Článek
S nepřehlédnutelným blond mikádem, odzbrojujícím úsměvem a přirozeným půvabem se nesmazatelně zapsala do paměti diváků po celém světě. Její kariéru lemovaly desítky úspěšných filmů, od lehkých komedií po napínavé kriminálky. Jednou z klíčových pro ni byla spolupráce s režisérem Yvesem Robertem, pod jehož vedením zazářila ve snímcích jako Velký blondýn s černou botou. Právě v této kultovní komedii vytvořila nezapomenutelnou scénu, když se objevila v černých večerních šatech s odvážně hlubokým výstřihem na zádech. Tento jediný moment z ní přes noc učinil celosvětový sex symbol a módní ikonu celé jedné generace.
Srdce veřejnosti si však získala i svým osobním životem. Její vztah s Alainem Delonem plnil titulní strany časopisů po celý dlouhý čas. Tvořili jeden z nejsledovanějších a nejkrásnějších párů Francie. Mireille nebyla jen Delonovou partnerkou, ale také jeho nejbližší důvěrnicí, oporou a architektkou jejich společného domova.
Otec nebyl otec
Mireille Christiane Gabrielle Aimée Aigroz, jak znělo hereččino skutečné jméno, se narodila 15. května 1938 ve francouzském přístavním městě Toulonu. V rodině na ni čekali již dva starší bratři. Matka Gabrielle Reynaudo provozovala ve městě hokynářství. Otec Marcel Aigroz byl zahradníkem a měl švýcarské kořeny. Mireille až o mnoho let později zjistila, že se nejednalo o jejího biologického otce. Tím byl ve skutečnosti Edmond, námořník na lodi Amiral-Charner, který se do Toulonu dostal během jedné ze svých plaveb. Za druhé světové války zahynul v Indočíně. Sama Mireille válku přežila u příbuzných ve Švýcarsku, kam ji rodiče i s bratry poslali. Když bylo po všem, vrátila se domů. Dětství měla skromné, rodina nebyla bohatá, dalo by se dokonce říci, že spíše chudá.
Mireille Darc v roce 1968
To nebránilo tomu, aby malá dívka nesnila o budoucnosti. Mireille v sobě touhu stát se herečkou objevila již v dětství a za svým snem si tvrdě šla. V rodném městě vystudovala taneční konzervatoř, kterou absolvovala s vynikajícími výsledky a v roce 1958 odjela naplnit své ambice do Paříže. Právě tehdy si zvolila pseudonym Darc, který byl odkazem na Johanku z Arku.
Ve francouzské metropoli se Mireille přihlásila do divadelního kurzu a našla si podnájem v maličkém bytě na proslulém Montmartru. Často vzpomínala, jak sedávala v blízkosti náměstíčka u Sacré Couer, v rozkvetlé zahradě vinárny, a kochala se okouzlující kulisou avantgardních pařížských malířů. Jednoduché to zpočátku neměla. Na živobytí si vydělávala všelijak. Venčila pejska jedné hraběnce, hlídala malé děti, pózovala malířům. Nezřídka se stávalo, že se nemohla ani pořádně najíst, jak na tom byla špatně s penězi.
Blondýnkou po vzoru ikony
Měla ovšem jednu obrovskou devízu – mimořádně krásnou tvář a pěknou postavu. Začala se věnovat modelingu a její finanční situace se rázem zlepšila. Hereckou výuku absolvovala u Maurice Escanda a zároveň navštěvovala i baletní školu. Jednoho dne se tu setkala se svým krajanem, slavným francouzským šansoniérem, skladatelem a hercem Gilbertem Bécaudem, jenž jí zprostředkoval kontakt s jistou ženou a ta jí sehnala záskok v divadle Gramont. Krátce na to Mireille objevili filmaři. Zpočátku pro ni měli jen epizodní roličky, to se ale brzy změnilo. První výraznější úlohu jí v roce 1960 svěřil režisér Cloude Barma v televizním snímku Velký arkýř. Ještě v témže roce si zahrála i ve filmu věhlasného Rogera Vadima Otěže na krku. Ocitla se tak po boku jedné z nejzářivějších hvězd té doby, samotné Brigitte Bardot. Po jejím vzoru si změnila barvu vlasů, své původně tmavé kadeře si odbarvila na blond a plavá hříva se od té doby stala jejím poznávacím znamením.
Mireille Darc
Osudovým se jí stalo setkání s režisérem Georgesem Lautnerem, jenž ji režijně vedl ve třinácti filmech a stvořil z ní hvězdu. Hlavní role ve filmu Galia z roku 1965 ji rázem vyšvihla k výšinám francouzské filmové elity. Od toho okamžiku šla z filmu do filmu a a jejími partnery se pravidelně stávali ti nejlepší herci své doby – Jean Gabin, Luis Funės, Lino Ventura a další.
Delonovi podlehla a neustále odpouštěla
Pro její další kariéru se ukázala být stěžejní nabídka nejvýraznějšího z představitelů francouzské nové vlny – režiséra Jeana-Luca Godarda, který ji v roce 1967 obsadil do role Corrine ve filmu Week-End. Hned následující rok se pro ni stal osudovým. Jednoho dne ji spatřil Alain Delon a okamžitě ho zaujala. Rozhodl se ji získat. Pobývala zrovna v Římě, když ji zastihl hercův telegram, v němž jí nabídl „roli jejího života“. Mireille se tak lehce polapit nedala. Proslulému svůdníkovi odepsala: „A proč mi o tom nepřijdete říct sám a nepřinesete mi scénář? Pokud je mi známo, není vám zakázán pobyt ve Věčném městě!“ Delona to překvapilo, na podobný tón nebyl zvyklý, ale žádosti vyhověl a do Říma odjel. „Strávili jsme spolu večer. Je fascinující. Ale zároveň až příliš fascinující, příliš krásný, příliš silný, příliš všechno. Je trochu děsivý…“, svěřila se později Mireille Darc. Delonovu kouzlu nicméně podlehla. Od té chvíle byli nerozluční. K idyle měl vztah bohužel daleko. Věrnost nebyla Delonovou silnou stránkou. Vedl paralelní vztah s herečkou Maddly Bamy. Mireille mu nevěry tolerovala a myslela pouze na společnou budoucnost. „Život s Alainem mě vyléčil ze žárlivosti. Alain mě naučil, že ti nic nepatří, že člověk ti nepatří. Dokud jsme spolu žili, dokud jsem s ním spala každou noc, dokud jsem s ním stavěla, co jsem mu mohla vyčítat?“
Herečka v roce 1969
Jako herečka byla na vrcholu svých sil. Filmovala, hrála divadlo, zpívala a zároveň se začala prosazovat jako autorka scénářů a literárních povídek. Stala se i Delonovou obchodní partnerkou a coby modelka propagovala jeho kosmetiku. Často spolu v té době stáli i před kamerou. Stalo se tak mimo jiné v kriminálním dramatu Borsalino.
Výstřih na zádech byl její nápad
Mireille se však zároveň našla v komediálním žánru. V roce 1972 se objevila v bláznivém snímku Velký blondýn s černou botou. Ocitla se tak pod režijním vedením Yvese Roberta a po boku Pierra Richarda. Druhý jmenovaný ve dnes již legendárním snímku ztvárnil postavu roztržitého hudebníka Françoise Perrina, který přijíždí na letiště do Orly s jednou botou žlutou a druhou černou. Padne tak do oka tajným službám, které se ho rozhodnou zneužít v boji o moc. Mireille získala hlavní ženskou úlohu Christine. V jedné scéně má Perrina okouzlit. Pro tuto sekvenci měla mít na sobě velmi odvážné sexy šaty. Vadil jí ale velký výstřih. Požádala proto režiséra Yvese Roberta a stylistu Guye Larocheho, aby si pohráli spíš se zadní partií. Nakonec tak vznikly černé šaty, které odhalovaly hereččina záda i s kusem hýždí. Mireille v nich byla neskutečně smyslná. Režisér zařídil, že Richard ji takto oděnou poprvé spatřil až ve chvíli natáčení a jeho ohromení nebylo hrané.
O dva roky později se oba herci setkali i v navazujícím snímku s názvem Návrat velkého blondýna. Mireille si Pierra Richarda po celý zbytek života velmi považovala. Filmovým kritikům následně dokázala, že má talent i na složité psychologické role. Plně to předvedla ve filmu Není kouře bez ohně.
Za vše mohla srdeční vada
S Delonem mezitím prožívala nejhezčí období svého života. V roce 1970 si společně pronajali přízemí nádherného soukromého sídla Boisgelin v Aix-en-Provence. „Toto město jsme objevili díky Georgesi Beaumeovi, Alainovu agentovi a příteli, který zde žije,“ uvedla herečka v jednom z rozhovorů. Oba kouzlu místa okamžitě propadli. Jejich rezidence se nacházela v přízemí a měla přes tři sta metrů čtverečních. V zadním traktu nechal Alain vybudovat malé dveře, které se otevíraly přímo do Rue Frédéric Mistral. To mu umožnilo diskrétně chodit do Café des Deux Garçons. Velký rozruch v městečku způsobila výstavba bazénu, který slavný herec nechal vybudovat ve stylu Ludvíka XV. Mireille se u něj ráda opalovala zcela nahá, což pohoršovalo sousedy.
Mireille Darc
V roce 1971 zakoupil Delon panství v Douchy, obklopené parkem o rozloze padesáti dvou hektarů. Mireille mu pomáhala sídlo proměnit v oázu klidu. Štěstí ji ale pomalu opouštělo. Od dětství trpěla velmi závažnou srdeční vadou a hrozilo, že zemře na zástavu srdce. Nemoc dlouho tajila, před blízkými problémy však ututlat nedokázala. Nakonec musela podstoupit výměnu srdeční chlopně. Život se jí prodloužil o desítky let, vztah se ale rozpadl. Měla zakázáno otěhotnět a Delon, který měl zatím jediného oficiálního syna Anthonyho, další děti ještě chtěl. „Nevím, jestli víte, proč jsme se rozešli, ale pravda je, že s Mireille to bylo proto, že nemohla mít děti. Její lékaři mi řekli, že kdyby měla dítě, mohla by zemřít. Nemohl jsem po ženě žádat, aby mi dala dítě, a pak do hodiny zemřela, a to je částečně důvod, proč jsme se rozešli, “ vysvětlil po letech herec. Navázal nový vztah s Anne Parillaud. Rozchod proběhl „bez křiku a rozbitého nádobí“, jak řekla herečka. Oba si zůstali velmi blízcí. V roce 1983 se Mireille vracela z obchodní cesty v Itálii a v plné jízdě narazila ve svém Mercedesu do kamionu, který vybočil nečekaně do její dráhy. Měsíc ležela v nemocnici v bolestech s těžkými zlomeninami. Alain Delon byl jedním z prvních, kdo ji navštívil v ženevské nemocnici.
Zůstali si blízcí
Po propuštění do domácí rekonvalescence našla Mireille zálibu ve fotografování. Svá díla začala publikovat v různých časopisech a také vydávat knižně. S Delonem nadále neměla problém herecky spolupracovat. Společně se před kameru postavili například ve snímku Frak Riva. Při jednom společném projektu v roce 2005 se Delona Mireille zeptala: „Chtěla bych vědět, jestli sis uvědomil utrpení, které jsem prožívala, když jsi mě opustil?“ On jí na prý odpověděl: „Nejenže jsem si to uvědomil. Ale stále si to uvědomuji a stále nesu tu tíhu. To máš tak, když opustíš člověka, jako jsi ty, nikdy se přes to nepřeneseš. Zejména z toho důvodu, proč jsme se rozešli.“ Jindy herec v jednom z rozhovorů přiznal novináři: „Ona je bezpochyby mezi všemi ženami, které jsem miloval, tou, která mě zná nejlépe. Zůstává svým způsobem ženou mého života, protože naše pouta, naše spoluvina, jsou nerozbitné. Tolik jsme toho spolu zažili!“
Existuje také dopis, který mu herečka napsala 8. listopadu 2007, když slavil sedmdesáté druhé narozeniny. „Chtěla jsem tě pevně obejmout a myslím na to dítě, které se narodilo před sedmdesáti dvěma lety a které v sobě už neslo sílu, která je tvoje, a křehkost, kterou sis životem vypěstoval. Zůstaň silný, je to jedinečné, a věz, že se kolo otáčí a že se všechno může změnit, když si to přeješ. Líbám tě, má lásko. S láskou, Mimi,“ napsala.
Delon jí napodruhé zlomil srdce
Po rozchodu s Delonem se hereččiným novým přítelem stal novinář a spisovatel Pierre Barret, jenž však na konci osmdesátých let tragicky zahynul. Mireille se v tuto dobu začala věnovat režii. Natočila psychologické drama La Barbare, kde byla zároveň i autorkou scénáře. Věnovala se také reportážím s lékařsko-sociální tématikou. V roce 1996 se seznámila s architektem Pascalem Desprezem, za něhož se v roce 2002 provdala.
S Delonem v roce 2014
V roce 2016 ji postihlo krvácení do mozku. Tehdy jí Alain Delon znovu zlomil srdce. Jakmile se dozvěděl, že je v nemocnici, ani na minutu nezaváhal a přijel ji navštívit. Když přišel k jejímu lůžku, ukázalo se, že herečka trpí amnézií. Jakmile svého dávného milého spatřila, zeptala se ho: „Jsme ještě spolu?“ A on jí odpověděl: „Ne,“ a odešel. Byla zničená.
Od té chvíle se její život změnil v jedno velké utrpení. V následujícím roce se krvácení do mozku opakovalo, postihlo ji i srdeční selhání. V nemocnici byla víc jak doma. Velmi trpěla. Smrt se pro ni stala vysvobozením.
Delonův ztracený ráj
Mireille Darc opustila tento svět v noci z neděle na pondělí 28. srpna 2017. Její manžel, Pascal Desprez, byl po jejím boku, dokud naposledy nevydechla, a v jejích posledních hodinách prokázal vzácné gesto. Rodinná známá prozradila: „Alain Delon a Pascal, její manžel, ji drželi za ruku až do samého konce. Pascal byl natolik velkorysý, že přijal Delonovu přítomnost po svém boku. Chápal, jak blízko si byli.“
Dojatý Delon po její smrti řekl: „Byla to žena mého života. Byli jsme spolu tak šťastní a šťastní se vším… Měli jsme všechno a ona pro mě byla vším. Byli jsme šťastní, že jsme spolu herci a že můžeme spolu vystupovat, ale kdybychom byli kadeřníci, poznali bychom stejné štěstí, dokud bychom byli spolu. Byla mou druhou polovinou. Nekladli jsme si otázky, doplňovali jsme se.“
Dne 1. září 2017 se Alain Delon zúčastnil hereččina pohřbu, který se konal v kostele Saint-Sulpice v Paříži. Na hřbitov na Montparnassu, kde byla herečka následně uložena, již nešel, neměl na to sílu. V roce 2022, v den pátého výročí hereččina úmrtí, napsal: „Mimi, kdybych měl nakreslit tvar našeho vesmíru, dal bych mu tvar srdce. Kdybych měl vytesat ženu, byla bys to ty… Tvá láska je mým ztraceným rájem…“
Zdroje:
