Článek
Nadia se narodila dne 12. listopadu 1961 v rumunském městě Onesti. Byla hyperaktivní dítě, neustále doma běhala a cvičila. Hrála také fotbal, který v té době dívky ještě vůbec nehrály. Především se ale věnovala gymnastice. Na národní úrovni poprvé soutěžila v roce 1970 jako členka týmu svého rodného města. Od šesti let byla trénována Bélou Károlyim a jeho ženou Martou. První velký úspěch zažila v roce 1975 jako třináctiletá na mistrovství Evropy v norském Skienu, odkud si odvezla tři zlaté a jednu stříbrnou medaili. Na předolympijské soutěži v Montrealu v témže roce zabodovala ve víceboji.
Absolutně dokonalá Nadia
A pak přišla olympiáda v Montrealu v roce 1976. Teprve čtrnáctiletá dívenka se tu stala tou nejzářivější hvězdou. Svým absolutně dokonalým výkonem šokovala nejenom rozhodčí ale i celý svět. Při olympijské týmové soutěži předvedla na bradlech tak neuvěřitelné cvičení, až se všem zatajil dech. Jako první v historii her získala tehdy známku absolutní dokonalosti, tedy 10. Na takové ocenění nebyla tehdy připravena ani technika, na malou chvíli tak na světelné tabuli zářila 1. Vše se ale rychle napravilo.
Tím ale vítězné tažení mladičké rumunské gymnastky ještě neskončilo. V individuálních disciplínách získala dalších šest desítek a stala se největší hvězdou montrealských her. Během jednoho jediného týdne zářila její tvář na obálce časopisů Time, Newsweek či Sports Illustrated. Z olympiády si nakonec odvezla tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili. Novináři ji ocenili titulem sportovkyně roku. Doma obdržela řád Hrdiny socialistické práce, jako vůbec nejmladší v historii.
Montrealem její kariéra ani zdaleka nekončila. Získala ještě řadu ocenění, její výkony již ale nevzbuzovaly takový úžas. Také proto, že dospívala, zdaleka již nebyla onou křehoučkou panenkou a nadpozemská lehkost se z jejího cvičení vytrácela.
Z Prahy ji odvolal Ceausescu
V roce 1977, už jako mezinárodní celebrita, startovala na mistrovství Evropy v Praze. Ovládla víceboj. Trenér Károlyi si ale stěžoval na verdikty rozhodčích, které nebyly spravedlivé. Ellen Bergerová, někdejší trenérka východoněmeckého týmu, viditelně nadržovala svým krajankám. Ani Rusky nepoužívaly čisté metody. Televizní přenos z mistrovství sledoval rumunský diktátor Nicolae Ceausescu. Rozhodl, že na protest proti chování rozhodčích musí rumunské družstvo okamžitě odstoupit. Právě ve chvíli, kdy Comaneciová zacvičila na kladině za 10 bodů, přistoupil k mikrofonu u stolku organizátorů rumunský velvyslanec a oznámil konec účasti Rumunek. Družstvo muselo okamžitě opustit halu a Ceausescuovo osobní letadlo ho dopravilo do Bukurešti. Tady již běžela propaganda na plné obrátky a televize hlásala, že toto byla jediná možnost, jak zabránit největší potupě rumunských sportovců.
Nadia Comaneciová v době sportovní kariéry
Kariéru ukončila velmi mladá
Kariéra Comaneciové po pražském incidentu upadala. Odešla od trenéra Károlyiho, přestěhovala se do Bukurešti, zpohodlněla a ztloustla. Nakonec ale prozřela, k trenérovi se vrátila, aby jí pomohl s návratem do formy, držela drastickou dietu. A na olympiádě v Moskvě vybojovala další dvě zlaté a dvě stříbrné medaile. Naposledy závodila na Univerziádě v roce 1981, to už jí ale bylo devatenáct let a gymnastky v té době končily velmi mladé. Ještě nějaký čas cvičila exhibice a v roce 1984 skončila definitivně. Zřejmě i proto, že Károlyi emigroval do USA ještě před zmíněnou Univerziádou.
Nadie Comaneciové se tím ze dne na den změnil život. Dosud byla obletovanou hvězdou, režim se s ní chlubil, mohla bez problémů cestovat po světě. Teď najednou měla utrum. Směla ještě v roli čestného hosta na olympijské hry do Los Angeles, ale byla na každém kroku hlídána. Za čtyři roky do Soulu již nesměla.
Trenér používal drastické metody
Teprve po změně režimu vyšlo z dokumentů rumunské tajné služby Securitate najevo, že trenér Karolyi a jeho žena Marta jednali se svými svěřenkyněmi velice krutě. Mlátili je, trestali vyčerpávajícím cvičením, nadávali jim do tlustých prasat, mořili je hlady. Praktiky potvrdily i některé z jeho dřívějších svěřenkyň. Sama Comaneciová se k tomuto ale nevyjadřovala a zůstala diskrétní.
Nový život za oceánem
Tou dobou ale již sama žila v Americe. Těsně před pádem totalitního režimu, dne 29. listopadu 1989, se spolu se šesti přáteli přes pohraniční les dostala do Maďarska. Z Maďarska dále přes již zhroucenou železnou oponu do Rakouska a odtud odletěla na Floridu. Počátky v Americe nebyly lehké. Po příchodu do země si ji podmanil jistý Constantin Panait, v Kalifornii žijící Rumun. Prohlásil se jejím agentem, oddělil ji od známých, vozil po zemi a nechal poskytovat rozhovory za peníze. Rumunka v Americe prožívala kulturní šok. Maso jedla pětkrát denně, koupila si Chevrolet Camaro, mohla si najednou dovolit všechno, co ve své rodné zemi neznala. Seznámila se s olympijským vítězem na bradlech Bartem Connorem a odpoutala se díky němu od Panaita. V roce 1996 si jej v Bukurešti vzala. Svatební šaty poseté perlami nabídl někdejší světové gymnastce sám japonský císař, mezi hosty byli Arnold Schwarzenegger, Sylvester Stalone nebo Hillary Clintonová. Ve 44 letech se Comaneciová stala matkou syna Dylena. Dnes žije v Oklahomě a spolu s manželem provozuje gymnastickou akademii.
Zdroje:
