Článek
Martina Šotolu filmaři objevili již v kolébce. V seriálu Nemocnice na kraji města se objevil jako novorozený syn primáře ortopedie Arnošta Blažeje a sestřičky Iny. Na svět přišel totiž dne 19. dubna 1976 v Praze. S televizí spolupracoval i v osmdesátých letech, kdy si zahrál kupříkladu v populárních Bakalářích, v seriálech Dynastie Nováků, Pihulka a Kaňka, Bambinot, Rozpaky kuchaře Svatopluka nebo televizních filmech Začalo to karafiátem či Propast.
Troška z něj udělal hvězdu
V roce 1983 se objevil i na stříbrném plátně a rovnou v několika rolích. Arcivévodova syna Ernsta si zahrál ve filmu Jára Cimrman ležící, spící, Vítkem se stal ve válečném dramatu Levé křídlo, největší příležitost mu ale poskytl režisér Zděněk Troška. Ten jej nejprve obsadil do role prvňáčka Honzíka Ludvíka v komedii Bota jménem Melichar, mladšího bratra hlavní dívčí hrdinky Jolanky, který by nejraději propadl nazpět do školky, kde zůstal jeho o pár měsíců mladší nejlepší kamarád David. Spolupráce s Martinem se režisérovi osvědčila, svěřil mu proto i úlohu Jirky Škopka, mladší ratolesti hoštické rodiny Škopkových. Ta se pro Martina stala rolí životní. Zahrál si ji nejen v komedii Slunce, seno, jahody, ale i v následujících dvou filmech – Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika.
Postava malého Jirky mu byla šita na míru. Diváci si zamilovali jeho hlášky a litovali jej, když musel neustále jíst králíky, které už by ani pes Pinďa nežral. Pochopení měli pro to, když králíky otrávil barvičkami a nezlobili se na něj ani poté, co si udělal z babiččiny postele terč na šipky. Pro Martina ale bylo natáčení náročné. Scénář předepisoval, že jej jeho matka v podání Heleny Růžičkové bude neustále fackovat. Herečka se s tím nikdy nepárala a facky, které na place rozdávala, byly opravdové. Pořádně to bolelo. Martin stěží zadržoval pláč. Slzičku však neuronil, protože měl v dětské hlavičce zakódováno, že při natáčení se nebrečí.
Přednost dal ekologii
Kromě Troškových filmů si Martin zahrál ještě v pohádce O zatoulané princezně, v Chobotnicích z II. patra nebo ve filmu Veselé Vánoce vám přejí chobotnice. Nadále spolupracoval i s televizí. Úplně naposledy se podílel na filmu Záhada hlavolamu, kde ale pouze propůjčil svůj hlas jednomu z chlapců. Pak se s filmováním nadobro rozloučil. Stejně jako celá řada dalších dětských herců v dospívání pochopil, že profesionálem být nechce a ve svém životě se touží věnovat jiným věcem. ‚‚Naposledy jsem ho potkal, když mu bylo šestnáct let. Šel jsem po Václavském náměstí a najednou mě zdraví vysoký kluk, vůbec jsem nevěděl, o koho jde. A on říká: Víte, kdo já jsem? Já jsem Martin Šotola. Vím, že pak pracoval dole na Václaváku jako barman," řekl před časem v jednom z rozhovorů režisér Zdeněk Troška. Práce v baru byla ale pouze přechodnou brigádou. Martin Šotola vždy miloval přírodu a po škole se našel v ekologii. Stal se výkonným ředitelem ve spolku AutoMat, jenž prosazuje lepší prostředí pro život ve městě. Usiluje o větší užívání pěší, cyklistické a veřejné dopravy a rozumné využívání aut. Dohlíží na politiky, aby účinně využívali veřejné finance. Podporuje komunitní vztahy, třeba v podobě organizování sousedských slavností Zažít město jinak.
Zdroje:
