Článek
Na počátku dvacátého století napsal belgický dramatik a nositel Nobelovy ceny Maurice Maeterlinck poetickou hru Modrý pták. Netradiční pohádka vypráví příběh dvou dětí chudého drvoštěpa, chlapce Tyltyla a děvčátka Mytyly, které se vydaly na výpravu za ptákem přinášejícím štěstí. Královna světla jim daruje klobouk s kouzelným diamantem, jenž jim umožňuje vyvolávat duše všech věcí, živých i neživých. Na jejich cestě je doprovází lidské personifikace psa, kočky, vody, cukru, chleba, mléka a ohně. Navštěvují království minulosti a budoucnosti a královny noci a luxusu a na každém místě získávají více moudrosti. Nakonec zjistí, že modrý pták, kterého hledaly, byl celou dobu na jejich vlastním dvorku. Když jej posléze darují nemocnému děvčátku ze sousedství, které se z radosti nad ním uzdraví, pochopí, že štěstí pramení v lásce k člověku a ve vůli zmírnit jeho utrpení.
Pohádkový muzikál s ruskou účastí
Hra se stala vděčným námětem filmařů. První dvě adaptace vznikly ještě v éře němého filmu. Verze z roku 1940 byla natočena s tehdejší dětskou hvězdou Shirley Temple. V roce 1968 filmová práva získal americký producent Edward Lewis, který se rozhodl protentokráte příběh pojmout jako muzikál. V roce 1974, uprostřed nejtužší studené války, se dohodl s Leninfilmem na vytvoření mezinárodní koprodukce. Od té chvíle natáčení doprovázela jedna komplikace za druhou. Lewis zpočátku najal režiséra Arthura Penna, toho ale sovětské úřady považovaly za příliš liberálního. Režie se proto ujal apolitický George Cukor. Lewis přesvědčil sovětské studio ke koprodukci s příslibem, že ve filmu bude hrát Marlon Brando. To se ale neuskutečnilo. Nabízené role odmítly i Katharine Hepburn a Shirley MacLaine, které se obávaly, že by se nedokázaly vypořádat s ruským počasím a stravou. Z podobných důvodů se natáčení nechtěl účastnit ani David Bowie.
Hlavní roli královny světla, matky a čarodějnice nakonec přijala Elizabeth Taylor. Královnou noci se stala Jane Fonda, luxusu pro změnu Ava Gardner. Děvčátko Mytyl ztvárnila Patsy Kensit a jejího bratra Tyltyla Todd Lookinland.
Jeden malér za druhým
Film se natáčel v Moskvě a tehdejším Leningradu. Pracovní podmínky byly skutečně drsné. James Coco, původně obsazený jako pes Tylo, dokázal strávit jen chléb s máslem a nakonec utrpěl žlučníkový záchvat, který si vynutil jeho nahrazení Georgem Colem. Elizabeth Taylor se během natáčení potýkala s amébovou úplavicí a dehydratací.
Komunikace mezi ruským a americkým týmem byla téměř nemožná a George Cukor se chvílemi uchyloval k znakové řeči. Afroamerická herečka, představitelka kočky Tylette, byla ruskými pracovníky obviněna z praktik woodu, kterými se údajně snažila ovlivnit natáčení a štáb. Jane Fonda pro změnu narazila ve chvíli, kdy začala diskutovat o díle Karla Marxe. Litevský kameraman Jonas Gricius musel být nahrazen Freddiem Youngem, protože se během natáčení zjistilo, že nikdy předtím netočil na barevný film a nevěděl, jak se to dělá.
Film se Američanům nelíbil
Když tyto problémy způsobily zpoždění výroby o měsíc, 20th Century Fox nahradil producenta Lewise Paulem Maslanskym, který měl zkušenosti s natáčením v Sovětském svazu z Červeného stanu a mluvil rusky. Samotné natáčení nakonec probíhalo od 20. ledna do 11. srpna 1975. Film měl premiéru dne 5. května 1976. Na rozdíl od předchozích adaptací se však bohužel nedočkal pozitivní kritiky. Ani diváci jej nepřijali příliš dobře a v pokladnách kin se stal doslova propadákem.
Problém byl především v tom, že pohádka byla z pohledu Američanů až příliš ruská. Vadil také nekvalitní dabing sovětských herců. Kritik Gene Siskel napsal v Chicago Tribune, že produkční problémy se projevily na plátně. Liz Taylor nebyla nikdy ošklivější, než jako královna světla, navíc byla oblečena do dobově neodpovídajícího kostýmu. Film podle něj obsahoval řadu groteskních momentů, a byť měl srdce na správném místě, stal se neštěstím.
Přes nepřízeň velké části kritiky byl Modrý pták nominován na cenu Saturn za nejlepší fantasy film. Prohrál ale se snímkem The Holes.
Pohádka šla i do našich kin a televize
Již v roce 1977 se snímek dočkal českého znění a byl uveden i do našich kin. Královna světla promluvila na českého diváka hlasem Jany Hlaváčové. Děvčátko Mytyl nadabovala Inka Šecová, chlapce Tyltyla Jožka Vyčítal. Jiří Holý mluvil za psa Tyla a Hana Talpová propůjčila svůj hlas kočce Tylette. Po roce 2000 uvedla televize pohádku opakovaně, již ale se změněným dabingem.
Zdroje: