Článek
Jméno Milka Balek-Brodská dnes asi již něco řekne jen opravdovému filmovému znalci. Přesto je tato dáma v rámci české kinematografie rekordmankou. Natočila více než sto šedesát filmových rolí, což nezvládla žádná jiná konkurentka. Začínala ještě v éře němého filmu, pokračovala v době rozmachu československé kinematografie ve třicátých letech a na rozdíl od mnoha jiných se udržela mezi vyhledávanými tvářemi i v poválečné znárodněné kinematografii. Přítrž její kariéře učinila až smrt. Její parketou byly zlé drbny a závistivé sousedky s negativním vztahem k hlavním hrdinům. Jednalo se výhradně o vedlejší postavy. Skutečnost, že hrála vesměs nesympatické malé role, které nikomu k srdci nepřirostly, způsobila, že se na stříbrném plátně výrazněji neprosadila, byť talentu měla na rozdávání.
Dívka z umělecké rodiny
Narodila se jako Matylda Häusslerová dne 26. prosince 1888 v Praze na Starém Městě do rodiny Ladislava a jeho ženy Marie Anny, rozené Kubíčkové, pozdější filmové epizodkářky. Byla nejstarší z jedenácti dětí. Talent a láska k umění se v rodině dědily z generace na generaci. Propadla mu ona i všichni její sourozenci. Herečkou se stala ovšem jako jediná z nich. Profesionálně začala hrát již od sedmnácti let v Ostravě. Přes rozličné venkovské společnosti se dostala zpět do Prahy, kde působila na okrajových pražských scénách a moc se o této její životní etapě neví. Doloženo je až její působení během druhé světové války ve Stálém divadle v Unitarii v Anenské ulici, centru Náboženské společnosti českých unitářů.
Vztah se ženatým mužem
Hned na počátku své kariéry, v divadelním angažmá v Ostravě, se seznámila s o sedmnáct let starším hercem a spisovatelem Filipem Balek-Brodským, autorem cestopisů a populárních frašek. Ten už byl tou dobou ale ženatý s herečkou Marií Annou, rozenou Hildebrandovou. Manželství nebylo právě tím nejšťastnějším, navíc bylo bezdětné. Příchod mladé Milky mu tak snadno zarazil poslední hřebíček do rakve. Od roku 1905 žili manželé odloučeně, na oficiální rozvod si však museli pár let počkat. Mezitím Milka porodila v roce 1906 první nemanželskou dceru Růženu, o pět let později druhou Miroslavu. Deset let spolu herci žili takzvaně na psí knížku, vzali se až v únoru 1916 a Filip pak děti konečně oficiálně uznal za své. Krátce nato mladší Miroslava v pouhých pěti letech zemřela v Berouně za nevysvětlitelných okolností na udušení.
Hlavní představitelka jedubab
Stejně jako Milka i Filip se stal vyhledávaným představitelem vedlejších rolí. Během kariéry jich ztvárnil více než padesát. Sama Milka se před kameru poprvé postavila již v roce 1919. Doslova se mihla v romantickém dramatu Vladimíra Majera Píseň lásky. Film je dnes považován za ztracený. Hereččin civilní projev, ostře řezaná tvář a profil a pronikavý pohled ji předurčily pro epizodní úlohy všelijakých klepen, zlých bab, služek, uklízeček, sousedek a lidských kreatur. Negativitu svých postav ještě podtrhávala výraznou gestikulací a rychlou mluvou.
Milka Balek-Brodská v roce 1925
Plně toho začala česká kinematografie využívat až od roku 1925. Tehdy ji režisér Václav Kubásek obsadil jako Veroniku Králíčkovou v prvním filmovém zpracování úspěšné divadelní hry Františka Ferdinanda Šamberka Jedenácté přikázání. Vzápětí ji Svatopluk Innemann obsadil do role tety Filomeny v komedii Z českých mlýnů. A rolí začalo přibývat. Do konce němé éry se objevila v úctyhodných čtyřiceti osmi filmech. Zahrála si kupříkladu paní Muknšnáblovou ve filmu Otec Kondelík a ženich Vejvara, zlou čarodějnici v Perníkové chaloupce, paní poštmistrovou v Pohádce máje nebo drbnu ve snímku Páter Vojtěch. A již v roce 1929 se poprvé stala rekordmankou, když se objevila rovnou ve čtrnácti titulech. Patřily k nim mimo jiné snímky jako Erotikon, Tchán Kondelík a zeť Vejvara, Boží mlýny nebo Popelka, kde jí připadla úloha zlé macechy.
Hrála i s Burianem
Filmaři na ni nezapomínali ani po nástupu zvukového filmu po roce 1930. Na větší příležitost ale čekala marně. Stále hrála jen bezvýznamné epizodní role, navíc často ve filmech umělecky nepříliš kvalitních. Výraznější postavy ztvárnila po boku Vlasty Buriana, například Procházkovu hospodyni v jeho první zvukové komedii C. a k. polní maršálek, švagrovou Plicové ve Funebrákovi, princezninu komornou v Pobočníku Jeho Výsosti, sousedku v dramatu U snědeného krámu nebo sekretářku u Fauknera v komedii Ducháček to zařídí.
Milka Balek-Brodská v roce 1930
V rozmezí let 1930 až 1945 se dočkala pouhých pěti velkých rolí. Jednalo se o úlohu zamilované Barbory Vychytralové, sestry vypočítavé statkářky Kuličkové v podání Antonie Nedošínské, ve filmu Strýček z Ameriky, dále pak opětovně o roli ježibaby v pohádce Perníková chaloupka, následně o úlohy rázné Rézinky Popelkové v komedii Koho jsem včera líbal nebo továrnice Adély Dominikové v Panence a konečně za peníze pomlouvající domovnice ve filmu Druhé mládí.
Točila i po válce
Po osvobození se objevovala více méně již jen v epizodních roličkách. Od roku 1946 do své smrti až do své smrti jich nicméně stihla natočit ještě třicet devět. Stala se tak kupříkladu vlídnou dozorkyní ve filmu Martina Fryče Past, plátenicí v pohádce Dařbuján a Pandrhola, švadlenou Prokopovou ve filmu režiséra Vladimíra Čecha První a poslední. V této roli ji však předabovala Marie Rosůlková.
Stala se také jednou z mála hereček, které se objevily ve všech třech filmových adaptacích Haškova dobrého vojáka Švejka. V roce 1926 byla ve filmu Svatopluka Innemanna Švejk v ruském zajetí jeho zákaznicí, v roce 1931 ji Martin Frič obsadil jako baronku von Botzenheim ve filmu Dobrý voják Švejk a v roce 1956 si v projektu Karla Steklého, s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, zahrála Švejkovou sousedku z pavlače.
V roce své smrti si ještě stačila zahrát ve filmech Kde alibi nestačí a Kohout plaší smrt. Druhý jmenovaný měl již premiéru po její náhlé smrti dne 8. října 1961. Svého manžela Filipa přežila o dvanáct let.
Zdroje:
