Článek
„…viděla malou rybičku, jak polykala vodičku.“ Tak si dobíraly holky v Herzově nezapomenutelné komedii Holky z porcelánu předsedu inventarizační komise. Komického Rybičku neztvárnil nikdo jiný než Mnislav Hofmann. Tento vzrůstem malý herec malých rolí spatřil světlo světa 24. března 1920 v Příbrami a bývá uváděn i jako Hoffman či Hofmann.
Hercem díky okupaci
Divadlu propadl již jako malé dítě a záhy začal hrát s příbramskými ochotníky. Možná by se ale nakonec věnoval úplně něčemu jinému, kdyby do jeho života nezasáhla válka. Jako student herectví se mohl vyhnout totálními nasazení na práci v nacistickém Německu, využil toho a přihlásil se na brněnskou Státní konzervatoř. Školu dokončil v roce 1946. V té době již čtyři roky hrál v brněnském souboru Komorní hry. Krátce po absolutoriu svůj profesionální život spojil s nově založeným Svobodným divadlem a Zemským národním divadlem. V době svého moravského angažmá si poprvé vyzkoušel práci před kamerou. Režisér Petr Mach mu svěřil malou roli podomka v ztřeštěné okupační komedii Nikdo nic neví. Filmový příběh vypráví o dobrodružství dvou pražských tramvajáků, kteří se snaží zachránit před malérem svou sousedku Věru. Jedná se o mimořádně zdařilý a zábavný film s groteskní nadsázkou. Na další filmovou nabídku si však Hofmann musel počkat dalších dvacet let.
Mezitím se v roce 1948 přesunul do Karlových Varů, kde v tamním Krajském oblastním divadle působil dvě sezóny nejen jako herec, ale i jako divadelní režisér. Následující čtyři roky byl v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, poté působil jednu sezónu jako ředitel Krajského oblastního divadla ve Varnsdorfu. Následovaly oblastní scény v Českém Těšíně, Liberci a Benešově. Shodou náhod se v roce 1959 rozhodlo, že nevyhovující divadelní scény v Benešově a Hořovicích nahradí nově založené divadlo v Příbrami, takže se Hofmann vrátil domů a už zde zůstal.
Normalizace jej nezničila
Od počátku šedesátých let začal spolupracovat s Československou televizí a v roce 1967 se konečně vrátil i před filmovou kameru. A rovnou v hlavní mužské roli! Karel Kachyňa jej obsadil do úlohy opovrhovaného, nemajetného a prťavého předsedy JZD Picina v dramatu z počátku padesátých let Noc nevěsty. Syrová balada z roku 1950 zachycuje střet dvou protikladných světů. Na jedné straně stojí svět po generace budovaných gruntů, náboženství, tradic a pověr, na té druhé jsou ti, kteří se rozhodli budovat novou společnost i za cenu zničení té staré. Autorem scénáře byl talentovaný Jan Procházka, kterému ale soudruzi postavu zahořklého a mstivého předsedy Picina neodpustili a stal se nežádoucím.
Pro samotného Mnislava Hofmanna ale představoval konec šedesátých a počátek sedmdesátých let dobu, kdy se jeho kinematografie konečně začala rozrůstat. Herecky těžil ze své fyziognomie – nápadně malé postavy, komických rysů v obličeji a zvláštního skřehotavého hlasu. Odehrál kolem dvaceti dalších menších až epizodních rolí ve filmech různých žánrů. Diváci si jej dodnes pamatují především díky spolupráci s režisérem Jurajem Herzem. Ten jej nejprve v roce 1974 obsadil do již vzpomínané úlohy předsedy inventarizační komise Rybičky v Holkách z porcelánu. Stejné jméno mu přidělil i o rok později v neméně úspěšné krimikomedii Holka na zabití. Mnislav Hofmann tu do děje vstupuje na samém závěru jako nový provozní.
Kromě svých rybičkovských rolí se na stříbrném plátně objevil kupříkladu v krimifilmu Smrt stopařek, který režisér Jindřich Polák natáčel na motivy skutečného kriminálního případu v Příbrami a herce měl tak rovnou po ruce. Právě pod vedením režiséra Poláka se Mnislav Hofmann s natáčením rozloučil. Stalo se tak v roce 1983 v seriálu Návštěvníci, kde si zahrál dědečka. Zemřel tak trochu pozapomenut v rodné Příbrami 29. srpna 1989 v pouhých šedesáti devíti letech. Jeho smrt tehdy médiím unikla a skutečnost, že již není mezi živými, vyšla na povrch až o dvacet let později.
Zdroje:
