Článek
Hrával často vysoké úředníky, role ale nedostával velké, přesto se do paměti diváků dokázal vepsat. Na svět přišel v Třebíči dne 7. ledna 1935. V rodném městě také objevil svoji lásku k divadlu. „V Třebíči jsem totiž ani ne v patnácti letech v dnešním kině Sputnik začínal svou hereckou kariéru. Připadaly na mě role milovníků,“ přibližoval své počátky v rodném městě. Amatérsky hrál pět let a tato zkušenost jej přivedla k rozhodnutí stát se hereckým profesionálem. Po maturitě proto zamířil rovnou na Divadelní fakultu Akademie múzických umění do Prahy. Byl v té chvíli již poměrně zkušeným hercem. „Do osmnácti let jsem měl za sebou půlku světového repertoáru. Shakespeara, Moliéra, Goldoniho i ruské autory. Byla to ohromná průprava,“ řekl Riehs před lety.
Jihlava mu poskytla velké příležitosti
Hereckou školu úspěšně absolvoval v roce 1958. První angažmá na něj čekalo v Horáckém divadle v Jihlavě, kde působil v letech 1958 až 1962. Na tuto dobu velmi rád vzpomínal: „Byl jsem tam úplný kandrdas, přesto jsem ale hrál obrovské role, třeba měšťáka v Moliérově díle Měšťák šlechticem. Všude kolem byly mladé a krásné holky, jednu z nich jsem si pak vzal.“ Eva, rozená Veškrnová, v divadle tancovala. „V Jihlavě byl tehdy externí balet a já jsem byla za studií jeho členkou,“ zavzpomínala před časem. Nutno podotknout, že navzdory příjmení není tato žena v příbuzenském poměru s někdejší první dámou Dagmar Havlovou, rozenou Veškrnovou. Z manželství Milana a Evy vzešli dva synové.
Z Jihlavy odešel Milan Riehs do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, kde setrval do roku 1966. Právě v tomto roce jej oslovil legendární režisér Otomar Krejča, aby se stal členem nově vzniklého Divadla Za branou v Praze. Milan Riehs tam zaujal svými hereckými kreacemi v představeních Tři sestry, Ivanov nebo Lorenzaccio. Po zrušení Krejčovy scény v roce 1972 zůstal téměř rok bez angažmá. Poté nastoupil do Divadla S. K. Neumanna, dnešního Divadla pod Palmovkou, kde působil až do roku 1990. Představil se tu v řadě klasických i současných her. Po revoluci se vrátil do obnoveného Divadla Za branou II, kde pokračoval ve své herecké dráze až do chvíle, kdy bylo v roce 1994 opětovně zrušeno. Od té doby byl Milan Riehs hercem na volné noze. Pravidelně hostoval například v pražském Činoherním klubu.
Největší rolí byl udavač
Příležitost zahrát si ve filmu dostal až po svém příchodu do Prahy. Navzdory skutečnostem, že hrál ve filmech, které posbíraly osm Oscarů a osmnáct Českých lvů, filmaři mu příliš možností vyniknout nedali. Osazovali jej do vedlejších, malých a podružných rolí. Poprvé se objevil v kriminálce Dům ztracených duší z roku 1967, kde ztvárnil postavu znalce umění. Od počátku sedmé dekády začala jeho spolupráce s filmem nabírat obrátky, točil i několikrát ročně. Často hrával vysoké úředníky nebo lékaře. V tomto desetiletí ztvárnil rovněž svoji největší filmovou úlohu, a sice negativní postavu česko-německého emigranta Schmidta, vlastním jménem Bedřicha Šmída, v Kleinově špionážním dramatu Případ mrtvých spolužáků. Film z roku 1976 se odkazuje na legendární Krejčíkův film Vyšší princip. V jedné ze scén dokonce tento snímek právě běží v televizi a v jiné je na něj pro změnu odkazováno během televizní debaty. Oba filmy mají totiž společné téma a to udavačství a kolaboraci během druhé světové války.
Riehsovy další role již nepřekročily epizodní rozměr. Zahrál si v oscarovém filmu Miloše Formana Amadeus a po roce 1990 se objevil kupříkladu ve filmech Vladimíra Michálka Amerika, Zapomenuté světlo nebo Je třeba zabít Sekala.
Zahrál si seriálového generála
Na Milana Riehse nezapomínala ani televize, byť ani ona mu nesvěřovala velké a výrazné role. Diváci si jej mohou pamatovat ze seriálů Nemocnice na kraji města či Vlak dětství a naděje. Nezapomenutelný je jeho generál z Arabely. Spolupracoval rovněž s rozhlasem a dabingem.
Ve volném čase Milan Riehs jezdíval se ženou na chalupu do Kamenice u Jihlavy, kterou zakoupil již v roce 1962. „U nás v obci přispěl k vybudování pomníčku hudebnímu skladateli a muzikantovi Františku Vincenci Kramářovi,“ uvedla před časem starostka Kamenice Eva Jelenová. Pomníček vznikl právě na pozemku Milana Riehse. Jeho velkou zálibou byly také knihy. V Praze zanechal knihovnu s mnoha tisíci svazky. Miloval francouzské a na konci života i exotické spisovatele z Jižní Ameriky.
I přes mnohé zdravotní komplikace zůstal aktivní na divadelní scéně až do svých posledních let. Zemřel náhle ve spánku dne 23. července 2012 v Praze ve věku sedmdesáti sedmi let. Místo svého posledního odpočinku nalezl v rodné Třebíči.
Zdroje:
