Článek
Rodným městem Milana Karpíška se staly Pardubice. V tomto městě proslulém perníkem poprvé z plna hrdla zakřičel dne 14. června 1928. Již jako malý chlapec se rozhodl, že bude zpěvákem. Hudbu totiž nadevšecko miloval. Navštěvoval soukromé hodiny a protože měl skutečný talent, stal se sboristou Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. V roce 1947 byl přijat již jako sólista do Slezského divadla v Opavě, odkud přešel na počátku padesátých let do Státního divadla v Ostravě. Pak na něj již čekala Praha. Nejprve začal vystupovat na prknech Hudebního divadla v Karlíně a od 1. října 1958 byl přijat mezi členy opery pražského Národního divadla. Na první scéně setrval až do odchodu do důchodu na počátku devadesátých let. Nadále tu ale hostoval.
Měl talent i na hraní
Za svůj život ztvárnil jako tenor mnoho operních rolí, byl ale rovněž talentovaným hercem. Do české kinematografie vstoupil poprvé v roce 1955. Zahrál si redaktora v komedii Martina Friče Nechte to na mně s Oldřichem Novým v hlavní roli. Ještě tentýž rok se objevil na stříbrném plátně znovu. V krátkometrážním hraném dokumentárním příběhu o novém československém zdravotnictví Něco se tu změnilo ztvárnil mladého muže. I v tomto filmu připadla ovšem hlavní úloha na Oldřicha Nového. Pak na Milana Karpíška režiséři na dvacet let pozapomněli. Do kin se nepřímo vrátil až ve chvíli, kdy za Ladislava Peška nazpíval principála komediantů v Kašíkově filmovém zpracování Prodané nevěsty. V roce 1979 získal roli Enrica Carusa v Božské Emě, zpíval za něj však Jiří Zahradníček. Režisér Miloš Forman jej následně obsadil do svého slavného oscarového filmu Amadeus, který se natáčel v Praze.
Milan Karpíšek
Škrtič s černou punčochou
Pak na Milana Karpíška čekala jeho jediná hlavní a zároveň také životní role. Psal se rok 1986, když mu režisér Otakar Fuka nabídl titulního a náročného sadistického a sexuálního vraha Miroslava Opatovského v Černé punčoše, inspirované skutečnými vraždami z osmdesátých let, ke kterým došlo v severních Čechách a v Praze. Hlavní postavou psychologického dramatu je padesátiletý dámský krejčí, který pracuje v luxusním pražském salonu. Tento na první pohled spořádaný člověk a oddaný manžel je ve skutečnosti sexuální sadista. Kombinace stresu s nespokojeností se životem a věčným ponižováním ze strany krásných manekýn spustí vražedné šílenství. Jednoho dne se frustrovaný krejčí neovládne a zaškrtí fotografku Moniku, pak svým skrytým touhám již nedokáže odolat a zabíjí znovu a znovu.
Josefovi Kubíčkovi mladý Brůna stačil
Škrtiče Opatovského si původně měl zahrát Josef Kubíček, známý coby mladý Brůna z kultovní Studny. Kubíček ale s díky odmítl, nechtěl být zaškatulkován jako psychopat. Jeho obavy byly, jak se záhy ukázalo, zcela oprávněné.
Operní zpěvák Karpíšek ale roli přijal s nadšením. Výborně se připravil a do úlohy vraha se natolik ponořil, že se jej báli i jeho herečtí kolegové, tedy především kolegyně. Olga Hrubá, neherečka, povoláním profesionální vizážistka, která si zahrála jednu z obětí, učitelku hudby Martu, měla během natáčení opravdu nahnáno. Bála se, že ji Karpíšek skutečně uškrtí. Scéna se navíc neustále opakovala a ona tak s filmovým vrahem byla nucena trávit nekonečných pět dní. Na tuto svoji zkušenost později vzpomínala: „Pan Karpíšek bral svoji roli strašně vážně, škrtil mě tak vehementně, že jsem se ho místy opravdu bála, a ani umřít nebylo jednoduché, můj skon si vyžádal pět natáčecích dnů.“ Zajímavostí je, že když v roce 2002 po hercově smrti film reprízovali v televizi, dva dni nato Olgu Hrubou přepadl neznámý chlap na ulici a okradl ji. Když událost následně hlásila na policii, uniformovaní muži si ji chvíli prohlíželi a pak se jeden z nich zeptal: „Nejste vy ta uškrcená z toho filmu?“
Zpíval až do konce
Milan Karpíšek bohužel zažil to, čeho se Josef Kubíček tolik obával, byl zaškatulkován do role brutálního vraha. Této nálepky se nezbavil po zbytek svého života. Dobírali si jej kolegové z divadla, kteří na něj na chodbě volali vrahu. Jeden z režisérů mu při zkoušce na operu dokonce řekl: „Celkem dobré, ale ten vrah ti šel lépe.“
Životní role Miroslava Opatovského se tak nakonec stala jeho poslední. Lidé si jej zafixovali jako vraždící monstrum a to se pro roli kupříkladu takového lékaře nehodilo. Žádnou jinou nabídku ze světa filmu již nedostal.
Kromě divadla a filmu se ale Milan Karpíšek uplatnil i v televizi jako zpěvák v operetních inscenacích. Učil rovněž na Státní konzervatoři v Praze. V soukromí žil s operetní zpěvačkou Irenou Drtinovou. Zemřel necelý měsíc před svými čtyřiasedmdesátými narozeninami dne 19. května 2002 v Praze. Na jevišti Národního divadla přitom stál ještě dva dny předtím coby Hauk - Šendorf v Janáčkově Věci Makropulos.
Zdroje:
