Článek
„Vyrostla štíhlá jedlička tam mezi modříny, zelená byla celičká od jara do zimy“, kdo by neznal popěvek kouzelného dědečka Mrazíka ze stejnojmenné ruské pohádky. Do postavy dobrotivého starce se převtělil herec Alexandr Chvylja, který patřil v někdejším Sovětském svazu k prominentním hercům. Ve skutečnosti byl ale Švéd. Narodil se jako Alexander Bressem dne 15. července 1905 ve vsi Alexandrovo-Šultino v Dněpropetrovské provincii na dnešní Ukrajině. Oba jeho rodiče byli švédští přistěhovalci. Otec Leopold pracoval jako strojník a náhle zemřel, když byly malému Sašovi pouhé dva roky. Matka zůstala sama na pět dětí. Budoucí herec tak zakusil nemálo bídy. Už jako teenager přijal jakoukoli práci, aby nějak pomohl rodině - byl nakladačem, číšníkem v hospodě nebo myl nádobí.
Z účetního hercem
Byl ale zároveň dobrým studentem. Po absolvování farní školy vystudoval střední železniční školu. Rád by pokračoval dál ve studiích, ale rodinná situace mu to nedovolila. Začal raději pracovat jako účetní na jižní dráze. V té době probíhala ukrajinizace a mladý muž se proto rozloučil se svým původním švédským příjmením. Od teď byl Alexandr Chvylja. Jméno Chvylja v ukrajinštině znamená vlnu. Mladý účetní si brzy uvědomil, že nechce strávit zbytek života na železnici, táhlo ho to k herectví. Při práci absolvoval dramatická studia, po nichž odešel do Charkova a stal se hercem ve zdejším divadle T. G. Ševčenka. Ve filmu debutoval v roce 1932, kdy jej režisér Alexandr Dovženko obsadil do jedné z rolí svého dramatu o výstavbě vodní elektrárny na Dněpru. Film nesl název Ivan. O několik let později byla herci svěřena jeho první hlavní role. Hrál lidového hrdinu Ustima Karmelyuka ve stejnojmenném historickém filmu. Talentovaného herce si všimli přední režiséři a od roku 1941 již dostával čím dál tím více příležitostí a začal pracovat pro různá filmová studia v zemi. V roce 1946 se rozhodl věnovat pouze filmovému herectví.
Vystříhali ho na zásah Stalina
Roku 1948 získal roli ve filmu Mladá garda, ale scény s jeho účastí byly vystřiženy na zásah samotného Stalina. Nelíbila se mu slova, která zazněla v jednom z rozhovorů, které Chvyljova postava vedla. Samotnému herci to ale nikterak neuškodilo. Již v roce 1950 obdržel Stalinovu cenu a od roku 1955 byl aktivním členem KSSS. Patřil mezi herce, které režim prosazoval a miloval. V roce 1963 se stal dokonce Národním umělcem RSFSR.
Alexandr Chvylja
Za svůj profesní život si stačil zahrát ve více než devíti desítkách filmů. Herecký typ z něj dělal ideálního hrdinu - velitele, statečného pilota, vedoucího ředitele podniku nebo tajemníka stranického výboru. Hrál mnoho korektních a příkladných postav. Sám ale tíhl k jiným, charakterovým rolím, snil o hraní v pohádkách a komediích. Nejvíce jej tak nakonec proslavila spolupráce s režisérem Alexandrem Rouem, který se specializoval na tradiční ruské pohádky. Chvylja patřil mezi jeho oblíbené herce. Poprvé spolu oba muži spolupracovali v roce 1953 na filmu Májová noc. Poté si Chvylja zahrál kupříkladu ve filmech Jak voják přemohl vodníka a v Království křivých zrcadel. Nejslavnější rolí je ale samozřejmě úloha Mrazíka ve stejnojmenném filmu. Snímek měl velký úspěch. Na festivalu v Benátkách získal hlavní cenu v kategorii filmů pro děti a mládež.
Spolupráce s Rouem tím ale neskončila. Herec se objevil v režisérových pohádkách Ohněm, vodou a trubkami, Krásná Varvara a Zlaté parohy.
Dědou Mrázem v Kremlu
Po bezprecedentním úspěchu filmu Mrazík získal Alexandr Chvylja status hlavního Dědy Mráze země. Umělec již překročil šedesátku, ale s radostí souhlasil s důležitým a čestným postem. Po dobu patnácti let se objevoval v této podobě před dětmi u vánočních stromků v Kremlu. Během zimních prázdnin nenatáčel a vedení mu poskytlo auto s osobním řidičem, aby Mrazík měl čas poblahopřát všem, kteří od něj očekávali zázrak. Bylo zřejmé, že herec měl z příjemné, ale přesto únavné práce velké potěšení. A děti Mrazíka zbožňovaly. Věřily mu a psaly dopisy. A čekaly netrpělivě na nové setkání.
V posledních letech se hercovo zdraví začalo zhoršovat. Bylo obtížné tančit a bavit se v těžkém kožešinovém kostýmu. Jednoho dne přivedl na vánoční představení náhradníka Romana Filippova, který byl o třicet let mladší, a kdyby se něco stalo, mohl by svého zkušeného kolegu nahradit. Filippov nejprve ve správných chvílích podporoval Chvylju, ale brzy se mu za jeho zády podařilo obsadit polovinu programu. Chvylja se urazil a přestal s mladým partnerem komunikovat. Ten jej v důsledku toho v úloze Dědy Mráze zcela nahradil a tuto báječnou pozici zastával pak více než dvacet let. Chvylja mu dokázal odpustit až krátce před smrtí.
Šťastné manželství ukončila smrt
Chvylja vždy tajil svůj osobní život. Jeho věrnou družkou byla herečka Anna Belousovová, se kterou žil šťastně třicet let. Když se jim narodila dcera, manželka opustila svou profesi a věnovala se pouze rodině.
Herec byl dlouho sužován astmatickými záchvaty, ale navzdory tomu, že se necítil dobře, pokračoval v práci. Posledním filmem s hercovou účastí, který byl uveden do kin za jeho života, bylo melodrama Semja Ivanovych, kde ztvárnil bývalého frontového generála. Nejlepší ruský Děda Mráz zemřel dne 17. října 1976 ve věku jednasedmdesáti let. Pohřben je na Kuncevském hřbitově. Manželka mu stála po boku až do konce.
Zdroje:
