Článek
Krásná Marie se narodila dne 21. ledna 1962 na pařížském předměstí Boulogne-Billancourt do vskutku umělecké rodiny. Jejími rodiči byli slavný herec Jean-Louis Trintignant a režisérka Nadine Trintignant, rozená Marquand. Ve filmové branži se pohybovali i její dva strýcové z matčiny strany. Svět kinematografie tak měla doslova na dosah ruky. Není divu, že před kamerou se poprvé ocitla již ve čtyřech letech. Ve filmu Mon amour, mon amour si zahrála po boku svého otce a pod režijní taktovkou své matky. I v dalších filmech ji režírovala matka.
Poznamenal ji rozvod
Mariino dětství ale vážně poznamenalo úmrtí mladší setry Pauline, která zemřela v roce 1969 ve věku necelého roku na syndrom náhlého úmrtí kojenců. Další rána přišla v době jejího dospívání, když se rozpadl vztah jejích rodičů. Novým partnerem Nadine a posléze i adoptivním otcem Marie a jejího bratra Vincenta se stal režisér Alain Corneau.
Hereččina matka Nadine
Marie se následkem neutěšeného rodinného života stáhla do sebe. Navzdory rodinné tradici se chtěla stát veterinářkou, herecké geny však nakonec zvítězily a vyslaly ji na hereckou dráhu. První výraznou rolí mladé herečky byla dívčí postava ve filmu Černá řada. Tentokráte se o režii postaral její nevlastní otec Alain Corneau. O rok později se divákům představila v hvězdně obsazeném italském snímku Terasa. V následujících letech hrála dívky a mladé ženy v řadě titulů známých i méně známých režisérů a opětovně se před kamerou sešla i s oběma rodiči. Za vedlejší roli ve filmu Ženská záležitost byla nominována na Césara.
Sběratelka nominací
Byla krásná, měla šarm a čím dál tím více ukazovala, že má i velký talent. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se tak zařadila mezi vyhledávané herečky své generace a šla doslova z filmu do filmu. První hlavní roli získala v roce 1990 v romantickém snímku Nuit d'été en ville. Další výraznou postavu alkoholičky ztvárnila ve filmu Betty. Za svoji účast na konverzační komedii Svišti obdržela další nominaci na Césara. A ta nebyla rozhodně poslední, do konce devadesátých let byla nominována ještě několikrát. Naposledy za hlavní roli ve filmu z roku 1998 …Comme elle respire.
Jean-Louis Trintignant
Čeští diváci krásnou Francouzku mohou znát z filmů Princ z Tichomoří nebo z dramatu z dob jugoslávské války Harrisonovy květy. Poslední film, který Marie dokončila, se jmenoval Janis et John a vznikl v roce 2003. O tom, že je poslední, v té chvíli ovšem nikdo netušil.
Co dítě, to jiný otec
Marie měla talent a pracovně se jí dařilo skvěle. Jak již ale bylo výše uvedeno, její dětství a dospívání nebylo ani trochu harmonické, ba právě naopak. Na Marii se to podepsalo. Propsalo se to do jejího vlastního soukromého života. Střídala partnery, každému ze svých čtyř dětí dopřála jiného tatínka. Nejstarší syn Roman Kolinka vzešel ze vztahu s bubeníkem Richardem Kolinkou. Druhorozený Paul pocházel ze vztahu s Françoisem Cluzetem. Léon říkal tati Mathiasu Othnin-Girardovi a benjamínek Jules pro změnu Samuelu Benchetritovi. Poslední ze zmíněných mužů byl od roku 1998 jejím manželem. Rozpad tohoto vztahu otevřel cestu poslednímu tragickému dějství Mariina života.
V létě roku 2003 odjela herečka do Litvy, aby zde natočila televizní film režírovaný její matkou Nadine a věnovaný spisovatelce Collette. Marii do Vilniusu doprovázel i její aktuální přítel, zpěvák rockové skupiny Noir Désir Bertrand Cantat. Vztah mezi oběma umělci trval osmnáct měsíců a byl velmi bouřlivý, Marie navíc byla stále ještě oficiálně manželkou režiséra Benchetrita.
V noci z 26. na 27. července se na pokoji hotelu Domina Plaza ve Vilniusu rozpoutala hádka, které předcházela textová zpráva právě od Samuela Benchetrita. Bertrand Cantat, ovlivněný patrně kombinací alkoholu a léků, Marii několikrát udeřil do hlavy, a když ztratila vědomí, odnesl ji do postele, aniž by zavolal pomoc. Později v noci pokoj navštívil hereččin bratr Vincent. Na otázku, co se stalo, měl Bertrand odpovědět, že se s Marií pohádal a ta teď spí. Marie Trintignant ležela v přítmí pokoje zabalená v dece. Vincent, podobně jako Bertrand, vypil více než měl. Závažnost situace si uvědomil až nad ránem, když si všiml stop po zápasu a krve a zjistil, že jeho sestra nereaguje. Teprve poté přivolal lékaře. Marie byla přijata do nemocnice ve Vilniusu v hlubokém kómatu. Chirurgové se ji snažili zachránit, dvakrát ji operovali, nakonec ji s mozkovým edémem převezli do Francie, kde se neurochirurg Stéphane Delajoux pokusil o operaci poslední záchrany, nebylo to ale již nic platné. Krásná a nadějná herečka dne 1. srpna 2003 zranění podlehla.
Násilník vše svedl na nešťastnou náhodu
Pohřeb se konal o pět dní později na hřbitově Père-Lachaise. Přítomní hosté byli oblečeni na přání rodiny v bílém. Bílá byla i Mariina rakev, kterou pokrývaly hereččiny oblíbené slunečnice. Rozrušený otec Jean-Louis Trintignant nad rakví své dcery přečetl jeden ze vzkazů, které rodina v předchozích dnech dostala: „Neoplakávej tu, kterou jsi ztratil. Naopak, budiž ti útěchou, že jsi ji znal.“ Matka se uprostřed slz obrátila přímo ke své zesnulé dceři: „Marie, můj malý miláčku, když jsem viděla tvého bratra vzlykat v nemocnici, pochopila jsem, že to bylo vážné… vážné.“
Hereččin hrob
Vyšetřování i následný soud s Cantatem byly silně medializovány. Zpěvák od počátku tvrdil, že šlo o nešťastnou náhodu. Vysvětloval, že šlo o hádku, která se zvrtla. „Byla to nehoda a boj. Nebyl to žádný úder, skutečně takový, který by mohl způsobit smrt,“ řekl během výslechu. Měla to být sama Marie, kdo svár vyvolal. „Byla velmi, velmi agresivní, udeřila mě do obličeje.“ Následně on a jeho blízcí přátelé vykreslili herečku jako ženu, která konzumovala hodně alkoholu a drog. Na závěr Cantat přiznal, že své přítelkyni uštědřil oné nešťastné noci čtyři, pět nebo šest ran. Realita, jak ukázala pitva, byla ale mnohem horší. Marie byla neúprosně bita. Měla na těle asi dvacet stop po úderech, několik modřin na obličeji, roztříštěnou nosní kost, ránu ve výši obočí a téměř oddělené dva zrakové nervy.
Mariina matka Nadine si byla jistá, že ten večer její dcera řekla svému příteli, že se s ním rozchází. Vyplývalo to prý ze slov, které jí sdělila tentýž den ráno. Sám Cantat pak uvedl, že hádce skutečně předcházela esemeska od Mariina manžela. Se slzami v očích říkal, jak moc Marii miloval a jak jej zachvátil vztek. Vše se snažil uhrát na zločin z vášně. A mnoho lidí mu to věřilo. Litevský soud jej nakonec odsoudil na pouhých osm let za neúmyslnou vraždu. Odpykal si pouhou polovinu trestu a v roce 2007 vyšel na svobodu.
Násilí, násilí a zase jen násilí
Postupem času vyplouvalo ale více a více na povrch, že namísto zločinu z vášně, se jednalo o přímo učebnicový příklad domácího násilí. V roce 2010 spáchala sebevraždu Cantatova partnerka a matka jeho dvou dětí Kristina Rady. Její okolí ze smrti vinilo právě Cantata a jeho násilnou povahu.
Bývalý člen skupiny Noir Désir se poté svěřil: „Věděl jsem, že se v roce 1989 pokusil uškrtit svou přítelkyni. Věděl jsem, že udeřil Kristinu. Ale ten den jsme se všichni rozhodli lhát.“ Vysvětlil, že když v roce 2004 ve Vilniusu začal soud s rockerem, Kristina Rady údajně požádala všechny členy skupiny, aby skryli, co vědí. Nechtěla, aby se její děti dozvěděly, že jejich otec je násilník.
Po propuštění z vězení v říjnu 2007 Bertrand Cantat s Kristinou opět navázal vztah. Jednalo se ale o svazek velmi volný. V dubnu 2009 se mladá žena setkala s Françoisem Saubaduem, uměleckým agentem. Cantat začal neskutečně žárlit a přinutil Kristinu, aby se s ním opět dala dohromady. Tím se vše ale jen zhoršilo. Kristina nakonec zanechala rodičům mrazivou hlasovou zprávu: „Doufám, že to zvládneme a že stále uslyšíte můj hlas, a pokud ne, tak alespoň budete mít nějaký důkaz…“ Dne 10. ledna 2010 spáchala sebevraždu. Měsíc předtím poslala textovou zprávu Françoisi Saubaduovi, ve které mu napsala: „Neustále mě vystavuješ nebezpečí.“ Ukázalo se, že zpěvák pravidelně prohledával její telefon. Ve své zprávě rodičům Kristina navíc velmi jasně popisovala fyzické a psychické násilí, které zažila. Nikdo ale nekontaktoval státního zástupce a násilnický Cantat protentokrát zcela vyvázl.
Maskérka Agnès Tassel, která byla přítomná na natáčení v Litvě, prozradila, že jí tehdy Marie vyprávěla o minulosti svého milence a o tom, že se choval násilnicky ke čtyřem ženám, které miloval. Navzdory všemu se Bertrand Cantat nikdy nevzdal návratu do centra pozornosti. V roce 2020 se pokusil o comeback, každé jeho vystoupení však vyvolává kontroverze. Před nedávnem vznikl nový dokument Netflixu s názvem From Rock Star to Killer: The Cantat Case, který zkoumá ve třech epizodách Mariinu vraždu. „V tomto případu jsme se všichni opravdu mýlili. Tím, že jsme z něj udělali zločin z lásky, romantizovali jsme tento případ, jsme ho nebrali vážně. Nechápali jsme, jak velmi, velmi závažné tyto zločiny byly ,“ řekla při této příležitosti novinářka Anne-Sophie Jahn.
Zdroje:
