Článek
Milan Chladil se narodil 8. února 1931 do rodiny zajištěného brněnského krejčovského mistra. Byl jedináček a přísný tatínek jej oblékal jako panenku. Malý Milan ale rozhodně neseděl v koutě, naopak, byl to temperamentní Moravák, posedlý jakýmkoli sportem. Nejvíc fotbalem. Vynikal ale i v tenisu, házené či volejbalu. Ještě za války bohužel prodělal silnou revmatickou horečku a pohyboval se na hranici života a smrti. Přežil a dlouho se zdálo, že bez následků. Tatínek jej vedl k řemeslu a nechal ho vyučit krejčím. Milan tím neskončil a ještě si doplnil obchodní školu. Zároveň jej ale velmi lákala muzika a po vyučení začal zpívat v orchestru Erika Knirsche. Po pěti letech se rozhodl, že se zpěvu bude věnovat naplno a přihlásil se ke studiu na brněnské konzervatoři. Studia zakončil v Praze. Dle mínění pamětníků ale žádnou školu nepotřeboval, tak byl dobrý. On si to ovšem asi nemyslel a po konzervatoři ještě bral soukromé hodiny zpěvu u Konstantina Karenina.
Prvním sólistou u Vlacha
Během studií zpíval pod taktovkou Zdeňka Bartáka a krátce v jazzové kapele skladatele, pianisty a dirigenta Kamila Hály. Neměl mnoho peněz, zpíval proto každý večer a navíc dělal bedňáka. Zrodil se ale jeho první hit Granada a tehdy si jej povšiml Karel Vlach a nabídl mu spolupráci. Chladil se stal prvním sólistou. Opravdový zlom v jeho kariéře nastal ve chvíli, kdy do Vlachova orchestru přišla Yvetta Simonová a nazpívala s ním duet O nás dvou už Goethe psal. Stali se rázem velmi populární dvojicí a společných písní měli nakonec na kontě celou řadu. Kromě již zmíněné k nim patřily My dva a čas, Sladké hlouposti, Až na severní pól, Děti z Pirea, Kde je tvůj pláč, Santa Anna Maria nebo Sentimentální. Milan Chladil působil v orchestru dlouhých dvacet osm let až do své předčasné smrti. Výsledkem dlouhodobé spolupráce s Karlem Vlachem bylo asi tři sta padesát nahrávek různých písní, mnoho nahrávek pro Československý rozhlas a Československou televizi.
Chladil dokonce žil s rodinou, manželkou Aninkou a dcerou Alexandrou, ve stejném věžáku, kde měli byty i Vlach a Yvetta Simonová.
Kromě svého mateřského Orchestru Karla Vlacha Milan s Yvettou příležitostně vystupovali i s různými dalšími tanečními orchestry, kupříkladu s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, Orchestrem Československé televize nebo Orchestrem Václava Hybše. Milan zpíval rovněž s vlastní kapelou. Své uplatnění našel i jako muzikálový a operetní zpěvák, zejména v Hudebním divadle Karlín. V šedesátých letech si zazpíval i v několika filmech a inscenacích, například v Revue pro banjo, Zelené pro Kmocha nebo Písničkách roku. Spoluzakládal kapely Metronom, Šest strýců a Kapelu Vladislava Slunéčka. Posluchači jej milovali. Pravidelně se společně s Yvettou Simonovou umisťoval na předním příčkách v rozmanitých anketách. V roce 1964 on sám v anketě Zlatý slavík skončil na druhém místě hned za Karlem Gottem.
Veselý společník a neúnavný pracant
Obrovské množství textů, které měl v repertoáru, bylo patrně příčinou toho, že mu občas vypadla nějaká ta slova. A jak vzpomíná Yvetta Simonová, to byl to důvod, proč se při koncertech na ni upřeně díval, a tak se zdálo, že na ni vrhá milostné pohledy. Kvůli tomu se mnozí domnívali, že tvoří pár i v soukromí, což ovšem nebyla pravda.
Ve svém volném čase se Milan Chladil nadále věnoval sportu. Sbíral ale také plnící pera a uměl skvěle šít. Podle nedoložených tvrzení dokonce vystupoval v oblecích, které si sám ušil. Asi by na tom ostatně nebylo nic divného, vždyť se krejčovině vyučil.
Byl zábavný, vtipný a miloval život. „Byl to bodrý Moravan, měl v sobě spoustu energie a temperamentu. Žil dva životy najednou. Miloval společnost a zábavu. Když jsme jezdili po republice, znal všechny restaurace. Rovnou zamířil do kuchyně, kde ho všichni dobře znali, poplácal holky po zadečku, podíval se, co vaří dobrého, ochutnal a ony byly v sedmém nebi. Během chvíle se stůl, u kterého jsme seděli, prohýbal jídlem. Díky němu jsme byli obslouženi hned. On to s lidmi prostě uměl,“ vzpomínala na něj v jednom z rozhovorů Yvetta Simonová. Chladil byl navíc neuvěřitelný dříč, který se mnohdy přepínal. Dle slov Simonové nehleděl na volno, svátky, dovolené, neznal žádný odpočinek. Chtěl zpívat a vydělávat peníze. Jezdil tak z jednoho koncertu na druhý a třeba k MDŽ měli třeba až čtyři koncerty za den, což bylo pro jeho pěveckou kolegyni dost tvrdé. Milan byl ale i dobrý manažer, dokázal zprostředkovat cokoli, vyjít s kýmkoli. Pracovitost se mu nakonec stala osudnou. Revmatická horečka, kterou kdysi prodělal, poznamenala jeho srdce. Byl prý doslova zázrak, že žil tak dlouho, byť zemřel velmi mladý.
Naposledy zpíval na Kašperských Horách
Srdce jej definitivně zradilo v pouhých třiapadesáti letech. Mrtvé tělo Milana Chladila bylo nalezeno v autě po společném koncertu s pěveckou kolegyní Yvettou Simonovou. Stalo se tak dne 28. června 1984. „Jeli jsme zrovna plzeňskou šňůru a končili v Kašperských horách. Vystoupení jsme normálně odehráli, všechno bylo jako vždycky. Milan ještě vtipkoval, koupil si dvě noční košile, které si velmi pochvaloval, ale mně se tedy vůbec nelíbily. On se do nich převlékl, aby nám dokázal, že mu opravdu sluší. Já mu zopakovala, že mě to opravdu nenadchlo a v duchu politovala jeho manželku. Rozloučili jsme se a nasedli do aut. Nevím, proč jsme tenkrát byli každý sám,“ přiblížila před časem Yvetta Simonová osudný večer redaktorovi webu CNN Prima NEWS.
Po cestě domů se však začaly dít divné věci. Milanu Chladilovi možná už nebylo dobře, cítil se unavený a během cesty odpočíval. „Milan mě asi dvakrát předjel, říkala jsem si, co dělá. Chvíli jsme jeli vedle sebe, tak jsem otevřela okénko a zeptala se, jestli něco nepotřebuje. Řekl mi, že je v pořádku, že jen odpočívá, ale myslím, že už mu asi nebylo dobře. Pak mě předjel naposledy, zamával, a to bylo naposledy, co jsme se viděli. Zemřel ještě tu noc v autě. Asi cítil, že něco není v pořádku, měl namířeno do nemocnice na Bulovku,“ prozradila Yvetta.
Milan Chladil
Do nemocnice Milan Chladil již nedojel, ještě stačil zastavit, pak v autě zkolaboval a navzdory přivolané záchrance lékaři konstatovali smrt. Pro všechny byl jeho náhlý skon obrovským šokem. „On měl dvakrát revmatickou horečku, to srdíčko už tím pádem nebylo v pořádku a nefungovalo tak, jak by mělo. Ale bylo to tak nečekané… Hrozné… Odešel přesně měsíc po své mamince. V květnu jsme byli na jejím pohřbu, v červnu jsme pochovali Milana,“ vzpomínala Simonová.
Chladilova pohřbu ve strašnickém krematoriu se zúčastnily ohromné davy lidí. Na poslední cestě ho vyprovázela Hašlerova píseň Ta naše písnička česká, kterou několik let předtím nahrál na gramodesku s orchestrem Václava Hybše a jež ho tehdy dojala k slzám. Skutečnost, že populární zpěvák opustil tento svět tak záhy, dala vzniknout legendě. Ta praví, že skutečnou příčinou jeho smrti byla dávná kletba. Tu na něj měla uvrhnout babička dívky, kterou zpěvák při nehodě nechtěně usmrtil. V mládí měl autem srazit sedmnáctileté děvče. Nejel rychle, ani nebyl opilý, zničehonic mu vběhla po kola. Ač tedy za tragickou nehodu nemohl, babička nebohé dívenky jej měla proklít. A to prý nebylo vše. Před posledním koncertem si Milan Chladil měl vyrazit do přírody, na cestě ale potkal smuteční průvod, což bylo také velmi zlé znamení.
Hrob Milana Chladila
Slavný zpěvák dnes odpočívá na hřbitově ve Střešovicích a dodnes nám jej připomínají jeho sólové hity i slavné duety s Yvettou Simonovou.
Zdroje:
