Článek
Narodil se v Praze, a sice dne 4. května 1959. Divadelní múza mu učarovala již v dětství. Osm let navštěvoval literárně dramatický kroužek herečky Jiřiny Stránské na Lidové škole umění ve Voršilské ulici a v roce 1974 úspěšně složil talentové zkoušky na pražskou Státní konzervatoř. Mezi jeho spolužáky patřili Zlata Adamovská, Veronika Freimanová nebo Vladimír Dlouhý. V roce 1977 absolvoval díky americkému strýci stáž ve Spojených státech. Vzdělával se přímo v Hollywoodu u produkční firmy Universal Studios, což významně ovlivnilo jeho herecký vývoj. Ještě coby student konzervatoře hostoval v Činoherním klubu, v Ústředním loutkovém divadle a též v Divadle hudby.
Začínal rolemi studentů
Po ukončení studia v roce 1980 zahájil Michal Pešek svou profesionální hereckou dráhu ve Státním divadle v Ostravě, kde však setrval jen jednu sezónu a pak se vrátil do Prahy. Působil v Městských divadlech pražských, konkrétně v Divadle ABC, pohostinsky účinkoval také v Národním divadle a od roku 1984 do roku 1990 byl členem souboru Divadla na Vinohradech. Během tohoto období se podílel na řadě inscenací, kde ztvárnil různé charaktery. Díky svému vzezření byl však především představitelem naivních a zbrklých mladíků.
Michal Pešek
Michal Pešek se ale proslavil především svými televizními a filmovými rolemi. Byl ještě pouhým konzervatoristou, když se ve druhé polovině sedmdesátých let a na rozhraní sedmé a osmé dekády představil v epizodních rolích studentů v Kachyňových snímcích Smrt mouchy a Setkání v červenci. Studenta Petra hrál v Muchnově komedii Hop – a je tu lidoop. Rudiho, syna antifašisty Alfreda Bartla, ztvárnil v Kachyňově Cukrové boudě. Ve sci-fi Ludvíka Ráži Něco je ve vzduchu se objevil jako mladý fotograf a v Matějkově válečném dramatu Svítalo celou noc byl vojínem Reinerem.
Milovala jej Dagmar Havlová
Na počátku osmdesátých let se již jako vystudovaný herec přehrál i do hlavních rolí. Především je třeba připomenout jeho postavu lehkomyslného a zamilovaného kresliče kartografického ústavu Honzu Ryzce v Podskalského komedii Křtiny. Před kamerou se tehdy sešel s Dagmar Havlovou, tehdy ještě Veškrnovou, která zde ztvárňovala úlohu sekretářky Martiny. Během natáčení mezi oběma mladými protagoisty přeskočila jiskra a stali se na krátkou dobu mileneckou dvojicí. „Víc vážně to brala asi Dáša než Michal. Ten si života uměl užívat. O svých láskách vždycky s oblibou říkával, že za ten fór to stálo,“ prozradil po letech novinářům Michalův blízký kamarád Václav Upír Krejčí. Ostatně krásná Dáša nebyla první Michalovou slavnou přítelkyní. Jeho první velkou láskou byla Veronika Žilková, která s ním přátelský vztah udržovala i po rozchodu a ukončila jej až hercova smrt.
K dalším Peškovým významným filmovým rolím osmé dekády patřil lázeňský kulturní referent Michal Nožička v Tučkově komedii Od vraždy jenom krok ke lži a idealistický učitel Pavel Rajnoch v psychologickém filmu Otakara Koska Už se nebojím. Diváci jej ale rozhodně nepřehlédli ani v těch menších úlohách, jako byl anarchista Bednář v Matějkově historickém snímku Hodina života či narkoman Petr Kučera v Brynychově kriminálním filmu Mravenci nesou smrt.
Jiříček Otradovec z Pitavalu
Daleko více než skrze film se však Michal Pešek do obecného povědomí zapsal díky své spolupráci s Československou televizí. Již v roce 1980 zaujal jako student Pepík Kaplan v seriálu Zkoušky z dospělosti. Jeho životní rolí se však stal až mladý a horlivý kriminalista Jiříček Otradovec v seriálu Malý pitaval z velkého města. Kromě těchto dvou výše zmíněných rolí se objevil i v celé řadě dalších počinů televizní tvorby. Mnozí si jej jistě pamatují ze seriálů Inženýrská odysea,Vlak dětství a naděje, Panoptikum města pražského či z Rodáků.
Po listopadu roku 1989 vstoupil Michal Pešek do politiky. V roce 1990 byl za Občanské fórum zvolen poslancem v Praze 6, v témže roce opustil divadelní angažmá na Vinohradech. V politice se ale jako řada jiných osobností z kultury dlouho nezdržel. V letech 1991 až 1993 se živil jako rozhlasový moderátor na stanicích RTL, Golem a Bonton. V polovině devadesátých let se dal na podnikání. Spoluvlastnil rockový klub nebo reklamní agenturu. Byl také poradcem sociálnědemokratického ministra financí Iva Svobody, který musel z funkce odejít kvůli kauze poškozování věřitelů společnosti Liberta. Na konci tisíciletí, po roztržce Vladimíra Železného a jeho amerických partnerů v televizi Nova, působil Pešek nějakou dobu i jako konzultant Jana Vávry, který vedl tehdejší zbylé podniky CME. Později se Michal Pešek věnoval finančnictví nebo developmentu.
Před kamerou se od devadesátých let objevoval již jen zcela výjimečně. Naposledy se tak stalo v roce 2007 v dramatu Petra Nikolaeva …a bude hůř. Po patnáctileté odmlce se také nechal ještě jednou přemluvit k jevištní tvorbě. V roli Johna Brownlowa vystupoval v představení Kachna na pomerančích v Divadle Palace a na zájezdech. Zpět do divadla jej tehdy přilákala jeho dávná láska Veronika Žilková.
Byl velký požitkář
Ženy v jeho životě nadále hrály významné místo. Do svazku manželského ale vstoupil jen jednou. Za manželku si vzal Hanu, s kterou měl syna Michala a dceru Terezu. Po rozvodu měl řadu dalších známostí. Patřila mezi ně i o dvacet let mladší herečka Klára Jandová, která se nejvíce proslavila v seriálech Rodinná pouta a Velmi křehké vztahy. Chodili spolu jeden rok. Konec života pak prožil s přítelkyní Martinou. Pešek si života zkrátka uměl užívat. Díky podnikání vydělal velké peníze, které ale dokázal bez mrknutí oka roztočit. „Michal byl prostě hráč. Někdy mu to vyšlo, jindy pohořel. Pamatuji si, jak hrál v Casinu a vyhrál 900 tisíc korun. Majitel mu okamžitě začal nalívat a já ho varoval: Přestaň a pojď domů. Nedal si říct a prohrál 800 tisíc,“ vzpomínal Krejčí s tím, že peníze Michala navzdory všemu nezkazily.
Jezdil ve Ferrari, měl dokonce dvě, a když se jej někdo zeptal, jaký je rozdíl mezi boháčem a chuďasem, odpověděl: „V kvalitě života žádný, jen na tom kontě máte víc těch nul.“ A na otázku, kolik má peněz, Pešek odpovídal: „Jen to, co mám v peněžence. Tamto pořád někde lítá ve vzduchu a vlastně ani nevím, kolik to je.“ Druhým domovem se Michalu Peškovi stalo Nizozemí, do Čech se ale pravidelně a rád vracel. Ke konci jeho života začaly pronikat zprávy, že má v podnikání velké problémy. Bohužel to nebylo to jediné, co ho postihlo. Onemocněl totiž rakovinou plic. Nemoc mu lékaři diagnostikovali pouhé dva týdny poté, co pohřbil svého tatínka. Statečně s ní bojoval dlouhých šest let. Kombinoval moderní léčbu s alternativní. Pouhý měsíc po chemoterapiích stihl složit státnice na vysoké škole a obhájit bakalářku.
Pohřeb si sám režíroval
První, kdo se o nemoci dozvěděl, byl jeho kamarád Upír Krejčí. „Chtěli mu plíci vzít, on odmítl, a tak ten nádor nechali zapouzdřit, a povedlo se. Možná to byla ale chyba,“ vzpomínal Krejčí. Rakovina se totiž po nějakém čase rozbujela v celém těle a Michal jel do Prahy na operaci. „Ani mi neřekl, jak dopadla. Až po pár dnech mi zavolal, to už zase z Holandska,“ pokračoval Krejčí. „Kamaráde, je to v prrr… Je to rozjetý, žádnej doktor na světě s tím nic neudělá,“ řekl tehdy do telefonu. „Potom mi volal 13. října a přál k narozeninám. Měl jsem ohromnou radost. Ať mu bylo sebehůř, nikdy neztratil humor. My jsme spolu vlastně byli spojeni takovou humoristickou pupeční šňůrou. Ať šlo o jakékoli téma, prosívali jsme a prosívali, až stejně z toho tématu zbyl jenom humor,“ vysvětloval Krejčí.
Poslední dny svého života byl již Michal Pešek slepý. Zákeřné nemoci podlehl dne 7. května 2012 v rodné Praze. Zemřel doma, obklopen těmi, kteří ho měli rádi, pouhé tři dny po svých padesátých třetích narozeninách. Odcházel smířený a vyrovnaný. Celý scénář pohřbu si dopředu připravil. Ten se pak přesně podle plánu konal ve strašnickém krematoriu.
Zdroje:
