Článek
V našich zemích byl ve 14. století popsán případ pastýře Myslaty ze vsi Blov u Kadaně. Opravdová upíří hysterie nastala ale až v období baroka, v první polovině 18. století. Domnělí upíři byli obviňováni ze šíření nákazy, hromadně vykopáváni z hrobů a jejich těla hanobena. Počátek paniky nenastal v Transylvánii, jak by si mnozí mohli myslet, ale v Srbsku. V zanedbané oblasti, kterou Habsburkové teprve nedávno získali na základě Požarevackého míru od osmanských Turků.
Až do smrti bezvýznamný venkovan
Právě tady v roce 1725 zemřel ve vesnici Kisiljevu prostý rolník Petar Blagojević. Po jeho smrti došlo k náhlé řadě dalších úmrtí. Během pouhých osmi dnů zemřelo devět lidí. Všichni na následky neznámé a rychlé nemoci, která netrvala déle než dvacet čtyři hodin. Oběti na smrtelné posteli svorně tvrdily, že je v noci škrtil Blagojević. Jeho manželka Anna uvedla, že ji navštívil a řekl si o své boty. Raději z vesnice utekla. Mrtvý rolník se prý vrátil do svého domu další noc a tentokráte požadoval po svém synovi jídlo. Když byl odmítnut, svého vlastního potomka zakousl a vysál mu krev.
Hrozilo, že vyhubí celou vesnici
Venkované se rozhodli Blagojeviće z hrobu vykopat a přesvědčit se na vlastní oči, zda se na jeho těle nacházejí příznaky vampirismu, jako jsou rostoucí vlasy, vousy, nehty a absence rozkladu. Chtěli, aby byl exhumaci přítomen místní kněz a také císařský úředník Ernst Frombald. Tento muž se je snažil přesvědčit, že je třeba nejdříve požádat o povolení rakouské úřady v Bělehradě. Venkované byli ale strachy bez sebe a odmítali čekat. Domnívali se, že nezakročí-li se včas, upír celou komunitu vyhubí. Už se to prý jednou stalo v době, kdy Kisiljevo ještě ovládali Turci. Požadovali, aby postup okamžitě povolil sám Frombald, jinak vesnici opustí. Úředník nátlaku raději ustoupil. Sám byl nakonec výsledkem překvapen. Petar vypadal, jakoby jen spal. Tělo neneslo známky rozkladu, nehty, vlasy a vousy vesele rostly dál. Okolo úst měl zaschlou krev. Vesničanům to stačilo k tomu, aby přikročili k náležitým opatřením. Blagojevićovi probodli srdce dřevěným kůlem. Hned poté se mu z uší a úst začala řinout krev. Následně jeho tělo zpopelnili, aby se nemohl znovu vrátit. Frombald svůj zápis o události ukončil žádostí, aby jej úřady z účasti na exhumaci nevinily. Situaci v Kisiljevu jinak uklidnit nešlo. Nadřízení ale zřejmě nepovažovali za nutné ohledně incidentu přijímat jakákoliv opatření a úředníka nijak nepopoháněli.
Novinové zprávy vyvolaly paniku
Zpráva o tomto dění patřila mezi první podrobně zdokumentovaná svědectví o víře v upíry ve východní Evropě. Vydaly ji noviny Wienerisches Diarium, dnes známé jako Wiener Zeitung. Spolu s informací o podobném případu Arnolda Paolea z roku 1726 byla přebírána deníky napříč Evropou, což zavinilo šíření paniky v Německu, Francii a Anglii.
Dnes se předpokládá, že za sériemi náhlých úmrtí v Srbsku stála epidemie antraxu. Své sehrála také dobová neznalost přirozeného procesu rozkladu lidského těla.
Francouzská historička a autorka kriminálních románů Frédérique Audouin-Rouzeau, píšící pod jménem Fred Vargas, motiv Petara Blagojeviće použila ve svém jedenáctém románu o komisaři Adamsbergovi, který v češtině vyšel pod názvem Záhada mrtvých nohou. Příběh se v roce 2010 dočkal i televizního zpracování. Česká televize ho odvysílala jako Obávané místo. V hlavní roli podivínského kriminalisty se představil známý herec Jean-Hugues Anglade.
V Kisiljevu bylo upířích incidentů více
Případ srbského upíra vyvolal v nedávné době opětovný zájem novinářů. V Kisiljevu zjistili, že venkované již nejsou schopni identifikovat Blagojevićův hrob a rovněž tak netuší, zda místní rodina tohoto jména je s Petarem příbuzná. Dozvěděli se ale také, že v novější době ve vsi řádila upírka Ruža Vlajna. Projevovala se údery do hrnců a chůzí po hladině Dunaje.
Zdroje:
