Článek
Jednou z největších kriminalistických záhad v moderní japonské historii se stal případ únosu a vydírání známý jako Glico Morinaga. Záhadný jedinec nebo celá skupina, která si říkala Muž s 21 tvářemi, podle monstra z oblíbené japonské knihy autora detektivních románů Edogawa Rampo, vyhrožovala otrávením a dokonce skutečně i otrávila oblíbené japonské cukrovinky. Cílem teroru se staly dvě největší společnosti na výrobu cukrovinek Ezaki Glico a Morinaga. A také pár menších společností. Než hrůzovláda Muže s 21 tvářemi skončila, klesly společnostem zisky, lidé byli vyděšení a policie frustrovaná. Případ se nikdy nepodařilo vyřešit.
Záhadný únos ředitele společnosti
Společnost Ezaki Glico patří v zemi vycházejícího slunce k největším výrobcům cukrovinek. Korporace s mnoha milionovým obratem a se sídlem v Ósace prodává vše od zmrzliny po maso do hamburgerů. Nejvíce se ale proslavila svými cukrovinkami – pudinky, čokoládou Pocky a karamelkami Glico, vyrobenými ze zdraví prospěšného glykogenu. Dne 18. března 1984 se však společnost dostala do centra pozornosti z úplně jiného důvodu. Té noci vtrhli do domu prezidenta společnosti Katsuhisy Ezakiho dva ozbrojení muži v kápích. Svázali jeho manželku a dceru, přerušili telefonní linky a dokonce se vloupali i do sousedního domu, kde bydlela jeho matka a svázali ji také. Ezakiho vytáhli přímo z vany, naložili ho do auta a odvezli na předměstí Ósaky, kde ho drželi v odlehlém skladišti. Za jeho propuštění požadovali po společnosti milion jenů a sto kilogramů zlata. Než společnost stačila požadované výkupné zaplatit, Ezakimu se podařilo po dvou dnech v zajetí uprchnout. Všichni doufali, že pachatelé budou dopadeni a celý případ tím skončí. Ezaki však nebyl schopný policii poskytnout jakoukoliv stopu, která by k pachatelům vedla.
Karamelky Glico
Vše byl ale teprve začátek. Netrvalo to ani měsíc a někdo zapálil Ezakiho auto spolu s dalšími pěti firemními vozidly přímo před sídlem společnosti. Následně firmě kdosi poslal nádobu s kyselinou chlorovodíkovou. Novinové redakce po celém Japonsku zároveň obdržely kopie podivného dopisu. „K té hloupé policii,“ začal pisatel a pokračoval: „Jste idioti?… Kdybyste byli profíci, chytili byste nás. Protože máte tak vysoký handicap, dáme vám pár tipů.“ Dopis pokračoval dalšími podrobnostmi o zločinu – únikové auto bylo šedé, jídlo, které koupili, bylo ze supermarketu Daiei, jednoho z největších řetězců v Japonsku. „Měli bychom také unést šéfa prefekturní policie?“ divil se dále pisatel. Dopis byl podepsán kaijin nijuichi menso – což se zhruba překládá jako „Tajemný muž s 21 tvářemi“.
Noviny dopis zveřejnily. Během několika následujících měsíců publikovali i jeho pokračování. Byly jich desítky, plné posměšků, vtipů a dalších zbytečných vodítek. Některé sloužily k popichování policie. Jiné varovaly před dalšími potenciální zločiny. V dopise z poloviny května záhadný pisatel tvrdil, že ochutili několik balíčků bonbónů Glico kyanidem. Neupřesnil ovšem, o jaký druh jde.
O práci přišlo tisíc lidí
Společnost Glico okamžitě stáhla všechny své bonbóny, které následně otestovala s negativním výsledkem, nedokázala ale zachránit svou pověst. Lidé cukrovinky bojkotovali. Aktiva společnosti se propadla a následně přišlo o místo tisíc zaměstnanců.
Cukrovinky Pocki
Dopisy členů záhadného gangu a jejich taktiky byly teatrální, požadovali obrovské množství peněz, ale pak se nedostavili, aby si je vyzvedli. Neexistuje žádný důkaz, že by kdy nějaké peníze přijali. Jednou kupříkladu nařídili zaměstnancům společnosti Glico, aby se v určitou dobu dostavili do určité telefonní budky a čekali na zprávu, ale když se místo toho objevila maskovaná policie, nezavolali. „Mysleli jste si, že nás můžete oklamat, když jste se oblékli do modrých obleků svých milých obchodníků a chovali se jako mzdoví úředníci, ale ty záludné oči vás prozradily.“ napsali druhý den policii. „Nevzpomínáme si na případ, kdy by zločinci udělali z policie takové hlupáky,“ psaly pak japonské noviny.
Na chvíli si dal pauzu, pak udeřil znovu
V červnu přestal Muž s 21 tvářemi společnost Glico trápit. Zaslal dopis, že ředitel Ezaki již chodil dlouho se svěšenou hlavou, a firmě tak odpouští. Ačkoli se zdálo, že si japonští milovníci sladkostí mohou oddechnout, gang se nevzdal. Pouze se zaměřil na jiného cukrářského giganta. V září roku 1984 začal vydírat společnost Morinaga. Když odmítla zaplatit požadované peníze, dostaly japonské noviny výhružný dopis. „Maminkám po celém Japonsku: Na podzim, když je chuť k jídlu silná, jsou sladkosti opravdu vynikající. Když se řekne sladkost – bez ohledu na to, co říkáte – je to Morinaga. Přidali jsme speciální příchuť. Chuť kyanidu draselného je trochu hořká. Nezpůsobuje zubní kaz, takže sladkosti kupujte svým dětem. K těmto hořkým sladkostem jsme připojili upozornění, že obsahují jed. Dali jsme dvacet krabic do obchodů od Hakaty po Tokio.“
Morinaga chocoball
Policie zaplavila obchody s potravinami ve městech Kjóto, Ósaka, Kóbe a Tokio a jejich okolí a prohledávala regály a hledala otrávené bonbóny. A opravdu našla krabice s Morinaga Choco Balls a Angel Pies opatřené štítky „Nebezpečí, obsahuje jed. Zemřete, pokud to sníte. Záhadný muž s 21 tvářemi.“ Tentokrát byly bonbóny skutečně pozitivně testovány na kyanid.
Muž s kudrnatými vlasy nikdy nebyl identifikován
Akcie společnosti okamžitě klesly. Další dopisy navíc slibovaly, že pokud nezačnou obchody společnost okamžitě bojkotovat, objeví se další krabice, tentokrát neoznačené. Policie se zmobilizovala jako nikdy předtím. Všimli si, že Muž s 21 tvářemi má tendenci ozývat se v sobotu a neděli, a na čtyřicet tisíc policistů bylo povoláno do akce. Prohlíželi si video z bezpečnostních kamer z jednoho z obchodů s potravinami, které ukazovalo muže s kudrnatými vlasy, baseballovou čepicí a brýlemi, jak něco pokládá na polici. Nepodařilo se ho ale nikdy identifikovat. Vystopovali původ psacího stroje, na kterém byly dopisy napsány. Zveřejnili zvukový záznam vyděračského telefonátu s Morinagou, ve kterém žena s dítětem požadovali peníze, a dokonce zřídili speciální telefonní linky, aby lidé mohli volat a poslouchat ho. Ale každá stopa nakonec vychladla a vedla jen k dalšímu posměchu. Gang navíc začal vyhrožovat i dalším společnostem. Požadoval peníze od společností Fujiya a Surugaya.
Vše ukončila až sebevražda
V srpnu roku 1985 si dlouhodobý stres z nevyřešeného případu, tlak médií a veřejnosti a neustálé policejní neúspěchy vyžádaly krutou daň. Šéf ósacké policie Shoji Yamamoto zemřel poté, co si polil hlavu petrolejem a zapálil se. Muž s 21 tvářemi se po jeho smrti ozval naposledy. V dopise vyjádřil soustrast, ale i posměch, že jej policie ani po roce a půl nedokázala dopadnout. Od té chvíle se po skupině slehla zem.
Podezřelý muž zachycený kamerou
Během několika dalších let policie pokračovala v pátrání. Některé stopy ukazovaly na nechvalně proslulé gangy Yakuzy, jiné na pravicové či levicové extrémisty nebo severokorejské komunisty. Celkem policie vyšetřovala sto dvacet pět tisíc lidí a zabývala se více než dvaceti osmi tisíci typy. K ničemu ale přes veškerou snahu nedospěla. V roce 1995 vypršela promlčecí lhůta pro Ezakiho únos a v roce 2000 i na otrávené bonbóny. I kdyby tedy dnes byl tajemný Muž s 21 tvářemi a jeho komplicové vypátráni, nemohli by již být obviněni ani souzeni.
Zdroje:
