Článek
„Petře, Petříčku, chlapče rozmilý, my bychom se k sobě tolik hodili,“ kdo by si nevybavil písničku z dílny Jaroslava Uhlíře, kterou pohádkovému Petru Máchalovi zpívá nešťastně zamilovaná knížecí dcera Adélka. Mladý mlynář v podání Vladimíra Dlouhého se totiž zakoukal do její starší vyzývavé a zlé sestry Angelíny, které přitom šlo jen o moc a o majetek. Jako v každé správné pohádce, i ve filmu S čerty nejsou žerty to dopadlo dobře. Petr prozřel a svatbu s ním nakonec slavila hodná Adélka.
Roli přinesly zkažené přijímačky
Krásnou princezničku ztvárnila šestnáctiletá neherečka Monika Stará, tehdy ještě Pelcová. Monika přišla na svět dne 18. prosince 1965 v Hranicích. Od mládí milovala divadlo a během střední školy ochotnicky hrála ve studiu při divadle Oldřicha Stibora v Olomouci. Není divu, že se po maturitě rozhodla pro studium DAMU. Měla bohužel smůlu a u přijímacích zkoušek neuspěla. Přesto jí změnily život. Během pohovorů zaujala režiséra Hynka Bočana, který do chystané pohádky cíleně hledal dvě princezny, které budou skutečnými protiklady. K tmavovlasé Daně Bartůňkové potřeboval světlovlasou dívku. Monika se zdála být tou pravou. „Asi deset dnů po zkouškách mi přišel telegram. Rychle jsem ho rozbalila a vykoukla na mě věta: Dostavte se na Barrandov tehdy a tehdy. Stop,“ líčila v jednom z rozhovorů, jak ke slavné roli přišla.
Kandidátek na postavu Adélky bylo více. Zvažovala se i Veronika Gajerová, Veronika Jeníková či Ilona Svobodová. Zvítězila Monika, snad to bylo i tím, že ona Adélku ani hrát nemusela, neboť sama byla podobně naivní jako její filmová postava. Jelikož ale měla silný moravský přízvuk, ve filmu za ni mluví Naďa Konvalinková.
Filmování pro začátečnici nebylo snadné
Monika filmovala poprvé v životě, a tak pro ni bylo vše nové a často i složitější než pro ostřílené herce. Hned během první natáčecí scény kaprál v podání Petra Nárožného omylem utrhl dvířka od kočáru a ona měla co dělat, aby nedostala záchvat smíchu. Ustála to, záběr nebylo třeba opakovat, ale i tak je patrné, že se jí od potlačovaného smíchu trochu třesou ramena. Nejobtížnější pro ni byla scéna, v níž se princezna snaží Petra Máchala schovat do skříně, jelikož se vůbec nedařilo sladit všechny příchody a odchody s otvíráním a zavíráním nábytku. Užila si také dost s koňmi. Musela se naučit jezdit, jenže stejně pro ni byl šok, když jí přivedli koně osedlaného dámským sedlem, aby na něm mohla sedět v šatech. Režisér si také v jednom záběru s pekelníky přál černé koně, a když dorazily hnědáci, nechal je přebarvit, načež začalo pršet a černá barva se začala smývat.
K Máchalovi měla blízko
Její herecká kolegyně Dana Bartůňková později tvrdila, že Monika se do Vladimíra Dlouhého nezamilovala jen před kamerou, ale i ve skutečném životě. „Ondra Vetchý a Mirek Dlouhý, velcí kamarádi už od konzervatoře, byli ve věku, kdy si dělali takzvané zářezy. Holky po nich šílely, mohli mít každou, na kterou si ukázali. V té době soutěžili, kdo bude mít lepší skóre, kdo jich víc sbalí. A když se na scéně objevila Monika, tedy Adélka, které bylo šestnáct let, bylo o zábavu postaráno. Krásná kořist. Oba zbystřili, kdo bude první,“ řekla tehdy redaktorovi webu Prima Ženy Dana s tím, že tak snadné to ale pánové neměli. „Monika byla cudná, nezkažená dívenka z Olomouce. Taková panenka. Celou dobu navíc byla pod dohledem svého tatínka, který tam pobýval s ní. Dopadlo to ale tak, jak už to v pohádkách bývá. Zamilovala se do Mirka. Byla to její první, a tudíž největší láska, na kterou se nezapomíná.“ Zatímco Monika prý vztah brala velmi vážně, pro Vladimíra Dlouhého se jednalo o pouhé zpestření natáčení. Když se rozešli, Monika to těžce nesla. Monika Stará tuto verzi ale popřela. Vždycky mluvila jen o kamarádství s hercem, který do svého světa jen tak někoho nepustil. Ji ale brával do divadla na svá představení. Vysvětloval jí třeba to, jak se učí své role, přiznal se jí k velké nervozitě a trémě. Mrzí ji, že i když si po dokončení natáčení ještě psali, později již nepřijala pozvání na hru, v níž hrál.
Pro Moniku Starou se Adélka stala první a zároveň i poslední filmovou rolí. Jakmile padla poslední klapka vrátila se do Olomouce, kde v té době žila, a vystudovala pedagogickou fakultu, obor čeština a hudební výchova. Jejím osudem se stala katedra. Nikdy toho ale nelitovala, neboť o možnosti, že by kromě herečky mohla být i učitelkou, uvažovala od dětství. Provdala se za spolužáka z gymnázia, který měl být její láskou již na škole, což by nasvědčovalo tomu, že s Dlouhým byli skutečně jen kamarády, a porodila dvě děti, dcery Kamilu a Nikolu. Manželství ale nakonec bohužel nevydrželo a dnes je již minulostí. Monika Stará se na veřejnosti objevuje již jen sporadicky. Žije si svůj soukromý život mimo svět kamer.
Zdroje:
