Článek
„Nevadí mi, že mi říkají Pina, protože být milována, vás nikdy neobtěžuje,“ řekla v jednom z nedávných rozhovorů italská herečka Milena Vukotic. Za sebou má přitom řadu dramatických rolí a pracovala pod taktovkou nejednoho režiséra zvučného jména.
Dcera diplomata mládí procestovala
Milena Vukotic se narodila dne 23. dubna 1935 v Římě. Jak jméno napovídá, po otci je černohorského původu. Matka byla ovšem Italka. Jmenovala se Marta Nervi a byla známou klavíristkou. Také babička Gemma Luziani proslula jako klavíristka. Milenin otec byl dramatik a především diplomat. Od dětství tak cestovala po Evropě. Naučila se díky tomu rovnou pět různých jazyků. Vždy ji to ale táhlo k umění. Po vzoru matky a babičky se věnovala hře na klavír. Její první velkou láskou se však stal balet. Studovala jej spolu s dramatickým uměním v Londýně, ve Vídni a nakonec i v Paříži. V posledně jmenovaném městě pak na nějaký čas zakotvila i pracovně. Vstoupila do baletního sboru Pařížské opery u choreografa Rolanda Petita a poté do Grand Ballet du Marquis de Cuevas. Její štíhlá postava byla pro taneční kariéru ideální, jednoho dne však spatřila v kině Felliniho Silnici a vše se rázem změnilo. „Odcházela jsem z kina s duší vzhůru nohama a sugestivní radostí z toho, že jsem vstoupila do tohoto pohádkového světa. Od té doby ve mně zakořenilo přesvědčení, chtěla jsem s ním pracovat,“ popisovala Milena okamžik, kdy se rozhodla, že se bude věnovat výhradně herectví.
V roli ducha
Svůj filmový debut si odbyla v roce 1960 ve filmu Damiana Damianiho Najatý vrah. Z počátku musela bojovat s předsudky. Její nekonvenční krása nebyla pro některé režiséry dost dobrá. Během jednoho z konkurzů jí známý režisér Renato Castellani vmetl do obličeje následující slova: „Abyste mohla točit filmy, musíte být buď krásná jako Lollobrigida, nebo charismatická jako Magnani. Vy nejste ani jedno.“ Proroctví se naštěstí ukázalo jako liché. Milena sice nedostávala hlavní role a hrála spíše tiché služebné či sofistikované dámy z vyšší třídy, na nedostatek nabídek si ale stěžovat nemohla. V roce 1965 se jí splnil sen a ve filmu Giulietta a duchové se pracovně setkala se samotným Fellinim. S režisérem i jeho životní družkou, kterou nebyl nikdo jiný než představitelka Perinbaby Giulietta Masina, se přátelila až do konce jejich pozemské pouti.
Nafotila akty pro pánský časopis
Velkého talentu křehké herečky si povšimli i další významní filmaři své doby, jako byl Ettore Scola, Franco Zeffirelli či Bernardo Bertolucci. Na počátku sedmdesátých let se Milena stala múzou španělského mistra Luise Buñuela. Zahrála si v jeho filmech Nenápadný půvab buržoazie, Přízrak svobody a Ten tajemný předmět touhy. Od herečky dramatických rolí se s lehkostí přesunula k neobvyklým rolím v populárnějších komediích, které jí přinesly velký úspěch u publika. Jmenovat lze díla jako Moji přátelé a Moji přátelé II.
V roce 1975
V roce 1976 byla Milena Vukotic již velmi populární a dostalo se jí nabídky, aby zapózovala nahá pro pánský časopis Playboy. Svobodomyslná herečka nezaváhala a přijala. Výsledkem byly umělecké fotografie pořízené mezi díly Gustava Klimta. Nahotu Milena předvedla i ve snímku Bianco, rosso e Verdone, v němž ztvárnila prostitutku, jež se hlavnímu hrdinovi ukazuje nahá.
Pina byla její životní rolí
Pro většinu filmových diváků ale zůstává neoddělitelně spjata především s postavou Piny Fantozzi, submisivní manželky Uga Fantozziho v podání Paola Villaggia. Poprvé se v nehezkou ženušku proměnila v roce 1980 ve filmu Maléry pana účetního a již jí zůstala věrná až do posledního dílu z roku 1999, který u nás šel do kin pod názvem Pan účetní opět zasahuje. Na rozdíl od mnohých svých kolegů si spolupráci s Villaggiem dodnes pochvaluje. Řekla o něm: „Když na něj myslím, nemohu zapomenout na naše přátelství. Měla jsem tu čest přátelit se s ním po léta. Paolo byl mužem vzácného smyslu pro humor.“
V roce 2010
Poté, co přestala být filmovou Pinou, soustředila se Milena především na práci pro televizi. Stala se součástí seriálu Un medico in famiglia, v němž se objevovala až do roku 2016. Činná je však i v pokročilém věku a stále točí i filmy. V loňském roce obdržela Donatellova Davida za celoživotní dílo."Když mi řekli, že tuto cenu dostanu, přemýšlela jsem o všem, co bych mohla říct, abych vyjádřila své velké emoce. Nejspontánnější věcí byla okamžitě vděčnost, a to nejen vůči Filmové akademii, ale i vůči životu, který nám někdy dává výjimečný dar. Chtěla jsem tento dar věnovat své matce a otci, kteří mi vždy pomáhali žít můj sen, a to být schopna se vyjadřovat slovy a tancem," řekla herečka dojatě, když přebírala cenu a vysloužila si potlesk ve stoje.
V osobním životě je šťastná po boku o osm let mladšího Alfreda Baldiho. Filmového kritika a spisovatele poznala již v osmdesátých letech, trvalo ale dlouho, než se z nich stali manželé. Dlouhé namlouvání skončilo až v roce 2003 a od té chvíle tvoří nerozlučný pár. Děti však herečka nemá.
Zdroje:
