děti smály
Marek Perepeczko se narodil dne 3. dubna 1942 ve Varšavě. Ve válečné Varšavě! Jeho otec Florian byl hrdina, vešel do dějin Varšavského povstání. Pro Marka byl velikým vzorem. On sám byl ale dlouho jeho pravým opakem. Byl hubený a neduživý. Na druhou stranu ale opravdu vysoký, v dospělosti měřil 194 centimetrů. O to víc ale vynikla jeho útlost. Hodně četl a chtěl se stát architektem. Postupem času se stával zadumaným a hloubavým. Spolužáci se mu posmívali a otec se rozhodl, tomu udělat přítrž. Přihlásil jej do veslařského klubu. A mladičký Marek sportu naprosto propadl. Kromě veslování začal běhat, plavat a hrál košíkovou. Objevil rovněž v té době ještě nepříliš známou kulturistiku. Posilovnu mu zařídil otec ve sklepě, stroje vyráběl doma na koleni.
Marek Perepeczko
Sport se na Markovi brzy projevil. Zmužněl a zesílil. Byl z něj náhle někdo úplně jiný. Krásný, urostlý, svalnatý muž. Nyní to byl on, koho obdivovali. Stal se nepřehlédnutelným a dostal první příležitost před kamerou, vystupoval v televizním Poetickém studiu Andrzeje Konice. To změnilo jeho dosud vytyčený směr. Sen o architektuře se rozplynul a Marek se rozhodl upsat herectví. Zapsal se na Národní akademii dramatických umění Aleksandera Zelwerowicze ve Varšavě. Na škole se seznámil s překrásnou Agnieszkou Fitkau, která se kromě herectví věnovala rovněž psaní a modelingu. Marek se do všestranné spolužačky zamiloval až po uši, ona jeho city opětovala a v roce 1966 se za něj provdala. O rok dříve Marek úspěšně ukončil studia a debutoval na divadle. Postupně prošel několika varšavskými scénami a netrvalo dlouho a povšimli si jej i filmaři. Jeho první významná role přišla s filmem Andrzeje Wajdy Popel, kde ztvárnil banditu. Diváci si je pak zamilovali především díky seriálu Jánošík, za který získal ocenění Zlatá obrazovka pro herce roku. Hrál v historických dramatech i současných příbězích a patřil k oblíbeným a známým polským hercům. Dařilo se mu i na divadle, v sedmdesátých letech byl dokonce ředitelem Divadla Komedie.
Agnieszka Fitkau-Perepeczko
V emigraci z donucení
Fešný a úspěšný herec měl ale ještě jednu tvář, o které nikdo, krom jeho nejbližších, neměl ani ponětí. Trápila jej řada psychických problémů, které nad ním postupem času více a více přebíraly moc. Od mládí trpěl strašlivou trémou, ze které jej nedokázal vyléčit úspěch ani čas. Trpěl jí jak na divadle, před živým publikem, tak před objektivem kamery. Tréma u něj navíc vyvolávala ukrutné migrény. Častokrát se stalo, že musel filmování přerušit a odjet do nemocnice. Také jeho manželství ve skutečnosti nebylo tak idylické, jak působilo na české herce během natáčení Smrti stopařek. Agnieszka byla velmi dominantní, ve vztahu to byla ona, kdo měl navrch. V osmdesátých letech začala mít pocit, že v Polsku její kariéra stagnuje a nikam se již neposouvá. Zatoužila po životě v cizině. Vůbec přitom nebrala ohled na Marka, který byl úspěšný a slavný a z Polska odejít rozhodně nechtěl. Dělala scény, hádala se a nakonec dosáhla svého. Manželé odešli do Austrálie. Marek tam šťastný nebyl. Sice se i tu dokázal prosadit, působil mezi krajany a věnoval se zřizování a vedení amatérských literárních a divadelních spolků a klubů. Stýskalo se mu ale po Polsku a ani vztah se ženou se nezlepšil. Spíše naopak. Hádky a scény byly na denním pořádku. Nakonec si od sebe na čas museli dát pauzu. Agnieszka to řešila paralelními vztahy, Marek zpěvem.
Problémy zajídal
Do Polska se nakonec vrátil po patnácti letech a trvalo mu dost dlouho, než navázal na svoji předešlou úspěšnou kariéru. Nakonec se to ale podařilo. Dostavily se nové úspěchy v divadle i před kamerou. Velmi ceněná byla kupříkladu jeho role mafiána anebo velitele okrsku v oblíbeném polském seriálu 13 Posterunek. S ještě větší razancí však udeřily bolesti a tréma. Také s Agnieszkou se stav nelepšil. K rozvodu se sice neodhodlali, žil ale již každý ve svém domě a pouze se navštěvovali. Marek problémy začal řešit jídlem. Tak jako kdysi propadl kulturistice, na konci života propadl obžerství. Během chvíle přibral téměř půl metráků. Jeho proměna šokovala, nebyl doslova k poznání. Sám často dával k dobru, že se určitě ují. Tak se také stalo. Smrt jej zastihla 17. listopadu 2005 přímo v jeho domově v Čenstochové. Podlehl masivnímu infarktu. Urna s jeho popelem byla později převezena do Varšavy a pietně uložena na jednom z tamních nestarších a nejkrásnějších hřbitovů - Cmentarze Powązkowskim. Tady odpočívají i jeho prarodiče a otec.
Hrob Marka Perepeczka v roce 2009
Dnes si na Marka Perepeczku vzpomene bohužel již málokdo. Na jeho hrob je smutný pohled. Je zanedbaný a na první pohled jej nikdo pravidelně nenavštěvuje. Nenajdete zde svíce ani květiny. Herec neměl děti a jeho rodinné vztahy jak již bylo výše řečeno nebyly dobré. Nikdo si jej nepřipomíná. Pomalu a jistě zapomínají i jeho někdejší obdivovatelé.
Zdroje:
