Článek
Petr Skarke se narodil 23. března 1943 v Praze. Dětství trávil částečně v Krkonoších, kde jeho rodiče provozovali penzion, spíše však vyrůstal u prarodičů v Brně. V moravské metropoli absolvoval jedenáctiletku a po maturitě se vyučil zámečníkem, svářečem a elektrikářem v Královopolských strojírnách. Vábily ho ale múzy, a tak se přes odpor rodičů přihlásil na DAMU.
U zkoušek neuspěl, snu o herectví se však nevzdal. Z podnětu režiséra Miloše Hynšta nastoupil jako elév do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde strávil jednu sezónu. Poté v rychlém sledu vystřídal několik dalších oblastních scén. Hrál v Příbrami, Liberci, Pardubicích, Českém Těšíně i v Kladivadle v Ústí nad Labem. V sedmdesátých letech ještě hostoval na scéně pražského Národního divadla, naplno pohlcen byl již ale prací pro film a televizi, čemuž dal před divadlem přednost.
Nehrál hlavní role, šel ale z filmu do filmu
Na poli české kinematografie patřil k nejobsazovanějším hercům malých rolí. Poprvé se před filmovou kameru postavil v roce 1962 v krátkém filmu Hadrníčci, kde ztvárnil bezejmenného mladíka na ulici. První roli v celovečerním filmu dostal již větší. V komorním snímku režisérky Vihanové, Zabitá neděle, ztvárnil v roce 1969 poručíka Ivana. Existenční pojetí příběhu z vojenského prostředí bohužel způsobilo, že titul s Ivanem Palúchem v hlavní roli hned na počátku normalizace skončil na řadu dlouhých let v trezoru.
S Palúchem se Skarke znovu setkal v pohádce Bajaja, kde ztvárnil postavu rádce. Ve stejné době natočil ještě snímek Velikonoční dovolená, v němž získal jednu z hlavních rolí, a sice vojáka Honzy Marka. Snímek to ovšem nebyl výrazný a brzy zapadl. To se nedá říct o filmovém přepisu opery Prodaná nevěsta z roku 1975. Slavnou a oblíbenou operu Bedřicha Smetany převedl na stříbrné plátno režisér Václav Kašlík, který namísto kulis využil malebných jihočeských exteriérů a natáčel ve vesnici Holašovice. Petr Skarke se představil v hlavní úloze Jeníka. Jelikož nebyl operním pěvcem, jeho roli za něj nazpíval operní tenorista Ivo Žídek. Film byl natočen v koprodukci se Západním Německem a vznikl rovněž v německé verzi. Filmovou premiéru si odbyl na počátku roku 1976 a v následujících letech byl opakovaně reprízován v televizi.
Našli si ho Němci
Petr Skarke se nevyhnul účinkování v jednom z nejvíce prorežimních snímků své doby, a to ve dramatu Za volantem nepřítel. Režisér Karel Steklý příběh zasadil do atraktivního taxikářského prostředí, kde se poctiví a čestní komunisté s uvážlivým ředitelem podniku v čele stávají obětí zakuklených padouchů. V normalizační kinematografii lze nalézt jen málo takových filmů, které by odhalovaly rejdy protisocialistických sil v roce 1968 ještě urputněji nežli tento politický pamflet. Na Skarkeho zde připadla postava hlavního dispečera taxislužby Chaluše. Režisér ji původně nabídl Jaroslavu Satoranskému, ten ji ale nepřijal i když byl varován, že pan režisér si píše seznam těch, co odmítli. Žádné následky to pro něj nakonec naštěstí nemělo.
Již v roce 1973 si Petr Skarke vyzkoušel i spolupráci s východoněmeckými tvůrci. V koprodukčním historickém dramatu Elixíry ďábla si zahrál uhlíře. Spolu s ním se na plátně objevili i další čeští herci, například Radovan Lukavský, Milena Dvorská nebo Jaroslava Schallerová. Ze stejného roku pochází i druhý německý snímek, v němž Skarke hrál, a sice dobrodružná komedie Die Hosen des Ritters Bredow. Film v produkci studií DEFA natočil režisér Konrad Petzold, který si českého herce oblíbil a začal ho obsazovat i do dalších svých snímků. Skarke vládnul výbornou němčinou a díky tomu již v polovině sedmdesátých let získal ve Východním Německu trvalé angažmá. Hrál v celé řadě filmů a seriálů, z nichž některé byly uvedeny i u nás. Připomenout lze snímky Nebezpečné pátrání nebo Zrcadlo velkého mága, ze seriálů pak Archív smrti. Petr Skarke nadále točil i v Československu. Našim divákům se tak připomněl například jako král Rudého moře v Malé mořské víle nebo jako vladyka v Oldřichovy a Boženě. Financem Reslem pak byl ve slovenském snímku Noční jezdci.
Našel se v dabingu
Přes značné vytížení ve filmu si Skarke našel čas i na spolupráci s televizí. Kromě pohádek a inscenací se objevil rovnou v devatenácti českých seriálech. Objevil se v 30 případech majora Zemana, Plechové kavalérii, Arabele, Dlouhé bílé stopě, Malém pitavalu z velkého města, Sanitce i v Cirkusu Humberto.
V osmdesátých letech začal své filmové angažmá omezovat u nás i v Německu, sice se ještě i o dekádu později objevil ve filmech zahraničních produkcí natáčených u nás, jako byly Proces nebo Stalingrad, jeho doménou se ale pomalu a jistě stával dabing. V dabingovém studiu nestál jen před mikrofonem, ujal se i role režiséra. Před kameru se naposledy postavil v roce 1997 v seriálu Zdivočelá země. Více toho již natočit nestačil i kdyby chtěl. Zemřel totiž již 15. dubna roku 1999. Bylo mu pouhých padesát šest let.
Zdroje:
