Článek
Nšo-či má znamenat Krásný den a Maria Versini opravdu krásná byla. Na svět přišla dne 10. srpna 1940 v Paříži. Její rodina pocházela z Korsiky. Otec byl profesorem na Sorboně. Marii ale nelákala věda, již jako malá holčička propadla tanci a herectví. Není tak divu, že její kroky vedly na hereckou konzervatoř. Na profesionální scénu divadla Comedie Francaise v Paříži se dostala už v roce 1957. Na jevišti se přitom setkala s hvězdným Jeanem-Louisem Trintignantem. To jí bylo pouhých sedmnáct let. Stala se tak nejmladší členkou této slavné francouzské divadelní scény.
Za role vděčila jazykům
V té době již měla za sebou i první filmový počin. V roce 1956 získala malou roli ve filmu Mitsou.
Marie Versini
Vynikala výbornými jazykovými schopnostmi. Mluvila italsky, anglicky, francouzsky a německy, což před ní otevíralo na poli filmografie nebývalé možnosti. Již v roce 1958 tak získala svoji první větší roli v anglickém snímku Tale of Two Cities. A další zahraniční nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat. Zahrála si například v americkém snímku Pařížské blues. Hrála ve filmech italských i německých. V roce 1963 vyhrála konkurz na svoji životní roli Vinnetouovy sestry Nšo-či v německo-jugoslávském koprodukčním filmu Vinnetou. „To natáčení v Chorvatsku s Lexem Barkerem a Pierrem Bricem bylo nezapomenutelným zážitkem. Tehdy jsem si ani neuvědomovala, jak je ten film úspěšný a jeho sláva trvá až dodnes,“ vzpomínala Versini.
Marie Versini a Pierre Brice
Úloha mladé Indiánky z ní rázem udělala mezinárodní hvězdu. Slávu, kterou jí role přinesla, pokazil jen fakt, že sestra náčelníka Apačů musela na konci filmu zemřít rukou vraha. Bylo tak jen otázkou času, kdy se objeví v nějakém dalším podobném filmu. A to se skutečně stalo. Marie si zahrála ještě v mayovkách Žut, Divokým Kurdistánem, V říši stříbrného lva a Vinettou a Old Firehand. Objevila se ale i v jiných úspěšných filmech. Divácky oblíbenou byla komedie prázdniny s Pirožkou, kde byl jejím partnerem Georg Götz. S Jeanem Paulem Belmondem si zahrála ve válečném dramatu Hoří v Paříži?.
Filmaři už o ni nestáli
Na konci šedesátých let se film k Marii Versini náhle otočil zády. Natáčela již pouze pro televizi, především v Německu. V roce 1974 se provdala za televizního scénáristu a režiséra Pierra Vialleta, který byl o plných dvacet dva let starší. Herečka od té chvíle spolupracovala převážně jen s ním. Svůj život dělila mezi ostrov Île de Ré v Biskajském zálivu v Atlantiku, kde společně s manželem žila, a Paříž. V roce 1984 se ještě objevila v německém televizním seriálu Die schöne Wilhelmine, pak se z hereckého světa stáhla, aby se mohla postarat o stárnoucího manžela. Žila na ostrově a podílela se dvou Vialletových románech. Sama pak naspala životopisnou knihu Byla jsem Vinnetouova sestra. Pierre Viallet zemřel v roce 2014 ve věku devadesáti čtyř let. Marie s ním prožila devětatřicet let, děti však neměli.
Pierre Viallet
Rok po manželově smrti se naposledy postavila před kameru v třídílném filmu režiséra Philippa Stölzla Vinnetou – Mýtus žije. V roce 2019 si ve svém pařížském bytě vážně poranila hlavu a utrpěla několik zlomenin. „Nic už není jednoduché, ani čekání na to, až bude líp,“ řekla Bildu v roce 2019 během zotavování. Po úrazu se přestěhovala do malého městečka Guingamp v Bretani, kde dne 22. listopadu 2021 podlehla dlouhé a vážné nemoci. Bylo jí osmdesát jedna let.
Zdroje:
