Článek
Americká kráska se narodila 29. dubna 1958 v Santa Aně v Kalifornii jako druhé ze čtyř dětí Donny Jean, rozené Taverna, ženy v domácnosti, a Richarda Pfeiffera, dodavatele klimatizací. Rodiče pocházeli ze Severní Dakoty, předky ale měli ze všech možných koutů světa. „Můj otec byl Holanďan, Ir a Němec a moje matka je Švýcarka a Švédka - tolik věcí, které nedokážu sledovat. Mám opravdovou irskou povahu. Jsem velmi organizovaná jako Němci a také mám to, co lidé říkají, že Švédové mají - že to vypadá, jako by drželi tajemství,“ říká o svých rodových kořenech herečka.
Připadá si jak Kačer Donald
Když byla Michelle malá, rodina se přestěhovala do Midway City, města vzdáleného jedenáct kilometrů od jejího rodiště. Tady strávila dětství. Jak sama říká, byla divoká a upřednostňovala klučičí kolektivy. Ostatně byla i o hodně vyšší než ostatní dívky. „Ve zprávách o pokroku učitelé vždy psali, že jsem příliš mluvila a byla jsem největší ve třídě – jako by to bylo něco, na co bych mohla být hrdá,“ vzpomíná na tuto dobu Michelle, která je mimo jiné známá tím, že je nepřiměřeně kritická ke svému vzhledu. Opakovaně o sobě kupříkladu tvrdila, že vypadá jako Kačer Donald. Její mladší sestra DeDee k tomu říká: „Rozhodně byla považována za nejhezčí v rodině,“ přesto, jak dále dodává, si jen stěží představovala, že se stane budoucí bohyní krásy. „V době, kdy se dostala na střední školu ve Fountain Valley, nevěděla, jak je krásná. Byla to typická středoškolačka, která byla shodou okolností nádherná. Měla přítele, a když jí to nevyšlo, měla jiného. Ale nebylo to tak, že bychom měli dvacet kluků za dveřmi,“ přibližuje sestřino mládí dále DeDee.
Michelle Pfeiffer v roce 1979
Michelle střední školu absolvovala v roce 1976. Pracovala jako pokladní v supermarketu Vons a zároveň navštěvovala vysokou školu Golden West College. Začala ale snít o dráze herečky, a tak po roce studia psychologie zanechala a přihlásila se do soutěže krásy, protože se chtěla setkat s hollywoodským agentem, který byl jedním z porotců. Okresní Miss Orange County skutečně vyhrála a ve stejném roce skončila šestá v soutěži Miss California. Po těchto soutěžích už neponechávala nic náhodě, přestěhovala se do Hollywoodu, brala kurzy herectví, našla si agenta, chodila na konkurzy a začala se ucházet o televizní a filmové role. Brzy slavila první úspěchy a získala pár roliček v televizi. Následně získala vedlejší role ve filmech Znovu se zamilovat a Charlie Chan a prokletí dračí královny.
Z trháku byl propadák
Její hvězda začala pomalu a jistě stoupat. A právě tehdy, v roce 1981, se hledala představitelka hlavní ženské role pro film Pomáda 2, který se měl stát největším trhákem počátku osmdesátých let. Rýsovaly se paralely s bitvou o roli Scarlett O'Harové, byť už tehdy muselo být všem jasné, že snímek se jen stěží zařadí do stejné ligy. Michelle šla na konkurz, ale opravdu vnitřně cítila, že na to nemá, jelikož není tanečnice. Režisérka Patricia Birch si však myslela, že pro roli má ty správné předpoklady, a tvrdě si ji prosadila. A tak se zMichelle stala Stephanie, vůdkyně motorkářského gangu zvaného Pink Lady. Tančila, zpívala a opravdu byla docela dobrá. Pomáda 2 byl však neskutečný propadák. Hereččin výkon naštěstí kritika přijala velmi dobře. Noviny New York Times k němu poznamenaly: „I když je slečna Pfeiffer relativním nováčkem na plátně, dokáže vypadat mnohem bezstarostněji a pohodlněji než kdokoli jiný v obsazení“ Skutečnost, že byla s filmem spojována, však hereččinu kariéru poškozovala. Hrozilo, že ji nikdo nebude chtít zaměstnat.
Herečka v roce 1985
Příšerný film bohužel viděl i režisér Brian De Palma, který se právě chystal točit film Zjizvená tvář, k němuž napsal scénář nadějný Oliver Stone. Michelle se zajímala o roli ledové krásky Elvíry, přítelkyně drogového bosse Tonyho Montany, posedlé koksem. De Palma ji bez obalu odmítl. Naštěstí tu byl producent, kterého v Pomádě pozitivně zaujala, a ten na režiséra naléhal tak dlouho, až jí dal šanci a pozval ji na zkoušku. Michelle se strašlivě bála svého hereckého kolegy Al Pacina, přesto si De Palmu získala.
Byla v tomto filmu plném násilí skvělá. Mrzutá, frustrovaná, s myslí poškozenou kokainem. Její zuřivé hádky s Al Pacinem v koupelně působily tak reálně, že divák měl pocit, jako by se do nich vměšoval. Film byl komerčně úspěšným a stal se kultovním.
Z filmu do filmu
V roce 1985 získala roli v příběhu o lásce, která se nemůže dočkat naplnění. Ve filmu Jestřábí žena se coby krásná Isabela v noci mění v jestřába. Role byla pro křehkou herečku jako stvořená. Po několika dalších rolích v komerčně nepříliš úspěšných filmech zabodovala jako Sukie Ridgemont v hororové komedii Čarodějky z Eastwicku po boku Jacka Nicholsona, Cher a Susan Sarandon. Film získal pozitivní recenze a jen ve Spojených státech vydělal téměř šedesát čtyři milionů dolarů.
Pro Michelle nastalo období největší slávy. V roce 1988 ji obsadil Jonathan Demme do krimi komedie Manželství s mafií. Zahrála si zde vdovu po zavražděném gangsterovi Angelu de Marco. S kudrnatou tmavou parukou a brooklynským přízvukem se v této netypické roli dopracovala ke své první nominaci na Zlatý glóbus pro nejlepší herečku, čímž začala šestiletá série po sobě jdoucích nominací na tuto cenu.
Hned na to se objevila jako ctnostná oběť Madame de Tourvel v jedné z nejzdařilejších filmových adaptací Nebezpečných známostí. Její výkon v tomto historickém dramatu byl oceněn nominací na Oscara. Do třetice odlišných žánrů v průběhu stejného roku si zahrála elegantní restauratérku v Tequila Sunrise. Během natáčení ale zažila tvůrčí a osobní neshody s režisérem Robertem Townem, který ji později popsal jako nejobtížnější herečku, se kterou kdy pracoval.
Štěstí ve hře, smůla v lásce
Zatím co se rok 1988 stal velmi významným v hereččině kariéře, v osobním životě to už bylo horší. Rozpadl se jí vztah s hercem a režisérem Peterem Hortonem, kterého potkala na počátku své kariéry a ve svých dvaceti dvou letech se za něj provdala. Oba ale upřednostňovali práci před osobním životem, a právě v tomto roce se rozhodli žít odděleně. Rozvod následoval po dvou letech. Michelle měla v době natáčení Nebezpečných známostí pletky se svým filmových kolegou Johnem Malkovichem. Herec byla ale v té době ženatý, a tak měl románek pouze jepičí život. Na tři roky se pak jejím přítelem stal herec a producent Fisher Stevens, se kterým se seznámila během newyorského shakespearovského festivalu.
Michelle Pfeiffer a Fisher Stevens v roce 1990
Herecky se Michelle nadále více než dařilo. Za roli barové zpěvačky Susie Diamond v romantickém dramatu Báječní Bakerovi hoši získala další nominaci na Oscara. Všechny písničky, které se ve filmu objevily, sama nazpívala. Prošla kvůli tomu čtyřměsíčním intenzívním hlasovým tréninkem. Film nebyl příliš komerčně úspěšný, kritika ale herečku vynášela do nebe. Přirovnávala ji k Marylin Monroe ve filmu Někdo to rád horké.
V roce 1990 Michelle založila vlastní filmovou společnost Via Rosa Productions. Ve stejném roce začala vydělávat jeden milion dolarů za film a přijala roli sovětské knižní redaktorky Káti Orlové ve filmové adaptaci románu Johna le Carrého Ruský dům se Seanem Connerym v hlavní roli. Úloha vyžadovala osvojení ruského přízvuku. Film nebyl nijak obzvlášť úspěšný, herečce ale přinesl další nominaci na Zlatý glóbus. O rok později se opětovně sešla s Al Pacinem v romantické komedii Frankie a Johny. Za roli servírky Frankie obdržela opět nominaci. Mnozí ale poukazovali na skutečnost, že herečka je příliš krásná na to, aby hrála pouhou servírku. Kate Bates, původní Frankie na Brodwayi, se také netajila zklamáním nad výběrem producentů. Sama Michell uvedla, že roli přijala právě proto, že to od ní nikdo neočekával. Jednou ostatně řekla, že nerada přijímá okouzlující role, neboť jen málo z nich považuje za přesvědčivé. Přiznala, že ji baví hrát nedokonalé, zlé a trochu kýčovité ženy.
Nejlepší ze všech koček
Pak už na ni čekala záporná postava Kočičí ženy a roztržité zakomplexované sekretářky Seliny Kyle v jednom v Burtonově superhrdinském filmu Batman se vrací. Pro tuto roli tvrdě trénovala bojová umění a kixbox, bohatě se jí to ale vyplatilo. Kritika i fanoušci ji dodnes označují za nejlepší Catwoman všech dob. Její černý latexový kostým vycházející z Burtonovy skici je považován za nejikoničtější podobu této postavy. Film byl zároveň obrovským kasovním trhákem a celosvětově vydělal přes dvě stě šedesát sedm milionů dolarů.
Michelle Pfeiffer v roce 2007
O rok později získala Michelle svoji další nominaci na Oscara za film Pole lásky, odehrávající se v době zavraždění Johna Fitzgeralda Kennedyho. Ve stejném roce se obléká pro změnu do historického kostýmu a mění se v hraběnku Olšanskou, narušující vztah mezi Danielem Day-Lewisem a Winonou Ryder, v Scorseseho snímku Věk nevinnosti, odehrávajícím se v New Yorku v sedmdesátých letech devatenáctého století. Za svůj výkon obdržela opět řadu ocenění, včetně další nominace na Zlatý glóbus.
Štěstí přinesla schůzka naslepo
Rok 1993 se stal přelomovým v hereččině osobním životě. Jednoho dne se totiž vypravila na schůzku naslepo s televizním producentem a scenáristou Davidem E. Kelleyem, začala s ním chodit a již v listopadu se za něj provdala. Pár si také záhy adoptoval holčičku Claudii Rose. Dívku si Michelle chtěla adoptovat už před tím, než se seznámila s Kelleyem. Narodila se již v březnu mladé zdravotní sestře v New Yorku, která se nedokázala postarat o všechny své děti. V srpnu 1994 se pak manželskému páru narodil ještě biologický syn John Henry, pojmenovaný po svém dědečkovi a hereččině tchánovi, trenérovi Hokejové síně slávy spojených států Johnu Henrymu „Jackovi“ Kelleymu. To ale nebylo překážkou k tomu, aby se Michelle ve stejném roce neobjevila po boku Jacka Nicholsona v romantickém hororu Vlk. V druhé polovině devadesátých let pak hrála kupříkladu ve filmech Nebezpečné myšlenky, Intimní detaily, kde byl jejím spoluhráčem Robert Redford, Zraceni v moři, tentokráte po boku Whoopi Goldberg, a konečně v Druhé šanci společně s Brucem Willisem.
Michelle Pfeiffer a David E. Kelley
Odešla do důchodu
V roce 1999 začala Michelle pomalu rozpouštět svoji filmovou produkční společnost a odešla do částečného důchodu, aby mohla trávit více času se svými dětmi a rodinou. Později k tomuto období řekla, že měla v úmyslu začít znovu hodně pracovat, až její děti odejdou na vysokou školu. Z filmového plátna ale úplně nezmizela. V roce 2001 kupříkladu ztvárnila právničku Ritu v dramatu Jmenuji se Sam. Ve filmu ji ovšem mírně zastínil Sean Penn. Dále se objevila například ve filmech Bílý oleandr, Hvězdný prach či Temné stíny. Na výsluní ji v roce 2017 po delší době navrátily snímky jako Kde je Kyra?, Matka a Vražda v Orient expresu. Za roli Ruth Madoff ve filmu Čaroděj ze země lží získala svoji první nominaci na cenu Primetime Emmy. V roce 2020 pak získala svou osmou nominaci na Zlatý glóbus za film Po francouzsku. Filmová kariéra se tak herečce již opět rozjíždí na plné obrátky.
Zdroje:
