Článek
Byla krásná a talentovaná. Měla úspěch. Na první pohled prožívala svůj vlastní americký sen. To, co se dělo pod povrchem, ale tak veselé již nebylo.
Potomek ruských přistěhovalců
Celý svět ji znal pod jménem Natalie Wood, na svět ale přišla v rodině ruských imigrantů jako Nataša Nikolajevna Zacharenko. Rodiče, Marie a Nikolaj Zacharenkovi, utekli z Ruska před bolševiky. Postupně se jim narodily tři dcery, Olga, Nataša a Lana. Tou nejroztomilejší byla právě Nataša. Její ponurý životní příběh se začal psát dne 20. července 1938 v San Francisku. Rodiče byli chudí, anglicky mluvili jen stěží. Otec navíc holdoval alkoholu a matka se s dětmi snažila neustále manipulovat. Nejvíce to odnášela její prostřední dcera. Ctižádostivá Marie si usmyslela, že se její rozkošná holčička stane filmovou hvězdou. Nedovolila jí hrát si s ostatními dětmi a vše podřizovala svému plánu.
Natalie v roce 1947
Když byly dívce čtyři roky, postarala se, aby se jakoby náhodou přibatolila k produkčnímu, který potřeboval malou holčičku se zmrzlinou. Plán se vydařil na výbornou. Ve válečném snímku Happy Land ztvárnila malá Nataša jen maličkou roličku, předvedla nekolikavteřinový pláč, její matka příležitost ale chytla za pačesy. Změnila dceři jméno na Natalie Wood podle slavného režiséra Sama Wooda a sbalila celou rodinu a odjela vstříc novým filmovým možnostem do Los Angeles. Žádný zázrak se však nekonal. Rodinka do roku 1946 dřela bídu s nouzí, teprve pak dostala Natalie další filmovou roli ve filmu Zítra je navždy. Opravdový průlom přišel ale až o rok později s filmem Zázrak v New Yorku. Od té chvíle se Natalie stala jednou z nejobsazovanějších hereček a na sklonku čtyřicátých a počátku padesátých let se objevila v téměř dvaceti filmech. Většina z nich je dnes již zapomenuta.
Na plátně s idolem své doby
Natalie ale zapomenuta nebyla. Nepotkal ji osud většiny dětských hvězd. Dokázala se pomalu a jistě přehrát do rolí dospívajících dívek a později mladých žen. Mezi hvězdy první velikosti ji katapultovala role v kultovním snímku Rebel bez příčiny. Natalie si tu zahrála po boku tehdejšího dívčího idolu Jamese Deana rebelující středoškolačku Judy. Za tuhle roli se dočkala své první nominace na Oscara a režiséři ji začali vnímat jako dospělou herečku. Další nabídky se jen hrnuly. Natalie své herecké kvality předvedla kupříkladu ve filmu Třpyt v trávě, v němž ztvárnila duševně nemocnou dívku. Film jí vynesl další oscarovou nominaci. Třetí přišla za snímek Muž, o němž nic nevím. Slavnou sošku si krásná Natalie domů ale nikdy nedonesla. Nepomohla jí k tomu ani úloha v jednom z nejslavnějších filmových muzikálů West Side Story, kde hrála hlavní ženskou roli Marii.
Herečka v roce 1954
Na plátně zářila, osobní život jí ale soustavně ničila matka. Řídila veškeré její konání, manipulovala jí a také ji záměrně strašila. Tvrdila jí kupříkladu, že se určitě utopí, neboť to kdysi předpověděla jakási vědma. V dívce tak vypěstovala celou řadu fóbií. Mimo jiné se šíleně bála vody a nenaučila se proto ani plavat. Když se z područí matky snažila vymanit, domluvila jí Marie manželství. Usmyslela si, že se osmnáctiletá Natalie provdá za o osm let staršího herce Roberta Wagnera. Natalii se líbil a v pubertě byl dokonce jejím idolem. Matčinu nápadu se proto opět podvolila. Manželství nebylo šťastné. Robert byl žárlivec, sám měl ale do svatouška daleko. Na krachu manželství měla ale opět největší podíl hereččina matka. Neustále do vztahu mluvila a kladla dceři také na srdce, aby v žádném případě neotěhotněla. „Říkala mi, že dítě by mohlo ohrozit moji kariéru,“ přiznala herečka v jednom z rozhovorů. Marie Natalii dokonce zastrašovala. Tvrdila jí, že když otěhotní, určitě umře.
Rozvod ji přivedl k práškům a alkoholu
Natalie se s Robertem po pěti letech rozvedla. Štěstí jí to bohužel nepřineslo. Trpěla pocitem osamění, strachem ze všeho možného, nenaplněnou touhou po mateřství. Z depresí jí pomáhali psychiatři, léky na uklidnění i alkohol. Na filmovém plátně ale nikdo nic z toho neviděl. Profesně Natalie stoupala výš a výš a stala se jednou z nejkrásnějších žen Hollywoodu. Toužila po ní spousta slavných mužů a Roberta v její posteli vystřídala řada milenců. V náručí nešťastné krásky skončil herec a zpěvák Frank Sinatra, herec a fotograf Dennis Hopper, herec Michael Caine, herec a režisér Warren Beatty nebo sám král rock ‚n‘ rollu Elvis Presley.
Natalie Wood v roce 1956
Natalii to ale klid na duši nepřineslo. V roce 1966 se dokonce pokusila o sebevraždu. Spolykala prášky a skončila v nemocnici. S filmováním se pak na tři roky musela rozloučit, aby se dala psychicky do pořádku a ujasnila si priority. V tomto období navázala milostný vztah s producentem, scénáristou a uměleckým agentem Richardem Gregsonem, kterého si v roce 1969 vzala. Ve stejné době se vrátila i k natáčení. O tom, že během pracovního volna neztratila nic ze svého hvězdného třpytu, se mohli diváci přesvědčit díky dramatu Bob a Carol a Ted a Alice. Z dřívějšího tempa ale herečka slevila, nehnala si již z filmu do filmu. Věnovala se příjemnějším povinnostem. V roce 1970 se jí konečně narodilo vytoužené dítě, dcera Natasha. Již v dubnu následujícího roku ale podala společně s manželem žádost o rozvod. Manželství skončilo v roce 1972 a Natalie se znovu provdala. Jejím novým manželem nebyl nikdo jiný, než ten v pořadí první, Robert Wagner. V roce 1974 Natalie porodila druhou dceru Courtney. S Robertem prožívala však i napodruhé bouřlivý vztah.
Krásná Natalie v roce 1961
Záhadná smrt ve vlnách
Nadále filmovala, byť především pro televizi. V roce 1981 začala natáčet sci-fi thriller Brainstorm. Jejím filmovým partnerem se stal Christopher Walken. Premiéry filmu se již nedočkala. Na Den díkůvzdání pozvala s manželem svého hereckého kolegu na rodinnou jachtu Splendour. Osudnou se jí stala zastávka u ostrova Santa Catalina v losangeleském zálivu. V neděli dne 29. listopadu 1981, ve čtvrt na dvě ráno, přijal jachtař Paul Miller, který kotvil v malém přístavu, rádiové hlášení. Přicházelo z lodi Splendour, která se plavila v jeho blízkosti. Hlas, který se linul éterem, byl poměrně klidný. Oznamoval, že z paluby zmizel jeden člen posádky. Pobřežní hlídka se na místo dostala o půl čtvrté. Deset minut po půl osmé objevila na hladině lidské tělo plovoucí na břiše. Patřilo nešťastné Natalii. Vdovec působil zničeně. Během vyšetřování uvedl, že s manželkou a přáteli, včetně herce Christophera Walkena, byli v sobotu v restauraci a vypili větší množství šampaňského. Ve čtvrt na jedenáct večer se pak on, jeho manželka a Walken vydali na člunu zpět na jachtu. Wagner se šel převléknout a svou ženu spatřil naposledy živou asi v jedenáct hodin.
Christopher Walken a Natalie Wood ve filmu Brainstorm
Vyšetřování dospělo k závěru, že za smrtí slavné herečky stála nehoda. Lékař, který provedl pitvu, se domníval, že Natalie chtěla nastoupit do člunu a uklouzla. Váha jejího šatstva ji táhla ke dnu a ona coby neplavec se nebyla schopna dostat ke člunu. Následovalo podchlazení a utonutí. Později však začaly na povrch vyplouvat různé doposud neznámé okolnosti. Hereččina sestra Lana poukazovala na to, proč by její sestra lezla uprostřed noci sama na člun, když neuměla plavat a bála se hloubky. Ukázalo se také, že Walken nebyl jenom kolegou a Wagner na něj velmi žárlil. Našla se i svědkyně, která tvrdila, že herec společně s manželem Robertem Wagnerem a kapitánem jachty Dennisem Davernem celých patnáct minut naslouchal volání o pomoc. To však všichni tři opakovaně popřeli. Kapitán Davern však teprve v roce 2011 přiznal, že vynechal nějaké klíčové detaily o tom, co se oné osudné noci stalo. Třeba to, že Natalie a Robert se celou dobu hádali kvůli Walkenovi. Vše vyvrcholilo tím, že opilí Wagner rozbil lahev od vína a vyhrožoval s ní Walkenovi, ať se o nic nepokouší. Jakmile to uslyšela Natalie, spustila se další hádka, která trvala dlouho do noci. Pak náhle nastalo ticho. Když šel kapitán na palubu zkontrolovat, zda je vše v pořádku, našel tam jen Wagnera, který prohlásil: „Natalie zmizela.“ A skutečně. Herečka nikde nebyla a pryč byl i záchranný člun.
Ani pozdější pokusy o to případ znovu přezkoumat, ale nevedly k závěru, že by Natalii někdo zavraždil. Otázkou ale zůstává, jak se do vody dostala. Zda sama, nebo ji někdo strčil. Co se ve skutečnosti stalo, se tak již patrně nikdo nikdy nedozví.
Zdroje:
